Francesco Gasparini

Francesco Gasparini
Francesco Gasparini
	Karikatura skladatele (Pier Leone Ghezzi, 1674–1755)
Základní informace
Narození	19. března 1668; Camaiore, Provincie Lucca
Původ	italský
Úmrtí	22. března 1727; Řím
Povolání	italský hudební skladatel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Gasparini (19. března 1668 Camaiore, Provincie Lucca – 22. března 1727 Řím) byl italský hudební skladatel.

Život

Gasparini byl druhý z pěti dětí Mikuláše a Alžběty Belfiore. O jeho hudebních začátcích je toho málo známo. Patrně studoval v Římě u Bernarda Pasquiniho a Arcangela Corelliho. V roce 1682 je uváděn jako varhaník kostela Madonna dei Monti v Římě. Od roku 1684 studoval zpěv na Akademii v Bologni (Accademia Filarmonica di Bologna) a od 17. května 1685 také skladbu. V roce 1686 se spolu se svým bratrem Michelangelo Gasparinim zdokonaloval u Giovanni Legrenziho v Benátkách.

Jako operní skladatel debutoval hned následujícího roku operou Olimpia vendicata uvedenou v Livornu. Vrátil se do Říma, kde v roce 1687 vystupoval se svým bratrem jako houslista a skladatel v paláci kardinála Benedetto Pamphili a v roce 1689 se stal členem Kongregace Santa Cecilia.

5. června 1701 byl jmenován kapelníkem na Pio Ospedale della Pietà (sirotčinec a konzervatoř) v Benátkách. Během svého působení v Benátkách se setkal s řadou slavných benátských skladatelů té doby: Legrenzim , Antoniem Lottim či Antoniem Vivaldim (který v té době zastával funkci učitele houslí přímo na téže konzervatoři). Do roku 1713, než opustil benátskou konzervatoř, zkomponoval Gasparini v Benátkách 24 oper, které byly uváděny převážně v divadle Teatro San Cassiano.

Rozhodl se pro návrat do Říma . Na cestě se zastavil v několika italských městech aby inscenoval svá díla (Miláně, Reggio Emilia, Florencie). V roce 1716 se vrátil do Říma a stal se skladatelem a kapelníkem markýze Francesca Maria Ruspoli. V této funkci vystřídal Antonio Caldara. V roce 1718 se stal členem literárního sdružení Accademia dell'Arcadia. V následujícím roce vstoupil do služeb rodiny Borghese. Od roku 1725 až do své smrti působil jako kapelník v Lateránské bazilice v Římě.

Dílo

Zanechal rozsáhlé kompoziční dílo. Přibližně 60 oper, velké množství kantát a instrumentální, komorní a chrámové hudby. Přesto jeho hlavním zaměstnáním byla hudební pedagogika. Mezi jeho žáky prosluli zejména Benedetto Marcello, Johann Joachim Quantz a Domenico Scarlatti. Také napsal několik teoretických pojednání o hudbě a praktická cvičení z harmonie. Velmi dlouho byla využívána jeho učebnice generálního basu L'Armonico Pratico al Cimbalo.

