Daniel Vacek
Daniel Vacek (* 1. dubna 1971 Praha) je český tenisový trenér a bývalý profesionální tenista, který před rokem 1993 reprezentoval Československo. Na profesionálních okruzích se pohyboval mezi lety 1990–2003. V rámci grandslamu vyhrál s Jevgenijem Kafelnikovem čtyřhry na French Open 1996 a 1997 i US Open 1997. Stal se tak prvním českým hráčem s třemi grandslamy z mužské čtyřhry. Na okruhu ATP Tour získal dvacet pět deblových titulů. Z pěti singlových finále odešel poražen. Na challengerech ATP získal tři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]
| Daniel Vacek | |
|---|---|
| Stát |  Československo (1990–1992) Česko (1993–2003) |
| Datum narození | 1. dubna 1971 (53 let) |
| Místo narození | Praha, Československo[1] |
| Výška | 191 cm[1] |
| Hmotnost | 81 kg[1] |
| Profesionál od | 1990[1] |
| Ukončení kariéry | 2003 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
| Výdělek | 4 803 388 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 176–225 |
| Tituly | 0 ATP, 3 challengery |
| Nejvyšší umístění | 26. místo (29. ledna 1996) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (1994) |
| French Open | 3. kolo (1994, 1998) |
| Wimbledon | 4. kolo (1994) |
| US Open | 4. kolo (1995, 1997) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 2. kolo (1996) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 335–258 |
| Tituly | 25 ATP, 2 challengery |
| Nejvyšší umístění | 3. místo (8. září 1997) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (1999) |
| French Open | vítěz (1996, 1997) |
| Wimbledon | 3. kolo (1998) |
| US Open | vítěz (1997) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | čtvrtfinále (1996) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (1996) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 15. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 1996 na 26. místě a ve čtyřhře pak v září 1997 na 3. místě.[1]
Ve dvouhře si zahrál čtvrtfinále Paris Masters 1995, Canada Masters 1998 a Cincinnati Masters 1998, kde porazil světovou jedničku Marcela Ríose. Po ukončení aktivní kariéry se začal věnovat trenérství. V roce 2019 se stal koučem Tomáše Macháče.
Soukromý život
editovatNarodil se roku 1971 v Praze do rodiny Václava a Radmily Vackových. Tenis začal hrát v jedenácti letech a stal se odchovancem Sparty Praha. Praktikoval silový tenis a „hlavní zbraní“ bylo tvrdé podání. Před vstupem do profesionálního tenisu zvažoval studium všeobecného lékařství.[3][4][5]
V roce 2003 ukončil kariéru kvůli chronickým bolestem zad. Již v lednu téhož roku koupil na Vackovu osobu 75 % akcií fotbalového klubu FC Baník Ostrava sportovní podnikatel Tomáš Petera, který se v Ostravě již nemohl oficiálně angažovat kvůli působení ve Slovanu Liberec. Stal se tak vykonavatelem jeho pravomocí. V úvodním ročníku působení v klubu, v sezóně 2003/2004, vyhrál Baník Ostrava poprvé nejvyšší českou ligu a navázal na tři trofeje z československé éry. Majoritním vlastníkem Vacek zůstal do léta 2009, kdy od něj Petera získal akcie jako nový většinový vlastník.[6][7]
Poprvé se oženil s Nizozemkou René Vacek, s níž byl ve vztahu dvacet dva let. Do manželství se narodili syn Daniel Willem a tři dcery. Sedm roků rodina žila v Nizozemsku a poté pět let ve Spojených státech amerických. Ve floridském Bradentonu se věnoval trenérství. Po rozvodu – a dvanáctiletém pobytu mimo rodný stát –, se v roce 2018 vrátil do Česka. V trenérské kariéře pokračoval ve Spartě Praha. V roce 2019 se do nového partnerského vztahu narodil syn, a podruhé se oženil s Klárou Vítkovou.[4][5][3] Jeho neteř, bývalá světová sedmička Nicole Vaidišová, hrála rovněž profesionálně tenis. Dvakrát se provdala za Radka Štěpánka. Matkou Vaidišové je Vackova sestra Riana Vacková, jež se věnovala cvičitelství aerobiku.[8]
