Wikipedie

Blanice (přítok Sázavy)

řeka Vlašimská Blanice, přítok Sázavy

Blanice, označovaná též jako Vlašimská Blanice, je řeka protékající převážně Středočeským krajem. Je to levostranný, celkově druhý největší přítok řeky Sázavy. Její celková délka činí 66,0 km. Plocha povodí měří 543,3 km².[1]

Blanice (Vlašimská)
Řeka u ústí
Řeka u ústí
Základní informace
Délka toku66,0 km
Plocha povodí543,3 km²
Průměrný průtokRadonice 2,19 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-09-03-022
Pramen
na severním svahu vrchu Batkovy
49°28′12,1″ s. š., 14°50′21,3″ v. d.
695 m n. m.
Ústí
do Sázavy u Soběšína
49°47′50,3″ s. š., 14°56′43,4″ v. d.
304 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský kraj - Mladá Vožice, Středočeský kraj - Louňovice pod Blaníkem, Vlašim)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava
Povodí Blanice
Povodí Blanice
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je zde evropsky významná lokalita v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000 – Vlašimská Blanice.[2]

Průběh toku

editovat

Pramen řeky leží v nadmořské výšce 695 m na severním svahu vrchu Batkovy (Mladovožická pahorkatina), asi 10 km severovýchodně od Tábora. Po celé své délce teče převážně severním směrem. Protéká Mladou Vožicí, Louňovicemi pod Blaníkem, Vlašimí a Libží, kde na svém 7,9 říčním kilometru přijímá zleva svůj největší přítok, říčku Chotýšanku, která výrazně posiluje její tok. Vlévá se zleva do Sázavy na jejím říčním kilometru 78,6 u Soběšína v nadmořské výšce 304 m. Zhruba 2,5 km pod tímto soutokem se na levém břehu Sázavy vypíná hrad Český Šternberk.

Větší přítoky

editovat
 
Hustota říční sítě
 
Blanice u Louňovic

Celkově největším přítokem Blanice je říčka Chotýšanka, jejíž délka činí 37,1 km.[1] Průměrná hustota říční sítě činí 1,24 km/km2.[3] Celkově se v povodí Blanice nachází 521 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 159 vodních toků v délce 1 až 10 km. Potoky dlouhé 10 až 20 km jsou v povodí celkem tři. V délce 20 až 40 km se v povodí řeky nalézá jeden vodní tok.[1]

  • Mindlovka (hčp 1-09-03-023), zleva, ř. km 60,3. Délka toku činí 4,7 km.[4] Plocha povodí měří 7,0 km².[5]
  • Koutecký potok (hčp 1-09-03-025) , zprava, ř. km 54,5. Délka toku činí 5,0 km.[6] Plocha povodí měří 8,4 km².[5]
  • Novoveský potok, zleva, ř. km 53,3[7]
  • Noskovský potok (hčp 1-09-03-035), zleva, ř. km 52,3. Délka toku činí 5,2 km.[8] Plocha povodí měří 7,1 km².[5]
  • Bělečský potok (nazývaný též Novodvorský potok), zprava, ř. km 50,5[8]
  • Slupský potok, zleva, ř. km 47,6[9]
  • Hrnčířský potok (hčp 1-09-03-043), zprava, ř. km 43,5. Délka toku činí 6,3 km.[6] Plocha povodí měří 9,1 km².[5]
  • Pravětický potok (hčp 1-09-03-047), zprava, ř. km 38,2. Délka toku činí 7,7 km.[10] Plocha povodí měří 14,3 km².[5]
  • Strašický potok, zleva, ř. km 36,6[8]
  • Brodec, zprava, ř. km 31,1[11]
  • Částrovický potok (hčp 1-09-03-059), zprava, ř. km 26,9. Délka toku činí 6,9 km.[10] Plocha povodí měří 12,9 km².[5]
  • Polánecký potok, zleva, ř. km 22,4[10]
  • Orlina (hčp 1-09-03-065), zprava, ř. km 20,0. Délka toku činí 6,0 km.[12] Plocha povodí měří 7,5 km².[5]
  • Borecký potok (hčp 1-09-03-071), zprava, ř. km 16,7. Délka toku činí 3,6 km.[13] Plocha povodí měří 6,0 km².[5]
  • Chotýšanka, zleva, ř. km 7,9[14]

