Chiara Samugheo
Chiara Samugheo (25. března 1935 Bari – 13. ledna 2022 tamtéž) byla italská neorealistická fotografka a fotožurnalistka.[1] Byla známá jako první profesionální fotografka v Itálii, která si vybudovala reputaci během 50. a 60. let fotografováním filmových hvězd a celebrit ve své zemi.[2][3][4]
| Chiara Samugheo | |
|---|---|
| Rodné jméno | Chiara Paparella |
| Narození | 25. března 1935 Bari |
| Úmrtí | 13. ledna 2022 (ve věku 86 let) Bari |
| Povolání | fotografka a fotoreportérka |
| Partner(ka) | Pasquale Prunas |
| Ocenění | rytíř Řádu zásluh o Italskou republiku |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatChiara Samugheo, vlastním jménem Chiara Paparella, chtěla odmala skládat hudbu. Zatímco si ji rodiče představovali jako učitelku, ona v roce 1953, v roce svých 18. narozenin, odešla do Milána. Začala navštěvovat tehdejší intelektuální prostředí: Enzo Biagi, Alberto Moravia, Pier Paolo Pasolini a Giorgio Strehler, kteří jí navrhli, aby chodil na lekce dramatu a pantomimy[5]. Během tohoto období se setkala s Pasqualem Prunasem, zakladatelem kulturního časopisu Sud a tím, s kým později sdílela svůj život. Byl také u původu jejího uměleckého jména, protože navrhl, aby si vzal jméno města na Sardinii, Samugheo[6]. Nasměroval ji k vedení nového časopisu Le Ore, který je orientována na mezinárodní fotožurnalistiku, v duchu Paris Match.
Zpočátku se snažila být zpravodajkou, ale poté, co se setkala s jedním z nejvýznamnějších fotografů těch let, Federicem Patellanim, rozhodla se pracovat pro něj. Jejími prvními fotografickými pracemi byly reportáže o magicko-náboženských fenoménech jižní Itálie, jako jsou Tarantismo, a o problémech italské společnosti, fotografovala neapolské slumy a cikány ve vězení.
Následně produkovala fotografická díla pro největší mezinárodní periodika, obálky významných časopisů a vydala několik knih. Od konce 50. let fotografovala největší mezinárodní hvězdy (jako Liz Taylorová, Shirley MacLaine, Monica Vittiová, Sophia Lorenová, Claudia Cardinalová nebo Gina Lollobrigida)[7][8]. Éra „sladký život“ přináší úspěch nového typu fotožurnalistiky a recenzí, kde hvězdný systém představuje znamení pokroku. Obálky a zprávy musí uvádět divu – ženu, jako předmět touhy. Fotografie Chiary Samugheo vycházejí z tohoto kontextu, ale jejich cílem je vrátit tělu-objektu divy skutečnou ženskost a osobnost, něco intimního, na rozdíl od pomíjivého prostředí postaveného kolem jejich těl, čímž přispívají k mytologii italské kinematografie.
Na svém kontě má více než 165 000 záběrů. Působivé fotografické archivy Chiary Samugheo jsou uloženy v Centre for Studies and Communication Archives (CSAC) Univerzity v Parmě.[9][10]
Reputace Chiary Samugheo rostla díky jejímu působení v Hollywoodu (zejména byla hostem producenta Joe Pasternaka ), ve Španělsku, v Rusku, v Japonsku.
Poté, co několik let žila v Římě, se přestěhovala do Nice, kde pracovala ve svém ateliéru na Rue Droite, ulici umělců. Je čestnou občankou Francie a 2. června 2003 obdržela titul Cavaliere della Repubblica Italiana.
Její práce je zahrnuta ve sbírce Muzea umění Houston[11] a je archivována v Centre des études et Archives de la Communication (CSAC) Parmské univerzity.[12]
Publikace
editovat- Costumi di Sardegna, 1982[14]
- Sardegna nel Sinis
- Stelle di carta, 1984[15]
- O dolce mio, 1985
- Lucca e la Lucchesia
- Vanità sarda
- Vicenza e Palladio
- Sardegna, quasi un continente
- I Nebrodi
- Bacco in Sardegna
- Natura magica della Sardegna
- Le corti del verde
- Al cinema con le stelle
- Il reale e l'effimero
- Cento dive
- Cento anni di cinema
- Carnaval de Rio
Sbírky
editovatAutorčino dílo se nachází v následující stálé sbírce:
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiara Samugheo na anglické Wikipedii.
- ↑ POVOLEDO, Elisabetta. Women’s Views of Creativity, Culture and Identity [online]. 2 December 2015. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Da Loren a De Sica il gusto perduto della "Dolce vita" [online]. 23 March 2012. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Chiara Samugheo [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Off the set. Chiara Samugheo’s phographs for cinema [online]. 7 June 2012. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Chybí název periodika!.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.
- ↑ Nouvelle du 20 avril 2015 sur le site de l'université des études de Parme, Département des Lettres, Arts, Histoire et Société [online]. [cit. 2018-03-04]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Chiara Samugheo: untitled [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nouvelle du 20 avril 2015 sur le site de l'université des études de Parme, Département des Lettres, Arts, Histoire et Société [online]. [cit. 2018-03-04]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Bari, addio a Chiara Samugheo: la fotografa delle dive è morta a 86 anni. Da Liz Taylor a Monica Vitti, lascia un archivio da 165mila scatti. periodikum??. La Repubblica, 13 January 2022. Dostupné online [cit. 13 January 2022].
- ↑ 92532313 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stelle di carta : fotografie di Chiara Samugheo (Library resource) [online]. Dostupné online. (anglicky)
