Chloritan sodný

chemická sloučenina

Chloritan sodný (chemický vzorec NaClO2) je chemická sloučenina používaná zejména při výrobě papíru.

Chloritan sodný
Prášková forma
Prášková forma
Obecné
Systematický názevChloritan sodný
Anglický názevSodium chlorite
Německý názevNatriumchlorit
Sumární vzorecNaClO2
VzhledBílý prášek nebo krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS7758-19-2
PubChem24452
UN kód1496
Číslo RTECSVZ4800000
Vlastnosti
Molární hmotnost90,442 g/mol
144,488 g/mol (trihydrát)
Teplota rozkladu190 °C
Hustota1,72 g/cm3 (20 °C, trihydrát)
Rozpustnost ve vodě111,65 g/100 g (38 °C)
122,22 g/100 g (60 °C)
trihydrát
106,73 g/100 g (0 °C)
185,37 g/100 g (20 °C)
294,43 g/100 g (30 °C)
Struktura
Krystalová strukturatrojklonná (trihydrát)
Dipólový moment29,97 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−306,7 kJ/mol
Standardní molární entropie S°160 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−244,8 kJ/mol
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR8, R22, R24, R32, R34
S-větyS17, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
0
1
1
OX
Teplota vzníceníNehořlavá
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

editovat

Volná kyselina, kyselina chloritá (HClO2), je stabilní jen v nízkých koncentracích. Protože ji nelze koncentrovat, komerčně se nevyrábí. Odpovídající sodná sůl, chloritan sodný, je však stabilní a dostatečně levná pro komerční výrobu. Soli těžkých kovů (Ag , Hg , Tl , Pb2 , a také Cu2 a NH4 ) se při zahřátí nebo nárazu explozivně rozkládají.

Chloritan sodný se vyrábí nepřímo z chlorečnanu sodného, NaClO3. Nejprve se redukcí chlorečnanu sodného vhodným redukčním činidlem (například siřičitanem sodným, oxidem siřičitým nebo kyselinou chlorovodíkovou) v silně kyselém roztoku vyrobí explozivně nestabilní plyn oxid chloričitý, ClO2. Ten se pak pohlcuje do zásaditého roztoku a redukuje peroxidem vodíku H2O2 za vzniku chloritanu sodného.

Použití

editovat

Hlavní oblastí použití chloritanu sodného je generování oxidu chloričitého pro bělení textilu, buničiny, papíru a zubní skloviny. Používá se (po konverzi na oxid chloričitý) i při dezinfekci vody v některých úpravnách. Výhodou v porovnání s mnohem běžněji používaným chlorem je, že se z organických kontaminantů netvoří trihalomethany. Chloritan sodný nachází uplatnění také jako složka terapeutických lázní, ústních vod, past a gelů na zuby, ústních sprejů, žvýkaček a zdravotních bonbonů, a také pro roztoky k čištění kontaktních čoček. Používá se i k dezinfekci vzduchových potrubí, topných a klimatizačních zařízení a prostor pro zvířata (stěny, podlahy a další povrchy).

organické syntéze se chloritan sodný často používá pro oxidaci aldehydů na karboxylové kyseliny. Reakce obvykle probíhá za přítomnosti látky odstraňující chlor.

Chloritan sodný by se měl, jako mnoho dalších oxidačních činidel, chránit před nechtěnou kontaminací organickými materiály, aby nedošlo ke vzniku výbušné směsi.

V poslední době se chloritan sodný používá jako oxidační činidlo pro převod alkylových furanů na odpovídající 4-oxoalkenové kyseliny jednoduchou syntézou v jediné nádobě.[2]

Okyselený roztok 28% chloritanu sodného v destilované vodě, známý jako Miracle Mineral Supplement, bývá někdy propagován jako lék na celou řadu nemocí, ačkoliv jeho léčebné účinky nebyly prokázány.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium chlorite na anglické Wikipedii.

  1. a b Sodium chlorite. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Annangudi SP, Sun M, Salomon RG. An Efficient Synthesis of 4-Oxoalkenoic Acids from 2-Alkylfurans. Synlett. 2005, roč. 9, s. 1468. Dostupné online [abstract]. DOI 10.1055/s-2005-869833. 

Literatura

editovat
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • "Chemistry of the Elements", N.N. Greenwood and A. Earnshaw, Pergamon Press, 1984.
  • "Kirk-Othmer Concise Encyclopedia of Chemistry", Martin Grayson, Editor, John Wiley & Sons, Inc., 1985

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat