Wikipedie

František Dvořák (historik umění)

český historik umění

František Dvořák (17. dubna 1920 Červenka – 9. listopadu 2015 Praha)[1] byl český historik umění, výtvarný teoretik a pedagog. Pro jeho vědomosti a zápal pro umění se mu přezdívalo František Dvořák, české kultury hořák.[2]

prof. PhDr. František Dvořák, DrSc.
prof. František Dvořák (2014)
prof. František Dvořák (2014)
Narození17. dubna 1920
Červenka
Úmrtí9. listopadu 2015 (ve věku 95 let)
Praha
Místo pohřbeníPodolský hřbitov
VzděláníFilosofická fakulta UK
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik umění
OceněníArtis Bohemiae Amicis (2010)
ChoťNataša Dvořáková (1948–2002)
DětiDaniel Dvořák, Jan Dvořák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Maturoval na gymnasiu v Litovli a poté absolvoval učitelský ústav v Kroměříži. Po válce v letech 1945 až 1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor dějiny umění (Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jan Květ, Jaromír Pečírka) a estetika (Jan Mukařovský). V letech 1950 až 1958 působil jako asistent prof. Václava Viléma Štecha na Akademii výtvarných umění.

V poválečných letech se přátelil s Jiřím Karáskem ze Lvovic.[3] Roku 1949 byl přijat do SVU Mánes (členem obnoveného spolku byl pak od roku 1990). Od roku 1952 byl členem, od roku 1989 místopředsedou SČUG Hollar. V roce 1956 byl teoretikem a spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Máj. Od roku 1960 byl členem, v letech 1977–96 předsedou Spolku českých bibliofilů.

V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do grafické sbírky Národní galerie a v dalších letech vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1963–1969). V roce 1969 se stal docentem dějin umění a přednášel 16 let na Palackého univerzitě v Olomouci (do roku 1985). Od roku 1950 působil externě také na Filmové fakultě AMU v Praze, kde v 60. letech přednášel dějiny umění zejména celé generaci nové české filmové vlny. Po listopadu 1989 opět působil na FAMU a v roce 1993 byl jmenován profesorem dějin umění na Filozofické fakultě University Karlovy, kde přednášel až do svých devadesátin.

Od roku 1995 byl členem, od roku 2003 prezidentem Masarykovy akademie umění.

Jeho manželkou byla od roku 1948 Jaroslava Natálie Dvořáková, rozená Křížková (19. března 1926 – 30. října 2002), s níž měl syny Jana (narozen 1951) a Daniela (narozen 1954), kteří se oba profesionálně věnují divadlu.

Ocenění

editovat
  • 1985 Stříbrná medaile za pedagogickou práci UP Olomouc
  • 1985 vyznamenání za spolupráci s PNP v Praze
  • 1997 diplom Svazu českých bibliofilů
  • 2001 Cena Masarykovy akademie umění
  • 2004 Hlavní cena Trebbia za odbornou publikační činnost
  • 2010 Zlatá plaketa prezidenta republiky za přínos českým dějinám umění a pedagogickou, publicistickou i osvětovou činnost.[4]

Dílo

editovat

Je autorem 35 monografií výtvarníků, z nichž některé vyšly v několika světových jazycích. Do historie českého výtvarného umění se zapsal monografickými studiemi věnovanými především tvorbě umělců, se kterými se znal osobně – Františka Tichého, Jana Zrzavého, Cyrila Boudy, Zdeňka Hajného, Kamila Lhotáka, Adolfa Borna nebo Václava Špály.

 
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Profesora Dvořáka charakterizuje mnohostranná činnost vědecká, recenzentská, přednášková, publikační, organizátorská. Je autorem uměleckohistorických studií, stovek příspěvků v periodikách a příležitostných textů (jen abART uvádí přes 350 záznamů katalogů autorských výstav a přes 50 záznamů katalogů kolektivních výstav, jež opatřil fundovaným textem) atp.

Do povědomí širší veřejnosti se zapsal jako autor a zasvěcený průvodce televizních dokumentů o historii Prahy v několikadílných pořadech Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem (2003), Po Královské cestě (2014). V knižní podobě, stejně jako připravované pořady Po Pražském hradě a okolí, Po Pohořelci, je vydává nakladatelství Lidové noviny. V rámci televizního pořadu Toulky za uměním (2008) vznikl dokument Za generací Národního divadla s prof. Františkem Dvořákem a v roce 2010 televize natočila sérii dokumentů Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka.