Opery

Olimpia vendicata (dramma per musica, 1686, Livorno)
Roderico (dramma per musica, libreto (dramma per musica, libreto G. B. Bottalino, 1686, Livorno)
Bellerofonte (dramma per musica, libreto G. M. Conti, Řím, 1690)
Amor vince lo sdegno ovvero L'Olimpia placata (dramma per musica, libreto Aurelio Aureli, 1692, Řím)
La costanza nell'Amor Divino (dramma sacro per musica, libreto Pietro Ottoboni, 1695, Řím)
Totila in Řím (dramma per musica, libreto Matteo Noris, 1696, Palermo)
Aiace (dramma per musica, libreto Pietro d'Averara, 1697, Neapol)
Gerone tiranno di Siracusa (dramma per musica, libreto Aurelio Aureli, 1700, Janov)
Tiberio imperatore d'Oriente (dramma per musica, libreto G. D. Pallavicini, 1702, Benátky)
Gli imenei stabiliti dal caso (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1702, Benátky)
Il più fedel tra i vassalli (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1703, Benátky)
Il miglior d'ogni amore per il peggiore d'ogni odio (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1703, Benátky)
La fede tradita e vendicata (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1704, Benátky)
La maschera levata al vizio (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1704, Benátky)
La fredegonda (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1704, Benátky)
Il principato custodito alla frode (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, 1705, Benátky)
Alarico ovvero L'ingratitudine gastigata (dramma per musica, libreto Francesco Silvani, spolupráce Tomaso Albinoni, 1705, Palermo)
Antioco (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1705, Benátky)
Ambleto (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1706, Benátky)
Statira (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1706, Benátky)
Taican re della Cina (tragedia, libreto Urbano Rizzi, 1707, Benátky)
Anfitrione (tragicomedia con prologo, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1707, Benátky)
L'amor generoso (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1707, Benátky)
Flavio Anicio Olibrio (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1708, Teatro San Cassiano, Benátky)
Engelberta (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1709, Benátky)
Alcide ovvero L'eroico amore (La violenza d'amore) (opera tragicomica, libreto M. Gasparini, 1709, Bergamo)
La principessa fedele (dramma per musica, libreto Agostino Piovene, 1709, Benátky)
L'oracolo del fato (componimento per musica da camera, libreto Pietro Pariati, 1709, Vídeň)
Sesostri, re d'Egitto (dramma per musica, libreto Pietro Pariati, 1710, Benátky)
La ninfa Apollo (scherzo scenico pastorale, libreto Francesco de Lemene, spolupráce Antonio Lotti, 1710, Benátky)
L'amor tirannico (dramma per musica, libreto Domenico Lalli, 1710, Benátky)
Tamerlano (tragedia, libreto Agostino Piovene a Jacques Pradon, 1711, Benátky)
Costantino (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1711, Benátky)
Merope (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1712, Benátky)
Eraclio (dramma per musica, libreto Pietro Antonio Bernadoni, spolupráce Carlo Francesco Pollarolo, 1712, Řím)
Il comando non inteso ed ubbidito (dramma per musica, libretto Francesco Silvani, 1713, Milán)
L'amore politico e generoso della regina Ermengarada (dramma per musica, spolupráce Giovanni Maria Capelli, 1713, Mantova)
Lucio Papirio (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1714, Řím)
Eumene (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1714, Reggio Emilia)
Amor vince l'odio ovvero Timocrate (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1715, Florencie)
Il tartaro nella Cina (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1715, Reggio Emilia)
Ciro (dramma per musica, libreto Matteo Noris, 1716, Řím)
Vincislao (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1716, Řím)
Il gran Cid (dramma per musica, libreto J. Alborghetti a N. Serino, 1717, Neapol)
Intermezzi in derisione della setta maomettana (dramma per musica, libreto Girolamo Gigli, 1717, Řím)
Pirro (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1717, Řím)
Il trace in catena (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1717, Řím)
Democrito (dramma per musica, 1718, Turín)
Nana francese e Armena (Mirena e Floro) (intermezzo, 1718, Drážďany)
Astinatte (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1719, Řím)
Lucio Vero (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1719, Řím)
Tigranes (dramma per musica, spolupráce Francesco Bartolomeo Conti, Giuseppe Maria Orlandini a Antonio Vivaldi, 1719, Hamburg)
Amore e maestà (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1720, Řím)
Faramondo (dramma per musica, da Apostolo Zeno, 1720, Řím)
La pace fra Seleuco e Tolomeo (dramma per musica, libreto Adriano Morselli 1720, Milano)
L'avaro (intermezzo, libreto Antonio Salvi, 1720, Florencie)
Nino (dramma per musica, libreto Ippolito Zanelli, 1720, Reggio Emilia)
Dorinda (favola pastorale, libreto Benedetto Marcello, 1723, Řím)
Silvia (dramma pastorale, libreto Enrico Bissari, 1723, Foligno)
Gli equivoci d'amore e d'innocenza (dramma per musica, libreto Antonio Salvi, 1723, Benátky)
Tigresa (favola pastorale con intermezzi, 1724, Řím)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Gasparini na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od {{{cname}}} v projektu IMSLP
Portrét skladatele
Učebnice generálního basu: L'Armonico Pratico al Cimbalo
Skladby k poslechu a ke stažení
Další skladby