Dotační kauza
editovatV únoru 2024 byl obviněn z dotačního podvodu ve spolupachatelství v rámci kauzy Českého tenisového svazu s nakládáním státních dotací. Obviněno bylo celkem pět fyzických a pět právnických osob včetně prezidenta svazu Iva Kaderky a bývalého deblového spoluhráče Vojtěcha Flégla.[9] Mezi obviněné se zařadila i společnost Sofos vlastněná manželkou Klárou Vackovou, za níž fakticky vystupoval. V letech 2021 a 2022 firma podle policie vystavila třicet šest fiktivních faktur za „organizaci a zajištění“ turnajů ve výši téměř 4,8 milionu korun, které směřovaly „na jiný než určený účel“.[10]
Týmové soutěže
editovatDavis Cup
editovatV českém daviscupovém týmu debutoval v roce 1995 neapolským úvodním kolem Světové skupiny proti Itálii, v němž porazil Gaudenziho a prohrál s Furlanem. Italové postoupili po výhře 4–1 na zápasy. Ve Světové skupině 1996 odehrál všech devět utkání, v prvním kole proti Maďarsku, čtvrtfinále proti Spojeným státům i semifinále. V prvním světovém semifinále družstva od roku 1986 podlehlo Česko favorizovanému Švédsku. Vacek v něm nestačil na Edberga ani Enquista, proti kterému v páté sadě prohospodařil výhodu brejku.[4][11] Jediný bod zajistil s Kordou ve čtyřhře. V soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]
Na březnové kvalifikační kolo 2022 s Argentinou se vrátil do českého týmu jako trenér, když vedl dvojku Macháče.[11][13]
Letní olympijské hry
editovatČesko reprezentoval na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě. Do dvouhry nastoupil jako turnajová šestnáctka. Po výhře nad Prinosilem podlehl ve druhém kole Olchovskému. Ve čtyřhře vytvořil pátý nasazený pár s Jiřím Novákem. Ve čtvrtfinále však nestačili na pozdější britské stříbrné medailisty Broada s Henmanem.[14]
Světový pohár družstev
editovatJako člen českého výběru v roce 1993 zasáhl do Světového poháru družstev v Düsseldorfu. Ve skupinové fázi podlehl Švédu Magnusi Larssonovi a porazil Francouze Henriho Leconta. V páru s Cyrilem Sukem vyhráli nad Francouzi i čtyřhru.[2] Ve čtyřčlenné skupině obsadilo Česko třetí místo, když zdolalo Francii 3–0 a podlehlo Švédsku i Německu 1–2.[15]
Tenisová kariéra
editovatRaná fáze s prvními deblovými tituly ATP
editovatNa okruhu Grand Prix debutoval třetím ročníkem srpnového Čedok Open 1989, kde vytvořil druhý nasazený pár s Václavem Roubíčkem. Po výhře nad Střelbou s Víznerem vypadli ve čtvrtfinále s československo-sovětskou dvojicí Sláva Doseděl a Ģirts Dzelde. Semifinále i finále si poprvé zahrál při premiéře umagského Yugoslav Open 1990, v roce založení okruhu ATP Tour. S Vojtěchem Fléglem si odvezli deblovou trofej, když v závěrečném utkání porazili sovětský pár Andrej Čerkasov a Andrej Olchovskij z třetí stovky deblového žebříčku. Druhou trofej vybojovali na srpnovém Czechoslovak Open 1990 na Štvanici po finálové výhře nad Rumuny Georgem Cosacem a Florinem Segărceanuem, kteří také figurovali ve třetí stovce světové klasifikace. O dva týdny později ovládli antukový San Marino Open. V závěrečném duelu zdolali Španěly Burilla s Górrizem.[2][16]
