Bitva u Kamenice nad Lipou
Bitva u Kamenice nad Lipou byla válečným střetem mezi oddíly spojeného táboritsko-sirotčího husitského svazu pod velením Bohuslava VI. ze Švamberka a vojskem vedeným Menhartem II. z Hradce během husitských válek, přesněji v mezidobí vyslání druhé a třetí křížové protihusitské výpravy. Odehrála se 31. října 1425 u rybníka Kalich v okolí Kamenice nad Lipou v jižních Čechách. Skončila porážkou Menhartova vojska, obležením a dobytím kamenické tvrze.
| Bitva u Kamenice nad Lipou | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Husitské války | |||
| Trvání | 31. říjen 1425 | ||
| Místo | okolí rybníka Kalich u Kamenice nad Lipou, České království | ||
| Souřadnice | 49°17′51″ s. š., 15°3′28″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství husitů | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.png){kind=small}
Jednalo se o jeden z mála větších polních střetů husitských válek během roku 1425.
Pozadí
editovatÚmrtí Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424 u Přibyslavi vyvolalo mezi jednotlivými husitskými frakcemi, především mezi tábority a tzv. sirotky, ideové a posléze také bojové rozpory. Již roku 1424 spolu husitské svazy svedly první vzájemné bitvy, mj. u Strauchova dvora, na jaře roku 1425 se pak rozhořely boje především v jižních a východních Čechách, kde docházelo k vzájemnému obléhání a obsazování kališnických hradů. Začátkem roku byl pak z Žižkových sirotků v čele s Janem Roháčem z Dubé s táborským vojskem Jana Hvězdy z Vícemilic (zvaného též Bzdinka) utvořen silný bojový svaz, který převzal hlavní iniciativu bojů. Zamířil do východních Čech, kde s úspěchem ovládli či zničili řadu tvrzí, ovládli města Vysoké Mýto a Litomyšl či hrad Rychmburk.[1] Po dosažení těchto úspěchů se pokusili dobýt též umírněné Nové Město pražské, ale jejich útok proti hradbám uskutečněný 31. března 1425 ztroskotal.[2]
Po této akci zamířilo spojenecké vojsko, posílené kontingentem žatecko-lounského svazu, ke Slanému, který dobyli, pak postupovali k Roudnici a došlo k obležení hradů Žebráku a Točníku. Posádky obou pevností však náporu husitů odolaly a 5. května vojsko odtáhlo na Plzeňsko, kde dobylo vodní tvrz Švihov. V dalších dnech husité zamířili na Příbramsko, kde se zmocnili tvrze Obořiště (6. června). Následně se jednotlivé svazy rozešly a pokračovaly v bojích každý na svou pěst.[3] Hvězda se pak se svým svazem vydal k Sedlčanům, opět na Plzeňsko, a v polovině září pak jeho voj ve spojení s tábority oblehl Mladou Vožici, bráněnou Maternou z Ronova. Pětitýdenní obléhání bylo pro husity úspěšné, v jeho závěru byl však Jan Hvězda smrtelně postřelen a o dobytí Vožice se již dozvěděl na lůžku. Zprávu o sepsání tzv. Vršovického míru mezi sirotky a tábority ve Vršovicích u Prahy již nejspíše nedostal, neboť zemřel 17. nebo 18. října 1425. Do čela svazu byl pak postaven jako vrchní hejtman Bohuslav VI. ze Švamberka.
Bitva
editovatNedlouho po zprávách o smíru se táboritsko-sirotčí svaz vydal k tažení směrem na Moravu s úmyslem podpořit táboritskou posádku třebíčského kláštera, na který se chystal útok. Rozhodli se postupovat jihovýchodním směrem ke Kamenici nad Lipou, která byla v držení Menharta z Hradce, umírněného utrakvisty a zároveň nepřítele radikálů. (S Janem Hvězdou se Menhart střetl již roku 1423 v bitvě u Horních Dubenek.)
Mezi husitským svazem a vojskem Menharta z Hradce pak došlo 31. října v okolí rybníka Kalich[4] poblíž Kamenice k polnímu střetu, ve kterém byl Menhart se svými muži poražen a zahnán k ústupu. Část jeho vojska se uchýlila do kamenického hradu, který se však byl nucen po krátkém obléhání vzdát, následkem čehož byl husity pobořen.[5]
Přesné zprávy o počtech padlých nejsou dochovány, lze však předpokládat, že Menhartovo vojsko v bitvě utrpělo znatelné ztráty. Střetu této velikosti se v dobovém kontextu mohlo celkově účastnit několik set, maximálně několik tisíc bojovníků.
Důsledky
editovatKrátce poté bylo husitské vojsko odraženo při útoku na Počátky, které Menhart z Hradce se svou posádkou uhájil. V listopadu se u Moravských Budějovic spojilo s vojskem Pražanů Zikmunda Korybutoviče, které pak svou silou zaplašilo výpad vojsk Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského do Čech. Bohuslav ze Švamberka pak vedl svůj svaz na výpad do Rakouska k příhraničnímu městu a hradu Retz,[6] nedaleko Znojma. Brzy nato však utrpěl při obléhání zranění obličeje následkem vystřeleného šípu a po několika dnech zemřel. Retz se nicméně podařilo dobýt. Výprava se poté vydala zpět na Moravu a Švamberkovy ostatky přenesla do Moravského Krumlova k pohřbení.[7] Boje pak přes zimu až do roku 1426 utichly.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Frankenberger, s. 104.
- ↑ Čornej, s. 349.
- ↑ Frankenberger, s. 104–106.
- ↑ Obec Častrov - oficiální web obce. www.castrov.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-25.
- ↑ RIEGER, František Ladislav. Slovnik naucny: I - Lzidimitrij. [s.l.]: Kober 1480 s. Dostupné online. Google-Books-ID: Z9pIdv7Q1zoC.
- ↑ 228. schůzka: Kněz Prokop Veliký, řečený Holý. Dvojka [online]. 1999-11-14 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Velké dějiny, s. 351
Literatura
editovat- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- DOLEJŠÍ, Josef; KŘÍŽEK, Leonid. Husité : vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Praha: Elka Press, 2009. 361 s. ISBN 978-80-87057-08-7.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184- 075-0.
- FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl II. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. S. 100.