Emanuel von Proskowetz mladší
Emanuel von Proskowetz mladší, též Emanuel Proskowetz mladší (16. listopadu 1849 Praha – 16. listopadu 1944 Kvasice), byl rakousko-uherský (rakouský) průmyslník, podnikatel v cukrovarnictví, šlechtitel a hudebník. Proslavil se zejména dlouhodobým šlechtěním původního sladovnického ječmene, který dostal název Hanna Pedigree[1] a který se stal nejpoužívanější odrůdou sladovnického ječmene v Rakousku-Uhersku.[2] Z jeho ječmene byly vyšlechtěny další sladovnické odrůdy jak v Česku, tak i například v Německu a Švédsku.[3]
| Emanuel von Proskowetz mladší | |
|---|---|
.jpg) Emanuel von Proskowetz mladší | |
| Narození | 16. listopadu 1849 Praha |
| Úmrtí | 16. listopadu 1944 (ve věku 95 let) Kvasice |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Obor | rostlinná výroba |
| Ocenění | honorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1907) |
| Rodiče | Emanuel von Proskowetz starší |
| Příbuzní | Maximilian von Proskowetz (sourozenec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí
editovatEmanuel se narodil 16. listopadu 1849 v Praze jako prvorozený syn rakousko-uherského politika a podnikatele Emanuela von Proskowetze staršího a jeho ženy Julie. Ta byla nejstarší sestrou Ferdinanda Urbánka, se kterým Emanuel starší v Kvasicích vybudoval cukrovar.[1]
Emanuel mladší nejprve vystudoval nižší gymnázium v Praze, a poté Skotské gymnázium ve Vídni. Následně se při studiu Vídeňské univerzity zaměřil na botanickou výzkumnou činnost a studium úspěšně dokončil v roce 1871.[1]
Cukrovarnictví
editovatByl synem významného majitele cukrovaru, ale roku 1872[4] do praxe nastoupil v židlochovickém cukrovaru, který tehdy navštěvovalo mnoho odborníků. Emanuel tak získal cenné zkušenosti pro své budoucí podnikání. Cukrovar v Židlochovicích založil podnikatel původem z Francie Florentin Robert a cukrovar po něm převzal syn Julius Robert. Ten měl dceru Julii, se kterou se v Židlochovicích Emanuel sblížil a v roce 1879 se s ní oženil.[1]
V roce 1876 otec Emanuelovi předal vedení velkostatku a cukrovaru v Kvasicích. Se svým mladším bratrem Maximiliánem podnikl v roce 1878 velkou studijní cestu po západní Evropě, na které zkoumal tamní různé zemědělské přístupy. Získané poznatky zachytil ve své knize Landwirtschaftliche Reisebriefe. Roku 1879 se Emanuel v Kvasicích trvale usadil a zaměřil se na zvýšení výnosů svého velkostatku správným hnojením a hlubokou kultivací půdy.[1]
Šlechtitelství
editovatV 60. letech 19. století začali velkostatkáři na Moravě používat ze západní Evropy dovážené osivo ječmene. To však nebylo přizpůsobeno suššímu klimatu, a proto po suchých letech výrazně klesaly výnosy. Proskowetz v těchto letech zaznamenal, že malí rolníci nepoužívající umělá hnojiva měli s místními odrůdami ječmene lepší výnosy. Roku 1873 proto začal na kvasických pozemcích šlechtit místní odrůdy ječmene a zkoumat jejich výnosy. Tytéž odrůdy pro porovnání sel i v Židlochovicích. Nejlepší výnosy měla odrůda z okolí Holešova, kterou Proskowetz získal od jednoho starého rolníka[4] a začal ji nejprve šlechtit hromadným klasovým výběrem.[3] V roce 1884 tak vznikla odrůda Hanna Pedigree, která se stala nejpoužívanější odrůdou sladovnického ječmene v Rakousku-Uhersku[2] a rozšířila se i do dalších zemí Evropy.[4] Od roku 1885 tuto odrůdu dále šlechtil individuálním výběrem nejlepších linií.[3] Šlo o ranou odrůdu snášející sucho a využívající převážně srážky spadlé v zimním období. V porovnání s jinými typy ječmenů tento odnožoval dvojnásobně, takže bylo možné vysévat méně osiva a selo se do širších řádků.[3]
Reference
editovat- ↑ a b c d e KLAPIL, Petr. Životní osudy. Kroměříž: Petr Klapil, 2012.
- ↑ a b ŠTĚPÁNEK, Petr. Jubileum 75 let šlechtění v Hrubčicích [online]. agromanual.cz, 2023-08-19 [cit. 2024-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d CHLOUPEK, Oldřich. Historie šlechtění sladového ječmene na území České republiky. S. 180–181. Kvasny Prum. [online]. 2011-05-19 [cit. 2024-11-13]. S. 180–181. Dostupné online.
- ↑ a b c KOUTŇÁKOVÁ, Květoslava. Crescas labore. Vizovice: Ludmila Velcerová, LÍPA, 2013. ISBN 978-80-87206-38-6.