Bibliografie (výběr)

editovat
  • František Dvořák, (ed. V. Mencl), Český Krumlov, jeho život a umělecký růst, Praha 1948
  • František Dvořák, Česká krajina v obrazech, Praha 1952
  • František Dvořák, Gotické malby na hradě Karlštejn, Praha 1952
  • František Dvořák, Antonín Chuttussi, Praha 1954
  • František Dvořák, Vojtěch Tittelbach, Praha 1954
  • František Dvořák, Ján Kupecký, Bratislava 1955
  • František Dvořák, Malostranský hřbitov v Praze, Praha 1955 (s. A. Novotným)
  • František Dvořák, vybrané kapitoly z dějin výtvarného umění. Přednášky pro Večerní školu filmové tvorby, Praha 1955
  • František Dvořák, Jan Kupezky. Der große Porträtmaler des Barocks, Prag 1956 (angl. 1957)
  • František Dvořák, Rembrandt, Bratislava 1957
  • František Dvořák, Hans Holbein mladší. Kresby, Praha 1958 (2. vyd. 1976)
  • František Dvořák, Jan Trampota, Praha 1958
  • František Dvořák, Kamil Lhoták. Obrazy z let 1939–1956), Praha 1958
  • František Dvořák, František Tichý. Kresby, Praha 1959
  • František Dvořák, La peinture du XX. siècle (École de Paris), Praha 1959 (též něm., angl.)
  • František Dvořák, Revoluční léta 1848–1849 ve výtvarném umění, Praha 1959 (učebnice SVVŠ, s F. Červinkou, 1961)
  • František Dvořák, František Tichý, Praha 1960 (též něm., angl.)
  • DVOŘÁK, František. František Tichý : grafické dílo. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961. 
  • František Dvořák, Henri Matisse. Kresby, Praha 1962 (2. vyd. 1973)
  • František Dvořák, Konec 19. století ve výtvarném umění, Praha 1964
  • František Dvořák, Ilustrace Františka Tichého, Praha 1965
  • František Dvořák, Jan Zrzavý, Praha 1965
  • DVOŘÁK, František. Cirkus a varieté Františka Tichého. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 
  • František Dvořák, Půl století české grafiky SČUG Hollar 1917–1967, Praha 1967
  • František Dvořák, Grafické dílo jana Zrzavého, Praha 1977
  • František Dvořák, Přehled vývoje výtvarného umění v Československu, Praha 1979 (další v. 1984, 1988, 1993)
  • František Dvořák, Současné ex-libris, Praha 1979 (též angl., rus.)
  • František Dvořák, Cyril Bouda. Grafické dílo z let 1920–1980, Praha 1981 (s M. Jančou)
  • František Dvořák, Kamil Lhoták. malířské dílo, Praha 1985
  • František Dvořák, Václav Chochola, Praha 1995
  • DVOŘÁK, František. František Tichý : grafické dílo. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Vltavín, 1995. ISBN 80-901894-0-7. 
  • DVOŘÁK, František, Macourek, Miloš. Adolf Born. Praha: Slovart, 1999. ISBN 80-7209-463-7. 
  • František Dvořák, Václav Špála, Praha 1999, Regulus Praha ISBN 80-86279-02-2
  • František DVOŘÁK, Oskar Kokoschka (1886–1980) Regulus, Praha 2011, ISBN 978-80-86279-38-1
  • František Dvořák, in: M. Železná (ed.), Robert Piesen, Nakl. Franze Kafky Praha 2001, ISBN 80-85844-72-9
  • DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě : 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-653-2. 
  • DVOŘÁK, František. Po královské cestě : zastavení s Františkem Dvořákem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-744-X. 
  • DVOŘÁK, František. Po Pražském hradě a okolí : zastavení s Františkem Dvořákem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-722-9. 
  • DVOŘÁK, František. O umělcích, jak je neznáme. [Nezměněné vydání publikace z roku 2005, ISBN 80-7106-779-2] 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 978-80-7106-779-5.[[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/80-7106-779-2|80-7106-779-2]]] 1"> 
  • DVOŘÁK, František. Můj život s uměním. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-057-7. 
  • DVOŘÁK, František. Louvre s profesorem Františkem Dvořákem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-797-9. 
  • František Dvořák, Blanka Stehlíková, SČUG Hollar – Pocta Václavu Hollarovi. 400 výročí narození světoznámého českého grafika – 90. výročí založení Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 2007
  • DVOŘÁK, František. Václav Frydecký. Praha: Jakura, 2009. ISBN 978-80-903862-4-2. 

Reference

editovat
  1. ↑ Katalog Vědecké knihovny v Olomouci
  2. ↑ Na plovárně s Františkem Dvořákem
  3. ↑ František Dvořák, Karáskova slovanská galerie v Praze, Dílo 36, 1948-49, s. 150-152
  4. ↑ Prezident republiky předal Zlatou plaketu prof. Františku Dvořákovi [online]. www.klaus.cz, 2010-04-16 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 261–263, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Bibliografie Františka Dvořáka, in: Jan Dvořák (ed.), František Dvořák, Divadlo a já, Praha 2010, s. 142–146

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Dvořák_(historik_umění)&oldid=24454108“