Wikipedie

Frank Wollman

český básník, divadelní kritik, dramatik, esejista, etnograf, filmový kritik, literární historik, literární teoretik, profesor, publicista, spisovatel, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel

Frank Wollman, vlastním jménem František Wollman,[1] (5. května 1888 Bohušovice nad Ohří[2] – 9. května 1969 Praha) byl český dramatik, básník, literární vědec, historik a kritik, slavista, balkanolog, bohemista, slovakista, slovenista, rusista, folklorista, publicista, teatrolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV.

prof. PhDr. Frank Wollman, DrSc.
Frank Wollman
Frank Wollman
Rodné jménoFrantišek Wollman
Narození5. května 1888
Bohušovice nad Ohří
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. května 1969 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymFrank Vlnovský
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel, dramatik, básník, etnograf, slovenista, historik, slavista, literární vědec a man of letters
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataliteratura, poezie a literární věda
OceněníŘád práce caz (1968)
DětiSlavomír Wollmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Středoškolská studia absolvoval na pražském reálném gymnáziu v Truhlářské ulici a Akademickém gymnáziu (zde maturita 1907),[1] v letech 1907–1911 vystudoval slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK,[3] další rok (1912) pokračoval ve studiích na univerzitě v Berlíně u prof. Alexandra Brücknera.[4] Poté působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze (1914),[5] Jičíně (1914–1915), po ukončení vojenské služby (1915–1916) na učitelských ústavech v Soběslavi (1917–1919), krátce ve slovenské Modre a v Bratislavě (1919–1922).[1]

Již v roce 1917 získal na FF UK doktorát filozofie (disertační práce Pověst o bílé paní v literatuře a v tradicích českého lidu), 1922 zde habilitoval prací Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. Po jmenování docentem srovnávacích dějin slovanských literatur přednášel na FF UK (1922–1923),[1] odkud přešel na bratislavskou Univerzitu Komenského, kde působil v letech 1923–1928 (externě pak do zimního semestru 1940 fakticky, v seznamu přednášek je uváděn i v akademickém roce 1940–1941),[6] nejprve jako soukromý docent, od 1925 na pozici mimořádného profesora slovanských literatur a lidových tradic.[7]

V letech 1928–1959 (s výjimkou válečných let) byl řádným profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur (později také vedoucím katedry rusistiky a literární vědy)[8] na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po válce hostoval na FF Univerzity Komenského v Bratislavě (1946–1947), přednášel na Divadelní fakultě brněnské JAMU (1948–1949 stál v jejím čele jako první děkan, zastával též funkci prorektora)[9] a na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Souběžně vyučoval na Pedagogické fakultě UK (1946–1948), společně s Janem Mukařovským a Albertem Pražákem vedl Ústav pro českou literaturu (1948), od roku 1949 do 1950 byl jeho 2. vědeckým ředitelem. V roce 1952 zvolen členem korespondentem ČSAV, od 1959 v důchodu.[1]

Jeho synem byl literární vědec, slavista, komparatista a vysokoškolský pedagog prof. PhDr. Slavomír Wollman, DrSc. (1925–2012),[10] v roce 2001 byla založena Slavistická společnost Franka Wollmana se sídlem v Ústavu slavistiky na FF MU v Brně.[5] Dne 3. srpna 1972 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic městské části Brno-Bystrc.[11]

Ocenění

editovat

Řádný člen České akademie věd a umění od 28. května 1946 (mimořádným zvolen 29. 11. 1933), dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1932.[12] Zahraniční člen Slovinské akademie věd a umění,[13] od června 1935 člen Pražského lingvistického kroužku,[14] nositel Řádu práce (1968)[5] a čestného doktorátu vědy o umění UJEP, který mu byl udělen in memoriam 21. května 1969.[15]

Dílo

editovat

Prof. Frank Wollman patří k předním českým komparatistům a literárněvědným slavistům 20. století. Šíří svých vědeckých, badatelských, publicistických, organizátorských a uměleckých aktivit ovlivnil rozvoj mnoha oborů, zejména literárněvědnou folkloristiku, literární teorii, etnologii, dějiny slavistiky, srovnávací dějiny slovanských literatur a teatrologii, jeho reprezentativní bibliografie z roku 2006 obsahuje 800 položek.[16]

Byl autorem básní, esejí, cestopisů i vlastní dramatické tvorby, aktivně pracoval v Mezinárodním i Československém komitétu slavistů, v Učené společnosti Šafaříkově, sekci jazyka a literatury ČSAV a vedl literárněvědnou sekci pobočky ČSAV v Brně. Organizačně i obsahově se podílel na přípravě a realizaci řady vědeckých akcí (zejména mezinárodních slavistických sjezdů a Pražského lingvistického kroužku), patřil k spoluzakladatelům Koliby, obce umělecké tvorby, která od roku 1914 sdružovala literáty a výtvarníky Moravy a Slezska.[1]

Redakčně a editorsky působil v časopisech Československé divadlo (1924), Program (čtrnáctideník pro kulturu a umění, 1946), Slovanský literární klub (1946), Slavia (1946–1969), Slovesná věda (1947–1952). Publicisticky přispíval do mnoha odborných domácích i zahraničních periodik (mj. Časopis Matice moravské, Časopis pro moderní filologii, Česká revue, Československá rusistika, Československo-jihoslovanská revue, Jeviště, Národopisný sborník českoslovanský, Le Monde slave, Linguistica Slovaca, Prager Rundschau, Revue des études slaves Paris, Slavica Slovaca, Slovanský přehled, Slovanské štúdie, Slovo a slovesnost), deníků České slovo, Lidové noviny, Národní listy, Politika/Политика-Bělehrad, Prager Presse i sborníků vědeckých prací bratislavské a brněnské univerzity a ročenek Slovanského ústavu.[17] Byl uznávaným znalcem dramatické tvorby jihoslovanských národů.