Do dvouhry okruhu ATP Tour poprvé zasáhl na lednovém Wellington Classic 1991, kde jej na úvod vyřadil Němec Markus Zoecke. O týden později debutoval na grandslamu, když prošel tříkolovou kvalifikací Australian Open 1991. Na úvod melbournské dvouhry však nenašel recept na pozdějšího čtvrtfinalistu Jaimeho Yzagu z Peru. Po boku Flégla odehrál i melbournskou čtyřhru. Časnou porážku jim přivodili Němci Patrik Kühnen a Boris Becker, na něž uhráli jen tři gamy. První zápas grandslamové dvouhry vyhrál na Australian Open 1993 poté, co vyšel vítězně z pětisetové bitvy s Němcem Markusem Naewiem. Ve druhém kole jej vyřadil Američan MaliVai Washington.[2][16]
Účast v sérii Masters
editovatV kvalifikaci Mastersu poprvé startoval na listopadovém Paris Open 1992. Do dvouhry jej ale nepustil Švéd Nicklas Kulti. Hlavní soutěže této kategorie si premiérově zahrál v sezóně 1994, kdy zasáhl do sedmi dílů mistrovské série. Na prvním z nich, Miami Masters jej vyřadil Švéd Lars-Anders Wahlgren z třetí světové stovky. V Monte-Carlu nestačil na dvacátého osmého hráče žebříčku Javiera Sáncheze. Úvodní kola přešel pouze na Rome Masters a Stockholm Open 1994, na nichž přehrál Karstena Braasche a Carlose Costu. Singlovým maximem na Mastersech se stala tři čtvrtfinále. Na Paris Open 1995 zdolal Patricka McEnroea, Gaudenziho a po skreči i Guyho Forgeta. Nestačil až na jihoafrickou světovou jedenáctku Waynea Ferreiru. V severoamerické letní sezóně na betonech 1998 postoupil mezi poslední osmičku Canada Masters přes Vincenta Spadeu. V ní ale nenašel recept na světovou dvanáctku Tima Henmana. Navazující Cincinnati Masters znamenal jedinou výhru nad úřadující světovou jedničkou, když ve druhém kole přehrál Chilana Marcela Ríose.[17] Nezastavil jej ani dvacátý v pořadí Jan Siemerink. Ve čtvrtfinále však podlehl deblovému spoluhráči Jevgeniji Kafelnikovi, jemuž patřila desátá příčka.[2][16]
S Cyrilem Sukem ovládl čtyřhru Rome Masters 1995. Ve finále zdolali čtvrté nasazené Švédy Jana Apella s Jonasem Björkmanem. Vybojoval tak jediný deblový triumf v sérii Masters. Ze souboje o titul pak odešli poraženi na říjnovém Eurocard Open 1995 v Essenu, přestože v semifinále porazili první světový pár Australanů Woodbridge a Woodforde. Souboj o titul však nezvládli s druhou světovou dvojicí Nizozemců Eltingh a Haarhuis. Po boku Kafelnikova skončil jako poražený finalista na dvou Mastersech, Monte-Carlo Masters 1994 a Paris Masters 1996.[2][16]
Trojnásobný vítěz deblového grandslamu a finalista dvouhry ATP
editovatSpolu s Jevgenijem Kafelnikovem ovládl tři deblové grandslamy. Poprvé triumfovali na French Open 1996 po finálové výhře nad Forgetem a Jakobem Hlaskem. Kafelnikov získal i pařížský singlový titul a k roku 2024 zůstával posledním vítězem obou mužských soutěží na jediném grandslamu. Na Roland Garros 1997 trofej obhájili jako první pár v otevřené éře francouzského turnaje, když se tento výkon před nimi naposledy podařil Seixasovi s Trabertem v letech 1954 a 1955.[18][19] V souboji o titul porazili Australany Todda Woodbridge s Markem Woodfordem, kteří vyhráli předchozí tři majory, čímž je připravili o nekalendářní grandslam. Ve finále US Open 1997 zvládli duel proti Švédům Jonasi Björkmanovi a Nicklasi Kultimu.[4][2][16] Jako první český muž tak vybojoval tři deblové grandslamy, čímž překonal dva triumfy Tomáše Šmída.[20]
