Evžen Vratislav z Mitrovic
Evžen říšský hrabě Vratislav-Netolický z Mitrovic a Schönfeldu (německy Eugen Reichsgraf Wratislaw von Mittrowitz und Schönfeld, Freiherr Netolitzky von Eisenberg) (8. července 1786, Vlčí Pole[1]/Dolní Bousov – 17. února 1867, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský polní maršál. Byl potomkem starého českého rodu Vratislavů z Mitrovic a do rakouské armády vstoupil v roce 1804. Byl účastníkem napoleonských válek a vyznamenal se jako důstojník jezdectva. Později postupoval v hodnostech a zastával různé funkce, byl členem dvorské válečné rady a císařským generálním pobočníkem. Jako vojevůdce se uplatnil znovu během revolučních let 1848–1849, kdy bojoval v Itálii. V roce 1854 dosáhl hodnosti polního maršála a poté zastával čestnou hodnost velitele jedné z císařských gard. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil několik panství v Čechách (hrad Kost).
Evžen Vratislav z Mitrovic | |
---|---|
Kapitán císařské gardy | |
Ve funkci: 1854 – 1867 | |
Předchůdce | baron Maxmilián von Wimpffen |
Nástupce | princ Edmund Schwarzenberg |
Velitel 1. armádního sboru ve Vídni | |
Ve funkci: 1849 – 1854 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | princ Eduard František z Lichtenštejna |
Císařský generální pobočník | |
Ve funkci: 1840 – 1848 | |
Předchůdce | hrabě Karel Jan Clam-Martinic |
Nástupce | hrabě Karl Ludwig Grünne |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní maršál (1854), generál jezdectva (1849), polní podmaršál (1836), generálmajor (1830) |
Narození | 8. července 1786 Vlčí Pole Habsburská monarchie |
Úmrtí | 14. února 1867 (ve věku 80 let) Vídeň Rakouské císařství |
Titul | hrabě |
Rodiče | Antonín Václav Vratislav-Netolický a Eleonora Bruntálská z Vrbna |
Příbuzní | František Vratislav z Mitrovic, Tereza Vratislav-Netolická, Alžběta Vratislavová z Mitrovic a Marie Apolonie Vratislavová z Mitrovic (sourozenci) |
Profese | důstojník |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna velkokříž Císařského řádu Leopoldova Řád sv. Ondřeje rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského rytíř Vojenského řádu Marie Terezie … více na Wikidatech |
Commons | Eugen Wratislaw von Mitrowitz |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze starého českého rodu Vratislavů z Mitrovic, patřil k linii, která od 18. století užívala jméno Vratislav z Mitrovic a Schönfeldu, na základě dědictví po rodině Netolických z Eisenberka později Vratislav-Netolický.[2] Narodil se na zámku Vlčí Pole jako nejmladší potomek hraběte Antonína Václava Vratislava-Netolického (1756–1791) a jeho manželky Eleonory, rozené Bruntálské z Vrbna (1757–1827).[3] Jeho kmotrem byl dědeček, nejvyšší maršálek císařského dvora hrabě Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789), který byl také správcem zadluženého majetku Vratislavů. Evžen Vratislav vstoupil v roce 1804 do armády jako podporučík, již o rok později byl nadporučíkem a v roce 1807 dosáhl hodnosti rytmistra. V roce 1809 bojoval v bitvě u Wagramu, v letech 1810–1813 byl mimo aktivní službu. V roce 1813 se vrátil do armády v hodnosti majora a bojoval v bitvě u Lipska (1813), poté se v závěru napoleonských válek zúčastnil tažení do Francie. V roce 1816 dosáhl hodnosti podplukovníka a byl velitelem 4. pluku hulánů. V roce 1820 byl povýšen do hodnosti plukovníka.[4]
V roce 1830 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Rovigu.[5]. V roce 1835 byl povolán do dvorské válečné rady a stal se druhým majitelem 1. pluku kyrysníků, v roce 1836 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[6] V roce 1840 se stal generálním pobočníkem císaře Ferdinanda I. (Erster General-Adjutant).[7][8] V revolučním roce 1848 byl povolán do Itálie a bojoval pod polním maršálem Radeckým jako velitel 1. armádní skupiny v Lombardii. Podílel se na potlačení revoluce v Itálii, vyznamenal se v bitvě u Vicenzy, poté bojoval v bitvě u Custozzy a v srpnu 1848 dobyl Milán. Za zásluhy získal několik vyznamenání a v roce 1849 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva. V letech 1849–1854 byl vrchním velitelem 1. armádního sboru ve Vídni, pod který spadaly rakouské země, Čechy, Morava a Slezsko.[9][10] V roce 1854 byl povýšen do nejvyšší armádní hodnosti polního maršála[11] a poté zastával čestnou hodnost kapitána jedné z císařských gard (Garde-Capitän von Kaiserlich-Königliche Erste Arcieren-Leibgarde).[12][13] Krátce před smrtí byl jmenován plukovníkem všech císařských gard.[14]
Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni v roce 1867 ve věku osmdesáti let, pohřben je v kryptě kostela sv. Maří Magdaleny v Sobotce.[15]
Majetkové a rodinné poměry
editovatBěhem svého života byl Evžen Vratislav majitelem několika panství v různých částech Českého království. Po rodičích byl dědicem fideikomisu Kost, k němuž patřilo město Sobotka, zámek Humprecht a řada vesnic. Správu tohoto majetku převzal v roce 1813 od matky Eleonory, panství mělo v té době hodnotu 983 413 zlatých.[16] Dočasně byl majitelem panství Kamenice nad Lipou, které za nepřehledných majetkoprávních poměrů vlastnil v letech 1811–1821.[17] V roce 1835 koupil od náboženského fondu panství Milíčeves s 22 vesnicemi nedaleko od Kosti. Tento majetek prodal již v roce 1841 hraběti Michaelovi Karlovi z Althannu.[18] V roce 1843 z pozůstalosti svého švagra Jáchyma Jindřicha Voračického z Paběnic získal panství Choustník v jižních Čechách a krátce po zakoupení nechal stavebně upravit zdejší zámek.
