Eduard Ulrich mladší
Eduard Ulrich mladší, respektive JUDr. Eduard rytíř Ulrich z Johrnsdorfu (JUDr. Eduard Ritter Ulrich von Jornsdorf) (13. září 1855 Brno[1] – 19. března 1904 Brno[2]) byl moravský právník a rakousko-uherský politik německé národnosti. Od mládí působil v advokacii, v letech 1890–1904 byl poslancem moravského zemského sněmu. Byl spolumajitelem Kleinova paláce v Brně a velkostatku Třemešek na severní Moravě.
| Eduard Ulrich mladší | |
|---|---|
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1890 – 1904 | |
| Narození | 13. září 1855 Brno  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 19. března 1904 (ve věku 48 let) Brno  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Eduard Ulrich (1813–1881) a Marie Kleinová (1825–1904) |
| Příbuzní | Heinrich d'Elvert (švagr) Franz Klein (děd) |
| Profese | právník a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovat.jpg)
Narodil se v Brně jako jediný syn vlivného brněnského advokáta a moravského zemského poslance Eduarda Ulricha (1813–1881) a jeho manželky Marie (1825–1904), která pocházela z bohaté podnikatelské rodiny Kleinů. Vystudoval práva a původně působil jako advokát[3], po náhlé otcově smrti převzal správu velkostatku Třemešek, který vlastnil spolu s matkou. V letech 1890–1904 byl poslancem moravského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Politice na zemské úrovni se aktivně věnoval a ve sněmu často vystupoval k různým tématům. V letech 1896–1904 byl též přísedícím moravského zemského výboru. V roce 1898 byl povýšen do šlechtického stavu a od té doby užíval jméno Ulrich von Johrnsdorf (německý název Třemešku).
Mimo veřejné aktivity spravoval velkostatek Třemešek se zámkem, který vlastnil spolu s matkou po otcově smrti v roce 1881.[4] Zámek Třemešek se v 90. letech stal centrem společenského života na Šumpersku, jako domácí učitel zde mimo jiné pobýval pozdější rakouský prezident Karl Renner. Kromě Třemešku vlastnil Eduard spolu s matkou také Kleinův palác v Brně. Marie Ulrichová, rozená Kleinová, zemřela 31. ledna 1904 a Eduard o necelé dva měsíce spáchal sebevraždu. Příčiny nejsou jasné, vzhledem k některým náznakům předchozího chodu velkostatku v Třemešku mohly být finančního charakteru. Případné problémy v rodině naznačuje také fakt, že Eduardova poslední vůle vůbec nezmiňuje manželku Mathildu, s níž se oženil v roce 1881. Mathilda pocházela z významné brněnské podnikatelské rodiny Offermannů. Dědičkami velkostatku Třemešek a Kleinova paláce v Brně se staly Eduardovy sestry, které krátce poté všechen majetek prodaly.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika 16945, sn. 175 [online]. MZA [cit. 2022-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Matrika 16961, sn. 187 [online]. MZA [cit. 2022-10-25]. Dostupné online.
- ↑ RÁJA, Martin: V čele občanských elit. Advokáti a společnost na Moravě v letech 1869–1914; Matice moravská, Brno, 2015; s. 321 ISBN 978-80-87709-09-2
- ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; IX. díl, Brno, 1899; s. 73 dostupné online
Literatura
editovat- MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; 887 stran ISBN 978-80-7325-272-4
- POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 143–145 ISBN 9788086438504