V rámci svého bratislavského semináře organizoval na slovenském i moravském venkově široce založený sběr ústní slovesnosti, v letech 1993–2004 výběr z těchto zápisů vyšel ve třísvazkovém výboru pod názvem Slovenské ľudové rozprávky. Záslužná byla také jeho práce pedagogická, vychoval řadu známých českých a slovenských vědeckých pracovníků, vedl seminář pro aspiranty dějin slovanských literatur a založil na filozofické fakultě v Brně studium teatrologie jako oboru.

Bibliografie

editovat

Poezie

editovat
  • Bludný kámen (1918 pod pseudonymem Frank Vlnovský)

Divadelní hry

editovat

Publikované

editovat
  • Bohokrál (1921)
  • Rastislav (1922, přepracováno jako trilogie pod názvem Velká Morava; I. Mojmír–II. Rastislav–III. Svatopluk, 1924)
  • Člun na moři (1923)
  • Stará hádanka (1923)

Nevydané

editovat
  • Abrahamův oltář (Pentalogie I. Abraham–II. Šalamoun–III. Josephus Flavius–IV. Bruno Sperioza–V. Rosenbergovi)
  • Fridlant (Historické drama o Albrechtovi z Valdštejna v 5 aktech s epilogem)
  • Naslouchač stesků (Vaudeville ze života na jihu Spojených států amerických))
  • Stavitel a ďábel (Baladické mysterium ve 3 aktech s epilogem)
  • Zabiješ (Aktová hra)
  • Poslední masopust Petra Voka na Krumlově
  • Svatba v Káni předměstské

Knižně vydané odborné práce

editovat
  • Srbochorvatské drama (Bratislava 1924)
  • Slovinské drama (Bratislava 1925; slovinsky Slovenska dramatika, Ljubljana 2004)
  • Żeromski a Reymont : K slovanskému individualismu (Bratislava 1926)
  • Juljusz Słowacki : Theokratické řešení vůdcovského problému (Bratislava 1927)
  • Bulharské drama (Bratislava 1928)
  • Slovesnost Slovanů (Praha 1928; německy Die Literatur der Slawen, Frankfurt am Main, 2003)
  • Dramatika slovanského jihu (Praha 1930; souběžně francouzsky vydané resumé La Littérature dramatique des Slaves du sud)
  • Severozápadní Jugoslavija : Kulturně cestopisné črty ze Slovinska, Charvátska a Slavonie (Praha 1935)
  • K methodologii srovnávací slovesnosti slovanské (Brno 1936; souběžně francouzsky A propos de la méthodologie de la littérature comparative interslave a samostatně vydané resumé ve francouzštině)
  • Slovanství v jazykově literárním obrození Slovanů (Praha 1958)
  • Slavismy a antislavismy za jara národů (Praha 1968)

Sborníky

editovat
  • Dobrovský a Brno (s E. Dostálem, Brno 1929)
  • Sborník Jozefa Gregora-Tajovského (s F. Tichým a L. N. Zvěřinou, Bratislava 1925)
  • Obrysy Slovanstva (s A. S. Mágrem, Praha 1929)
  • Slovenské ľudové rozprávky : Výber zo zapisov z rokov 1928–1947. Zapísali posluchači slovanského seminára pod vedením Franka Wollmana, Bratislava 1–1993 (Stredné Slovensko); 2–2001 (Západné Slovensko); 3–2004 (Východné Slovensko)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f Lexikon české literatury 4/II, s. 1648.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Bohušovice nad Ohří
  3. ↑ Český biografický slovník XX. století III, s. 533.
  4. ↑ Frank Wollman : 5. 5. 1888–9. 5. 1969, s. 5.
  5. ↑ a b c Frank Wollman [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  6. ↑ Slavista Frank Wollman v kontexte literatúry a folklóru, s. 10 [dále jen Slavista Frank Wollman].
  7. ↑ Slavista Frank Wollman, s. 7.
  8. ↑ Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, s. 7.
  9. ↑ Přehled historie JAMU [online]. Janáčkova akademie múzických umění v Brně [cit. 2014-03-31]. Dostupné v archivu. 
  10. ↑ Slavomír Wollman [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  11. ↑ Wollmanova ulice [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  12. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 341.
  13. ↑ Slavista Frank Wollman, s. 49.
  14. ↑ Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 369, 401.
  15. ↑ Frank Wollman [online]. Masarykova univerzita v Brně. Dostupné online. 
  16. ↑ Slavista Frank Wollman, s. 16.
  17. ↑ Lexikon české literatury 4/II, s. 1649–1650.

Literatura

editovat
  • Franku Wollmanovi k sedmdesátinám : sborník prací. Praha : SPN, 1958. 691 s.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 260–262, 309–310. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 514–517. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 259–260. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1648–1651. 
  • Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi / Uspořádali Ant. Grund, Ad. Kellner, Jos. Kurz. Brno : Slovanský seminář Masarykovy university, 1948. 543 s.
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • PURKETOVÁ, Jana. Frank Wollman : 5. 5. 1888–9. 5. 1969 : Personální bibliografie. Brno : Státní vědecká knihovna, 1992. 47 s. ISBN 80-7051-050-1.
  • Slavista Frank Wollman v kontexte literatúry a folklóru. 1–2. / H. Hlôšková, A. Zelenková (eds.). Bratislava–Brno : Kasico, 2006. 238 s. ISBN 80-968971-6-0.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 340–341. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 533–534. 

Externí odkazy

editovat

Články F. Wollmana ve Slově a slovesnosti (dostupné on-line):

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frank_Wollman&oldid=24431157“