Evžen Vratislav měl čtyři starší sourozence, všechny přežil. Bratr František (1784–1809) padl za napoleonských válek v bitvě u Eggmühlu. Evžen zemřel svobodný a bezdětný a vymřela jím linie Vratislavů-Netolických. Evžen zanechal závěť, která měla nedostatky po právní stránce, velkostatek Kost byl navíc vázán statutem fideikomisu s přísnými podmínkami následnictví. O dědictví se přihlásili potomci zemřelých sester Terezie, provdané dal Borgo (1781–1830), Alžběty, provdané Voračické z Paběnic (1783–1857), a Marie Apolonie, provdané Scheiblerové (1785–1853). Nároky rodiny dal Borgo zpochybnila Evženova neteř, známá česká vlastenka hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická, která o velkostatek Kost s hodnotou přes milión zlatých vedla několik let soudní spor. Po několika odvoláních nakonec nárok na Kost obhájil Flaminio dal Borgo, jehož potomkům patří hrad dodnes. [19] Jednodušší byla situace na alodiálním velkostatku Choustník, který na základě Evženovy poslední vůle zdědila neteř baronka Helena von Scheibler. Tento odkaz vycházel z toho, že Evžen Vratislav měl blízký přátelský vztah s rodinou svého švagra Karla Scheiblera, c. k. polním podmaršála.
Tituly a ocenění
editovatV roce 1809 byl jmenován c. k. komořím,[20] jako císařský generální pobočník obdržel v roce 1840 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Během své vojenské kariéry byl mnohokrát vyznamenán, za zásluhy na bojišti byl nositelem Řádu Marie Terezie[22][23] a Vojenského záslužného kříže. Později obdržel velkokříž Leopoldova řádu a Řádu sv. Štěpána. Několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, nejvíce vyznamenání získal v Rusku (Řád sv. Alexandra Něvského s brilianty, Řád sv. Anny I. třídy, Řád Bílého orla, Řád sv. Jiří III. třídy, Řád sv. Vladimíra IV. třídy), dále byl rytířem pruského Řádu černé orlice, nositelem pruského Řádu červené orlice a vojenského vyznamenání Pour le Mérite, dále byl nositelem hannoverského Řádu Guelfů.[24] Jako jediný z rodu Vratislavů byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna (1852).[25] Od roku 1855 zastával čestnou funkci kancléře Řádu Marie Terezie. Jako majitel fideikomisu byl v roce 1861 jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Kromě toho byl také uživatelem čestné dvorské hodnosti nejvyššího kuchmistra Českého království, která rodině náležela dědičně od roku 1723.[26]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Dolní Bousov
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVI.; Praha, 1907; s. 1007 (heslo Vratislav)
- ↑ Rodokmen Vratislavů z Mitrovic dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1821; Vídeň, 1821; s. 69 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1831; Vídeň, 1831; s. 69 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1837; Vídeň, 1837; s. 7, 44 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 144, 307 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1842; Vídeň, 1841; s. 43, 67 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské armády 1849–1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1850; s. 18 dostupné online
- ↑ Služební postup Evžena Vratislava z Mitrovic in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 206 dostupné online
- ↑ Seznam velitelů císařské gardy hacířů in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 156 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 9 dostupné online
- ↑ Kostel sv. Maří Magdaleny na webu města Sobotka dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 63 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů zámku Kamenice nad Lipou na webu města Kamenice nad Lipou dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 303
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Dědictví Netolických: panství Kost a jeho majitelé v 18.-20. století. In: Modrá krev Sobotecka: sborník k 520. výročí povýšení Sobotky na město (1498-2018); [Sobotka]: město Sobotka, 2018, s. 64.
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1827; s. 72 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1844; s. 78 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 70
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 44 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Evžena Vratislava z Mitrovic in: Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1866; s. 9 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 278
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 969 dostupné online