Singlovým grandslamovým maximem se stala tři osmifinále. Poprvé do čtvrtého kola postoupil ve Wimbledonu 1994 po výhře nad šestnáctým hráčem žebříčku Kafelnikovem. V něm však nenašel recept na světovou jedničku a pozdějšího šampiona Petea Samprase.[21] Také na US Open 1995 a 1997 pronikl do čtvrté fáze. V prvním případě jej vyřadil Američan Patrick McEnroe z páté desítky žebříčku, a ve druhém britská světová dvacítka Greg Rusedski. Již ve druhém kole US Open 1995 zdolal světovou jedenáctku Sergiho Brugueru a ve třetí fázi US Open 1997 Marka Philippoussise, jemuž patřila devatenáctá příčka.[2][16]
Z pěti finále dvouhry na túře ATP odešel vždy poražen. Nejdříve na únorovém Copenhagen Open 1994, kde si poradil s Francouzem Gilbertem, Jarrydem, Olchovským a v semifinále s Fleurianem. V souboji o titul jej zastavil čtyřicátý pátý muž žebříčku, dvacetiletý Kafelnikov.[22] Další dva finálové souboje ztratil až v závěru rozhodujících sad. Ve čtvrtfinále marseillského Open 13 1995 oplatil porážku světové desítce Kafelnikovovi a poté vyřadil šedesátého muže žebříčku Lionela Rouxe z Francie. V závěrečném duelu turnaje jej zdolala favorizovaná světová trojka Boris Becker, která třetí sadu získala poměrem 7–5.[23] Finále proti Němci Carlu-Uwemu Steebovi na moskevském Kremlin Cupu 1995 prohrál až v tiebreaku třetího setu.[24] Již závěr moskevského semifinále měl stejný scénář – z pohledu Vacka ale v opačném gardu –, když získal rozhodující zkrácenou hru se světovou šestkou Kafelnikovem.[25] Rovněž ve finálovém zápase Rotterdam Open 1997 proti světové sedmičce Richardu Krajickovi nezvládl obě zkrácené hry. Už v předcházejícím semifinále porazil pátého hráče žebříčku Gorana Ivaniševiće.[26]
Ukončení kariéry ze zdravotních důvodů
editovatDo poslední dvouhry nastoupil na lednovém Australian Open 2002, kde jej vyřadil 20letý Argentinec David Nalbandian z konce světové padesátky.[27] Následovaly již pouze kvalifikace, se závěrečnou účastí na srpnovém Indianapolis Championships 2002, kde odstoupil před kvalifikačním kolem s Prinosilem.[2] Profesionální kariéru ukončil v sezóně 2003, v níž odehrál jen úvodní kola čtyřher na French Open s Pákistáncem Ajsámem Kúreším a ve Wimbledonu po boku Američana Jima Thomase. Příčinou odchodu z okruhu byly dlouhodobé bolesti zad a nelepšící se stav po výhřezu meziobratlových plotének. Kvůli tomu fakticky vynechal již sezónu 2001.[4][5]
Trenérská kariéra
editovatPo dvanáctiletém pobytu mimo Česko se v roce 2018 vrátil do Sparty Praha ve Stromovce, kde se stal trenérem Národního tenisového centra a Střediska vrcholového tenisu. V roce 2019 začal trenovat Tomáše Macháče.[4][5][28]
Finále na Grand Slamu
editovatMužská čtyřhra: 3 (3–0)
editovat| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1996 | French Open | antuka |  Jevgenij Kafelnikov |
 Jakob Hlasek  Guy Forget |
6–2, 6–3 |
| Vítěz | 1997 | French Open (2) | antuka | Jevgenij Kafelnikov |
 Todd Woodbridge Mark Woodforde |
7–6(7–1), 4–6, 6–3 |
| Vítěz | 1997 | US Open | tvrdý | Jevgenij Kafelnikov |
 Jonas Björkman Nicklas Kulti |
7–6(10–8), 6–3 |
Finále na okruhu ATP Tour
editovat
|
|
| ||||||||||||||||
Dvouhra: 5 (0–5)
editovat| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | březen 1994 | Kodaň, Dánsko | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
3–6, 5–7 |
| Finalista | 2. | únor 1995 | Marseille, Francie | koberec (h) |  Boris Becker
|
7–6(7–2), 4–6, 5–7 |
| Finalista | 3. | listopad 1995 | Moskva, Rusko | koberec (h) | Carl-Uwe Steeb
|
6–7(5–7), 6–3, 6–7(6–8) |
| Finalista | 4. | březen 1997 | Rotterdam, Nizozemsko | koberec (h) |  Richard Krajicek
|
6–7(4–7), 6–7(5–7) |
| Finalista | 5. | říjen 1999 | Toulouse, Francie | tvrdý (h) | Nicolas Escudé
