Wikipedie

Chválkovice

část města Olomouc

Chválkovice (německy Chwalkowitz) jsou bývalá obec, nyní městská čtvrť a katastrální území na severovýchodě statutárního města Olomouce. Žije zde přibližně 2 400[1] obyvatel.

Chválkovice
Kostel svaté Barbory na Selském náměstí
Kostel svaté Barbory na Selském náměstí
Lokalita
Charakterměstská čtvrť
ObecOlomouc
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°36′49″ s. š., 17°17′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 398 (2021)[1]
Katastrální územíChválkovice (7,63 km²)
PSČ779 00
Počet domů535 (2011)[2]
Chválkovice na mapě
Chválkovice
Chválkovice
Další údaje
Kód části obce110914
Kód k. ú.710911
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemné zmínky o vsi pochází z let 1220 (Squalcowiz) a 1228 (Kwalkowiz). Tehdy patřila velehradskému klášteru, ale už roku 1287 ji získalo jako tzv. komorní statek olomoucké biskupství, jemuž patřila až do vzniku obecních samospráv roku 1850, kdy se osamostatnila. Po roce 1778 byla povinnost roboty nahrazena peněžními odvody a místní velkostatek byl rozparcelován mezi zdejší osadníky. Původní kaple sv. Urbana byla roku 1667 přestavěna na kostel sv. Barbory, jenž se v roce 1855 stal centrem nové farnosti. Význam obce podtrhovala stará škola, kam docházely i děti z okolí. Budování olomoucké pevnosti se vsi dotklo jen nepřímo, když byl roku 1857 přímo u její zástavby směrem na Týneček dokončen fort č. II a o několik let později jihovýchodně ještě dva další, které se však již nedochovaly.[3]

Chválkovice se staly pro Olomouc důležité, když zde byla v roce 1889 dokončena parní vodárna, jež přes vodojem na Tabulovém vrchu začala městu dodávat první kvalitní vodu. Roku 1906 získaly poštu a v roce 1910 byla obec elektrifikována. Průmysl zde nebyl silný, kromě mlýna zde existovala jen cukrářská výroba TOKO a provazárna Tobias a Steipe. Působila zde ale řada spolků, vzhledem k národnostnímu složení pouze českých, např. Slovanský dělnický spolek, čtenářsko-pěvecký Jaroslav, Sokol (tělocvičná jednota Sokol Chválkovice byla založena na valné schůzi dne 20. října 1907 a sokolovna byla slavnostně otevřena dne 1. června 1930), DTJ, Orel nebo osvětový spolek Jeroným s ochotnickým divadlem. V roce 1919 byla vyhlášena tzv. Velká Olomouc, jejíž součástí se Chválkovice staly (o čtyři roky později vláda zamítla návrh několika občanů na opětovné osamostatnění). Byly poté napojeny na městskou kanalizaci a měly i pravidelné autobusové spojení s centrem. Během 60. a 70. let 20. století se na katastru Chválkovic u řeky Bystřice směrem na Bělidla začal i více rozvíjet průmysl.[4]

Vývoj Chválkovic podle sčítání lidu[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 798 941 1433 1898 2310 2334 2804[p 1]
Domů 93 99 141 180 217 222 325
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 2721 2418 2543 2339 2173 2266 2318
Domů 428 ? 459 446 453 484 535
  1. ↑ Z toho 2580 osob národnosti československé, 205 německé a 19 ostatních.[7]

Pamětihodnosti a veřejná činnost

editovat

Mezi památky Chválkovic lze zařadit především kostel svaté Barbory a fort č. II z bývalé olomoucké pevnosti. Nachází se zde i kříže, pomníky (k uctění tragicky zahynulého důstojníka a sedláka), sochy, reliéfy a ozdobné portály selských domů.[zdroj?] Parní vodárna Chválkovice je jediná[8] dochovaná parní vodárna v Česku, kulturní a technická památka.[9]

Funguje zde domov důchodců POHODA, jehož historie se datuje až k roku 1941, kdy ještě působil pod názvem Siechehaus (z něm. Sieche = chorý).[10] Dlouhodobě zde také působí fotbalový klub SK Chválkovice, jednota Sokola a sbor dobrovolných hasičů.

V blízkém Černovírském lese vyvěrá minerální pramen Černovírská kyselka.

Doprava

editovat

Chválkovicemi prochází hlavní silnice I/46, zde jako ulice Chválkovická, která navazuje na Pavlovickou v Pavlovičkách a pokračuje jako Šternberská v Týnečku.

Turistické trasy a cyklotrasy:

Hromadnou dopravu zajišťuje Dopravní podnik města Olomouce autobusovými linkami č. 11 a 31 a příměstské autobusové linky č. 700, 701 a 711.

Fotogalerie

editovat
  •  
    Parní vodárna
  •  
    Pomník T. G. Masaryka
  •  
    Pomník Vincence Švestky
  •  
    Socha sv. Jana Nepomuckého
  •  
    Sousoší poutníka a anděla u cesty na Svatý Kopeček
  •  
    Fort II

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 58–62. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  4. ↑ Tichák (2000), str. 62–65.
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659.  Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
  6. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505.  Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine.
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85. 
  8. ↑ Historie [online]. Moravská vodárenská [cit. 2018-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-22. 
  9. ↑ OBRAZEM: Olomouc ukázala parní vodárnu, jež pomohla od tyfu a cholery. iDNES.cz [online]. 2012-03-19 [cit. 2018-04-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Historie [online]. Domov seniorů POHODA Chválkovice [cit. 2018-04-26]. Dostupné v archivu. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chválkovice&oldid=24127531“