Frašókereti[pozn. 1], středopersky Frašgird, je v zarathuštrismu budoucí eschatologická událost, při které dojde ke konečnému obrození a proměně světa stvořeného Ahura Mazdou, porážce a zapuzení zla, a přestane existovat čas. Etymologie výrazu je nejistá, avestánské fraša- snad znamená „vynikající, výborný“ a odkazuje na prvotní dokonalé stvoření Ahura Mazdy, druhá část výrazu pak vychází z kar „tvořit“. Frašókereti může být také překládáno jako „rehabilitace“ nebo „zázračnost“.[1][2]

V gáthách se objevují jen nepříliš jasné narážky na učinění života fraša-, na což navazuje Zamjád jašt, podle kterého tak učiní stvoření Ahura Mazdy, mezi nimi Ameša Spentové, jazatové, saošjantové a především Astvat-ereta jako poslední ze saošjantů. Při této události mrtví povstanou, život bude znovu dokonale stvořen a nikdo již nebude stárnout, umírat, nic se nebude rozkládat a vše bude nezničitelné. Astvat-ereta spolu se svými pomocníky přemůže Drudž „Klamství“, Aéšma „Hněv“ v hrůze uteče, Vohu Manah „Dobré smyšlení“ porazí Aka Manaha „Špatné smýšlení“, pravdivá řeč porazí falešnou řeč, Haurvatát „Zdraví“ a Ameretát „Nesmrtelnost“ porazí Hlad a Žízeň, a Angra Mainju se nakonec stane bezmocným.[2]

Podle Bundahišnu, středoperského kosmologického díla, je Frašgird vyvrcholením a napravením prvotního stvoření. Poté, co Óhrmazd uzavřel s Ahrimanem příměří na devět či dvanáct tisíc let počal tvořit gétah „hmotné“, ale to bylo již po třech tisících let napadeno Ahrimanem a poskrvněno, hmotný svět je tak guméčišn „směs“. Následujících tři tisícelet jsou dobou smíšení stvoření Óhrmazda a Ahrimana, jež vyvrcholí jejich oddělením a postupným příchodem tří spasitelů po tisíci letech: Ušédara, Ušédarmáha a nakonec Sóšjanse. Poté budou všichni lidé souzeni, pokud byli dobří stráví tři dny v ráji (garódmán), pokud špatní tak stráví tři dny v pekle (dušoch). Hřišníci poté budou očištěni v řece z tekutého kovu a budou konečně chválit Ahura Mazdu. Poté Sóšjans provede konečnou oběť býka Hadajánše, z jehož tuku vzejde bílý hóm, který přinese všem lidem nesmrtelnost.[1][2][3]

Poznámky

editovat
  1. avestánsky, též přepiováno jako frašó.kereti

Reference

editovat
  1. a b DRESDEN, M. J. Mytologie starého Íránu. In: KRAMER, Samuel Noah. Mytologie starověku. Praha: Orbis, 1977. S. 303–304.
  2. a b c HINTZE, Almut. Frašō.kǝrǝti [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0438-5. S. 258–259.