|
5–7, 1–6 |
Čtyřhra: 40 (25–15)
editovat| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | květen 1990 | Umag, Jugoslávie | antuka |  Vojtěch Flégl
|
 Andrej Čerkasov Andrej Olchovskij
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 2. | srpen 1990 | Praha, Československo | antuka | Vojtěch Flégl
|
 George Cosac Florin Segărceanu
|
5–7, 6–4, 6–3 |
| Vítěz | 3. | srpen 1990 | San Marino | antuka | Vojtěch Flégl
|
 Jordi Burillo Marcos Aurelio Górriz
|
6–1, 4–6, 7–6 |
| Finalista | 1. | srpen 1991 | Praha, Československo | antuka |  Libor Pimek
|
Vojtěch Flégl Cyril Suk
|
4–6, 2–6 |
| Finalista | 2. | říjen 1991 | Berlín, Německo | koberec (h) | Jan Siemerink
|
Petr Korda Karel Nováček
|
6–3, 5–7, 5–7 |
| Finalista | 3. | leden 1992 | Wellington, Nový Zéland | tvrdý | Michiel Schapers
|
 Jared Palmer Jonathan Stark
|
3–6, 3–6 |
| Finalista | 4. | březen 1993 | Kodaň, Dánsko | koberec (h) | Martin Damm
|
 David Adams Andrej Olchovskij
|
3–6, 6–3, 3–6 |
| Vítěz | 4. | srpen 1993 | New Haven, Spojené státy | tvrdý | Cyril Suk
|
Steve DeVries David Macpherson
|
7–5, 6–4 |
| Vítěz | 5. | únor 1994 | Marseille, Francie | koberec (h) | Jan Siemerink
|
Martin Damm Jevgenij Kafelnikov
|
6–7, 6–4, 6–1 |
| Finalista | 5. | duben 1994 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Jevgenij Kafelnikov
|
Nicklas Kulti Magnus Larsson
|
6–3, 6–7, 4–6 |
| Finalista | 6. | červenec 1994 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Menno Oosting
|
Sergio Casal Emilio Sánchez
|
6–7, 4–6 |
| Vítěz | 6. | říjen 1994 | Toulouse, Francie | tvrdý (h) | Menno Oosting
|
Patrick McEnroe Jared Palmer
|
7–6, 6–7, 6–3 |
| Finalista | 7. | únor 1995 | Stuttgart, Německo | koberec (h) | Cyril Suk
|
 Grant Connell Patrick Galbraith
|
2–6, 2–6 |
| Vítěz | 7. | duben 1995 | Nice, Francie | antuka | Cyril Suk
|
Luke Jensen David Wheaton
|
3–6, 7–6, 7–6 |
| Vítěz | 8. | květen 1995 | Řím, Itálie | antuka | Cyril Suk
|
Jan Apell Jonas Björkman
|
6–3, 6–4 |
| Vítěz | 9. | srpen 1995 | Long Island, Spojené státy | tvrdý | Cyril Suk
|
Rick Leach Scott Melville
|
5–7, 7–6, 7–6 |
| Finalista | 8. | září 1995 | Bukurešť, Rumunsko | antuka | Cyril Suk
|
Mark Keil Jeff Tarango
|
4–6, 6–7 |
| Vítěz | 10. | říjen 1995 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Cyril Suk
|
Mark Keil Peter Nyborg
|
3–6, 6–3, 6–3 |
| Finalista | 9. | říjen 1995 | Essen, Německo | koberec (h) | Cyril Suk
|
Jacco Eltingh Paul Haarhuis
|
5–7, 4–6 |
| Vítěz | 11. | květen 1996 | Praha, Česko (2) | antuka | Jevgenij Kafelnikov
|
 Luis Lobo Javier Sánchez
|
6–3, 6–7, 6–3 |
| Vítěz | 12. | červen 1996 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Jevgenij Kafelnikov
|
Jakob Hlasek Guy Forget
|
6–2, 6–3 |
| Finalista | 10. | červen 1996 | Halle, Německo | tráva | Jevgenij Kafelnikov
|
 Byron Black Grant Connell
|
1–6, 5–7 |
| Vítěz | 13. | říjen 1996 | Basilej, Švýcarsko (2) | tvrdý (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
 David Adams Menno Oosting
|
6–3, 6–4 |
| Vítěz | 14. | říjen 1996 | Vídeň, Rakousko | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
Pavel Vízner Menno Oosting
|
7–6, 6–4 |
| Finalista | 11. | listopad 1996 | Paříž, Francie | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
Jacco Eltingh Paul Haarhuis
|
4–6, 6–4, 6–7 |
| Finalista | 12. | březen 1997 | Petrohrad, Rusko | koberec (h) | David Prinosil
|
Andrej Olchovskij  Brett Steven
|
4–6, 3–6 |
| Vítěz | 15. | duben 1997 | Hongkong | tvrdý | Martin Damm
