Drahomír Vaňura
Drahomír Vaňura (8. března 1915, Moravské Bránice – 2. listopadu 1944[1] poblíž osady Bahníky) byl československý voják a příslušník výsadku Manganese.
Drahomír Vaňura | |
---|---|
Narození | 8. března 1915 Moravské Bránice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 2. listopadu 1944 (ve věku 29 let) poblíž osady Bahníky Slovenský štát |
Národnost | Češi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se 8. března v Moravských Bránicích. Otec Jan pracoval u dráhy, matka Anna, rozená Chrástová byla v domácnosti. Měl dva bratry. Obecnou školu a čtyři třídy gymnázia absolvoval ve Zvolenu. Poté se v Novém Mestě nad Váhom vyučil elektromontérem. Maturitu získal v roce 1939 na Vyšší elektrotechnické průmyslové škole v Bratislavě. Po návratu do Čech pracoval jako montér a později jako úředník u ČSD. Vojenskou službu nevykonal z důvodu udělení studijního volna.
V exilu
editovat21. prosince 1939 se z Brna přes Maďarsko, Turecko, Sýrii a Bejrút dostal do Francie. Po prezentaci byl zařazen k telegrafnímu praporu. Bojů o Francii se nezúčastnil. 7. července 1940 se dostal do Anglie a byl zařazen ke štábní rotě a později přeložen k telegrafní. Absolvoval školu pro důstojníky a 28. října 1942 povýšen na svobodníka aspiranta. Začátkem roku 1943 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 8. ledna 1943 do 10. dubna 1944 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz a speciální radiovou přípravu. Výcvik dále pokračoval v přípravě na civilní zaměstnání, konspiračním cvičením a již v hodnosti četaře aspiranta absolvoval pokračovací parakurz, spojovací cvičení a kurz práce s Eurikou a S-Phone. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se s ostatními příslušníky své skupiny přesunul do Itálie.
Nasazení
editovatDne 10. června 1944 po půlnoci byl s ostatními příslušníky skupiny vysazen poblíž Veľkých Uherců. Skupině se s obtížemi podařilo nalézt napojení na odboj (určitou dobu se ukrýval v Bratislavě) a dostat se do štábu pro přípravu SNP. Byl podřízen kpt. Krátkému a pracoval jako telegrafista. Po potlačení povstání společně s ostatními 28. října 1944 ustoupil na Donovaly. 2. listopadu byl poblíž obce Bahníky zastřelen příslušníky německých jednotek, kterými byl předcházející den při zátahu zajat.
Po válce
editovatJeho tělo bylo 20. září 1945 exhumováno a 28. září 1945 pohřbeno s vojenskými poctami na hřbitově v Brně. 1. prosince 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka spojovacích vojsk a dále na poručíka spojovacích vojsk. 18. července 1948 byl in memoriam povýšen do hodnosti nadporučíka spojovacích vojsk.
Vyznamenání
editovat- 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
- 1945 – Československý válečný kříž 1939
- 1945 – Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- 1948 – The Commendation for Brave Conduct[2] (Spojené království)
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.