Rybníky

editovat

Vodní nádrže v povodí Blanice podle rozlohy:[15]

název vodní nádrže vodní tok rozloha (ha) celkový objem (tis. m³) retenční objem (tis. m³)  
Smikov Chotýšanka 23,2 555,0 126,0
Dolejší rybník Chotýšanka 12,6 178,0 62,0  
Zlatohorský rybník Blanice 11,2 180,0 55,0  
Strašík Strašický potok 9,2 185,0 54,5  
Popovický rybník Chotýšanka 7,6 93,0 38,5  
Roháč Chotýšanka 7,4 118,0 39,0  
Papírník Chotýšanka 7,0 88,0 36,5  
Královna bezejmenný přítok Chotýšanky 5,8 52,0 32,0
Býkovický rybník Býkovický potok (přítok Blanice) 4,9 38,0 27,0
Křivánek Chotýšanka 4,6 50,0 19,5  
Pičínský rybník Chotýšanka 4,5 63,0 30,0  
Slupský rybník Slupský potok 4,3 50,0 21,0
Cihelský rybník Slupský potok 4,2 50,0 21,0
Vražedný rybník bezejmenný přítok Chotýšanky 4,1 64,0 24,5
Prvák Vilický potok (přítok Blanice) 4,0 45,0 17,5
Pilský rybník Chotýšanka 4,0 35,0 17,5

Vodní režim

editovat
 
Řeka pod Louňovicemi
 
Blanice v zámeckém parku ve Vlašimi
 
Soutok Blanice a Sázavy u Soběšína

Blanice a její přítoky nejsou příliš vodné. Nejvodnějšími měsíci na dolním toku jsou únor a březen. Nejméně vody má řeka v červenci a v září.[16] Průměrný průtok Blanice nedaleko ústí v Radonicích činí 2,19 m³/s.[17]

Hlásné profily:[18][17]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Louňovice p/Blan. 37,2 211,33 km² 0,87 m³/s 97 m³/s
Radonice 1,9 541,86 km² 2,19 m³/s 150 m³/s

M-denní průtoky u ústí:[19]

M [dní] Q30 Q60 Q90 Q120 Q150 Q180 Q210 Q240 Q270 Q300 Q330 Q355 Q364
Q [m³/s] 5,92 4,15 3,23 2,62 2,18 1,82 1,53 1,27 1,04 0,83 0,60 0,37 0,20

N-leté průtoky v Louňovicích pod Blaníkem:[18]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 6,3 16,8 26,3 67,6 97

N-leté průtoky v Radonicích:[17]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 15,6 41,5 58,9 117 150

Využití

editovat

Úsek v délce 42 km je splavný pro vodáky. Blanice patří mezi nenáročná řeky. Za příznivého vodního stavu je splavný úsek od Kamberku. Koryto má úzké a často je zarostlé stromy a keři, proto se některými krátkými úseky téměř není možné prodrat. Údolí je široké, lučinaté, místy lesnaté, málo osídlené. Jediné větší město na řece je Vlašim. Cestu znepříjemňuje a zpomaluje velké množství jezů.

Vodácká obtížnost řeky je ZW až WW1.

V Radonicích je umístěn vodočet spravovaný Českým hydrometeorologickým ústavem.

Mlýny

editovat

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Historie

editovat

Spodní úsek pod Libží v minulosti sloužil k plavení vorů.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c Základní charakteristiky toku Blanice a jeho povodí [online]. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Charakteristika oblasti - Blaník - AOPK ČR. Blaník [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Hustota říční sítě Blanice [online]. [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 465) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  6. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 459) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 459) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 461) [online]. [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 462) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 460) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 464) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 468) [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 469) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 471) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ Povodí Vltavy – Seznam vodních nádrží [online]. [cit. 2015-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  16. ↑ Povodí Vltavy – Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy [online]. [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c Evidenční list hlásného profilu stanice Radonice I [online]. [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Louňovice pod Blaníkem [online]. [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Blanice_(přítok_Sázavy)&oldid=24038799“