|
Karsten Braasch Jeff Tarango
|
6–3, 6–4 |
| Vítěz | 16. | duben 1997 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Martin Damm
|
Justin Gimelstob Patrick Rafter
|
2–6, 6–2, 7–6 |
| Vítěz | 17. | červen 1997 | French Open, Paříž, Francie (2) | antuka | Jevgenij Kafelnikov
|
Todd Woodbridge Mark Woodforde
|
7–6(14–12), 4–6, 6–3 |
| Vítěz | 18. | červenec 1997 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Jevgenij Kafelnikov
|
Trevor Kronemann David Macpherson
|
4–6, 7–6, 6–3 |
| Vítěz | 19. | září 1997 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Jevgenij Kafelnikov
|
Jonas Björkman Nicklas Kulti
|
7–6, 6–3 |
| Finalista | 13. | březen 1998 | Londýn, Velká Británie | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
Martin Damm Jim Grabb
|
4–6, 5–7 |
| Finalista | 14. | srpen 1998 | Los Angeles, Spojené státy | tvrdý | Jeff Tarango
|
Patrick Rafter Sandon Stolle
|
4–6, 4–6 |
| Vítěz | 20. | říjen 1998 | Vídeň, Rakousko (2) | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
David Adams John-Laffnie de Jager
|
7–5, 6–3 |
| Finalista | 15. | listopad 1998 | Moskva, Rusko | koberec (h) | Jevgenij Kafelnikov
|
Jared Palmer Jeff Tarango
|
4–6, 7–6, 2–6 |
| Vítěz | 21. | leden 1999 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Jeff Tarango
|
Jiří Novák David Rikl
|
7–5, 7–5 |
| Vítěz | 22. | únor 1999 | Petrohrad, Rusko | koberec (h) | Jeff Tarango
|
Menno Oosting Andrei Pavel
|
3–6, 6–3, 7–5 |
| Vítěz | 23. | duben 1999 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Jeff Tarango
|
Wayne Black Brian MacPhie
|
4–3skreč |
| Vítěz | 24. | listopad 1999 | Moskva, Rusko | koberec (h) | Justin Gimelstob
|
 Andrij Medveděv Marat Safin
|
6–2, 6–1 |
| Vítěz | 25. | duben 2002 | Barcelona, Španělsko | antuka | Michael Hill
|
Lucas Arnold Ker Gastón Etlis
|
6–4, 6–4 |
Tituly na challengerech ATP
editovat| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| Challengery (3 D; 2 Č) | |
Dvouhra (3 tituly)
editovat| Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 1992 | Caracas, Venezuela | tvrdý | Andrew Sznajder
|
7–6, 6–4 |
| 2. | listopad 1992 | Mnichov, Německo | koberec (h) | Jonas Svensson
|
3–6, 7–6, 6–4 |
| 3. | únor 1994 | Rennes, Francie | koberec (h) | Hendrik Dreekmann
|
6–3, 6–4 |
Čtyřhra (2 tituly)
editovat| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | červenec 1993 | Porto, Portugalsko | antuka | Menno Oosting
|
Jordi Burillo Javier Sánchez
|
6–3, 7–6 |
| 2. | srpen 1993 | Poznaň, Polsko | antuka | Michiel Schapers
|
 Cristian Brandi Federico Mordegan
|
6–7, 6–4, 7–6 |
Chronologie výsledků
editovatDvouhra
editovat| Turnaj | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | SR | V–P |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Australian Open | 1. kolo | A | 2. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 2. kolo | A | 1. kolo | 0 / 10 | 6–10 |
| French Open | A | A | 1. kolo | 3. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 3. kolo | 1. kolo | A | A | A | 0 / 7 | 5–7 |
| Wimbledon | A | A | 1. kolo | 4. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 3. kolo | 3. kolo | A | 1. kolo | A | 0 / 8 | 7–8 |
| US Open | A | A | 2. kolo | 2. kolo | 4. kolo | 1. kolo | 4. kolo | 1. kolo | 2. kolo | A | 1. kolo | A | 0 / 8 | 9–8 |
| výhry–prohry | 0–1 | 0–0 | 2–4 | 8–4 | 4–4 | 0–4 | 3–4 | 5–4 | 4–4 | 1–1 | 0–2 | 0–1 | 0 / 33 | 27–33 |
| Konečný žebříček | 470. | 107. | 114. | 45. | 27. | 71. | 53. | 50. | 43. | 238. | 393. | 749. | N/A | |
