Fráňa Zemínová
Fráňa Zemínová, rozená jako Františka (15. srpna 1882 Dolní Chvatliny[1] – 26. září 1962 Velichovky)[2][3], byla česká politička národně socialistické strany (nazývána též národně sociální strana nebo československá socialistická strana) a představitelka ženského emancipačního hnutí.
| Fráňa Zemínová | |
|---|---|
 Františka Zemínová | |
| Poslankyně Revolučního nár. shrom. | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslankyně Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1939 | |
| Poslankyně Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslankyně Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nár. soc. SNJ nár. soc. |
| Narození | 15. srpna 1882 Dolní Chvatliny  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. září 1962 (ve věku 80 let) Velichovky  Československo |
| Profese | politička a novinářka |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} III. třída, in memoriam (1992) |
| Commons | Fráňtiška Zemínová |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodila se jako nejmladší z dvanácti dětí. Vystudovala obchodní školu a od svých 20 let až do roku 1918 pracovala jako účetní a prodavačka v pražském nakladatelství I. L. Kober.[4] Od roku 1897 byla aktivní v národně sociální straně (členkou však mohla být až od roku 1912).[5][4] V roce 1905 byla společně s Františkou Plamínkovou spoluzakladatelkou Výboru pro volební právo žen a řady ženských spolků. Aktivní byla nejen v odborovém, ale i feministickém hnutí. Známé bylo její vystoupení v Národním domě na Královských Vinohradech 10. prosince 1905 na manifestaci žen za volební právo Vystoupila vedle Karly Máchové, Alice Masarykové, Terézy Novákové a Františky Plamínkové.
Publikovala v měsíčníku Ženské snahy (1908–1914), v deníku České slovo a v Listu československých žen (1934–1938).
V letech 1918–1939 a 1945–1948 byla poslankyní československého parlamentu za národní socialisty, kde působila také jako místopředsedkyně (jako jediná žena v podobné funkci v ČSR) a předsedkyně Ústředí žen při straně národně socialistické. Mezi ženami tak drží absolutní primát v počtu let strávených v poslanecké lavici.[5][4] V parlamentu důsledně prosazovala svůj program: zasadila se například o zrušení celibátu učitelek, o zrovnoprávnění žen s muži, mj. v zaměstnanosti, vyzývala k politické aktivitě žen. V meziválečné poslanecké sněmovně zasedala až do zrušení parlamentu v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupila do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty.[6] Po osvobození se znovu zapojila do budování národně socialistické strany a do Národní fronty žen. Usilovala také o prohlášení 7. března svátkem TGM. Zůstala svobodná a v posledních letech do Února bydlela se svou neteří Annou Stránskou.
Po únorovém převratu odešla na protest proti sílícímu vlivu komunistů z politického života. Přesto byla na podzim roku 1949 zatčena a následujícího roku ve svých 68 letech odsouzena k dvaceti letům vězení ve vykonstruovaném soudním procesu s Miladou Horákovou. Po jedenácti letech ve věznicích v Praze, Jihlavě a Plzni, kde pracovala jako švadlena, jí po dvou infarktech byl zbytek trestu prominut při velké amnestii prezidenta A. Novotného v roce 1960. Částečně se zachovaly její listy z vězení.
Zemřela roku 1962 ve Velichovkách ve věku 80 let. Pohřbena byla v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově[7].
Citáty
editovat| „ | Já nejsem dáma, já jsem nepřítel! | “ |
| — Fráňa Zemínová poté, co ji Jan Šrámek popřál dobré zdraví a oslovil „Velectěná dámo!“[8] | ||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dolní Chvatliny
- ↑ is.muni.cz [online]. [cit. 29-04-2013]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-04-2013.
- ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 162.
- ↑ a b c EVA M., Hejzlarová. Prvorepublikový "ženský politik" Fráňa Zeminová [online]. Občanské sdružení Fórum 50 % [cit. 2013-01-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Františka ZEMÍNOVÁ (Fráňa) [online]. Totalita.cz [cit. 2009-06-06]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Fráňa Zemínová - HRBITOVY-ADOPCE. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Monsignore Jan Šrámek – šéf československých lidovců se vetřel všude. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-04]. Dostupné online.
Literatura
editovat- BURSÍK, Tomáš. „Národu jsem vždy věrně sloužila a vědomě nikomu škodu neučinila.“ Františka Zeminová (1882–1962). Securitas imperii. 2006, čís. 14, s. 271–280. ISSN 1804-1612.
- KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 350.
- KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno: Doplněk, 2002. ISBN 80-7239-138-0. S. 262.
- Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 561.
- UHROVÁ, Eva. České ženy známé a neznámé. Praha : Mediasys, 2008, ISBN 978-80-254-3002-6, s. 192
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla; MARTÍNEK, Jiří, a kol. Cesty k samostatnosti : Portréty žen v éře modernizace. Praha: Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4. S. 92–112.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fráňa Zemínová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fráňa Zemínová
- Fórum 50 % – Prvorepublikový „ženský politik“ Fráňa Zeminová
- Totalita.cz: Františka Zemínová
- Český rozhlas, podcast: Fráňa Zemínová - feministka a poslankyně[nedostupný zdroj]
- Dokument Českého rozhlasu Dvojka: [1]