Čtyřhra
editovat| Turnaj | 1989 | 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | SR | V–P |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Grand Slam | |||||||||||||||||
| Australian Open | A | A | 1. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 3. kolo | A | 1. kolo | ČF | 1. kolo | A | 3. kolo | A | 0 / 10 | 10–10 |
| French Open | A | A | 2. kolo | 1. kolo | A | A | 2. kolo | Vítěz | Vítěz | 2. kolo | ČF | A | A | 1. kolo | 1. kolo | 2 / 9 | 18–7 |
| Wimbledon | A | A | 2. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 3. kolo | 1. kolo | A | A | 1. kolo | 1. kolo | 0 / 11 | 5–11 |
| US Open | A | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 1. kolo | Vítěz | 2. kolo | 1. kolo | A | 1. kolo | A | A | 1 / 10 | 8–9 |
| SR na Grand Slamu | 0 / 0 | 0 / 0 | 0 / 4 | 0 / 4 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 4 | 1 / 4 | 2 / 3 | 0 / 4 | 0 / 4 | 0 / 1 | 0 / 1 | 0 / 3 | 0 / 2 | 3 / 40 | N/A |
| výhry–prohry | 0–0 | 0–0 | 2–4 | 2–4 | 1–3 | 1–3 | 3–4 | 8–3 | 12–1 | 4–4 | 6–4 | 0–1 | 0–1 | 2–3 | 0–2 | N/A | 41–37 |
| ATP Masters 1000 | |||||||||||||||||
| Indian Wells | — | A | A | A | A | A | A | A | A | ČF | 1. kolo | 2. kolo | A | A | A | 0 / 3 | 2–3 |
| Miami | — | A | A | A | A | SF | 2. kolo | A | A | ČF | 2. kolo | 3. kolo | A | 1. kolo | A | 0 / 6 | 7–6 |
| Monte-Carlo | — | A | A | A | A | F | 1. kolo | 1. kolo | SF | 2. kolo | ČF | 1. kolo | A | A | A | 0 / 7 | 8–7 |
| Řím | — | A | A | A | A | 2. kolo | Vítěz | 1. kolo | 2. kolo | ČF | 2. kolo | 1. kolo | A | 2. kolo | A | 1 / 8 | 11–7 |
| Hamburk | — | A | A | A | A | 2. kolo | 1. kolo | ČF | A | A | ČF | 1. kolo | A | 2. kolo | A | 0 / 6 | 6–6 |
| Kanada | — | A | A | A | A | A | 2. kolo | 1. kolo | ČF | 2. kolo | 1. kolo | A | ČF | 1. kolo | A | 0 / 7 | 4–7 |
| Cincinnati | — | A | A | A | A | ČF | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | SF | 2. kolo | A | A | 1. kolo | A | 0 / 7 | 5–7 |
| Madrid (Stuttgart) | — | A | A | A | A | 2. kolo | F | 2. kolo | 2. kolo | ČF | 2. kolo | A | A | A | A | 0 / 6 | 5–6 |
| Paříž | — | A | A | A | A | ČF | 2. kolo | F | 2. kolo | 2. kolo | ČF | A | A | A | A | 0 / 6 | 8–6 |
| SR na Masters | N/A | 0 / 0 | 0 / 0 | 0 / 0 | 0 / 0 | 0 / 7 | 1 / 8 | 0 / 7 | 0 / 6 | 0 / 8 | 0 / 9 | 0 / 5 | 0 / 1 | 0 / 5 | 0 / 0 | 1 / 56 | N/A |
| výhry–prohry | N/A | 0–0 | 0–0 | 0–0 | 0–0 | 13–7 | 7–7 | 5–7 | 4–6 | 10–8 | 9–9 | 3–5 | 2–1 | 2–5 | 0–0 | N/A | 56–55 |
| Konečný žebříček | 325. | 103. | 54. | 160. | 58. | 21. | 11. | 8. | 5. | 26. | 20. | 143. | 113. | 65. | 1204. | N/A | |
| Legenda | |||
|---|---|---|---|
| SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným |
W–L V–P |
výhry–prohry |
| NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
| 1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
| QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
| F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Vacek na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Daniel Vacek na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. března 2024
- ↑ a b c d e f g h i Daniel Vacek na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. března 2024
- ↑ a b Daniel Vacek | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f ZABLOUDIL, Luboš. Musíte tenisem žít od rána do večera, učí Daniel Vacek české naděje na Spartě. TenisPortal.cz [online]. 2020-06-10 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-22.
- ↑ a b c d Roste Čechům nový světový tenista? Hodlá obětovat všechno, říká trenér Vacek. Aktuálně.cz [online]. 2021-01-12 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-17.
- ↑ KVASNICA, Michal. Porevoluční majitelé Baníku: od šachty přes průšvihy až k srdcaři Brabcovi. Kapitola Jak tenisti k titulu přišli | Daniel Vacek (2003-2009). iSport.cz [online]. 2022-09-07 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ O klubu | FC Baník Ostrava [online]. FC Baník Ostrava, 2024 [cit. 2024-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-09.
- ↑ EISENHAMMER, Milan; MACEK, Tomáš. Vaidišová: Krásná milionářka ze 2. A. iDNES.cz [online]. 2005-12-03 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ JANOUŠEK, Artur. Policisté obvinili pět lidí po zásahu v sídle tenisového svazu. Je mezi nimi jeho šéf Ivo Kaderka. iROZHLAS [online]. 2024-02-27 [cit. 2024-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-05.
- ↑ VACULÍK, Radim; BARTOSZ, Jakub. „Nikdo to nepozná.“ Policie popsala, jak konspiroval autoritativní vládce českého tenisu Kaderka. Novinky.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-16.
- ↑ a b JIRÁSEK, Ondřej. Vacek se vrátil k daviscupovému týmu, poprvé pomáhá v roli trenéra. TenisPortal.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Daniel Vacek na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 15. března 2024
- ↑ BURKERT, Marek. Včelař na kurtu. Vacek se spálil, ale mezi omladinou pookřál. Sport.cz [online]. 2022-03-02 [cit. 2024-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22.
- ↑ Daniel Vacek [online]. Český olympijský výbor [cit. 2024-03-22]. Dostupné online.
- ↑ World Team Cup | Round Robin [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Daniel Vacek | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rios stay as No. 1 may be short-lived. CT Insider [online]. 1998-08-12 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ History of the French Open: Past doubles winners. www.espn.com [online]. ESPN, 2000-05-11 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dlouhý s Paesem vyhráli čtyřhru na French Open | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2009-06-06 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-27.
- ↑ Štěpánek má první grandslamový titul. V Melbourne ovládl čtyřhru | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2012-01-28 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-16.
- ↑ BARTOŠÍK, Marek. Macháč se poučil z naivity a našel svou hru. Trenér měl pravdu, usmívá se finalista kvalifikace. Tenisový svět [online]. Český tenisový svaz, 2023-05-21 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ SAMPRAS PREVAILS. Orlando Sentinel [online]. 1994-03-07 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ No. 2 Beats No. 1. The Spokesman-Review [online]. 1995-03-13 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAF TAKES 3 SETS TO OVERCOME MCNEIL. Washington Post [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ Grissom, Braves Agree to Four-Year Deal. Los Angeles Times [online]. 1995-11-12 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Krajicek aces way to victory. Tampa Bay Times [online]. 1997-03-10 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Úterý přineslo českým tenistům zkázu. iDNES.cz [online]. 2002-01-15 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Trenéři vrcholový tenis [online]. TK Sparta Praha, 2020-03-01 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-10.
Externí odkazy
editovat- Daniel Vacek na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Daniel Vacek na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Daniel Vacek na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Daniel Vacek v databázi Olympedia (anglicky)