Biskupská konference

Biskupská konference, často nazývaná také konference biskupů, je oficiální shromáždění biskupů katolické církve na daném území. Biskupské konference již dlouho existují jako neformální subjekty. Prvním shromážděním biskupů, které se pravidelně scházelo, mělo vlastní právní strukturu a funkci církevního vedení, je Švýcarská biskupská konference, která byla založena v roce 1863.[1] Před Druhým vatikánským koncilem existovalo více než čtyřicet biskupských konferencí,[2] jejich status potvrdil Druhý vatikánský koncil[3] a dále je definoval papež Pavel VI. v motu proprio Ecclesiae sanctae z roku 1966.[4][5]

Kanonické právo katolické církve
Kanonické právo katolické církve
  • Ius vigens (současné právo)

Biskupské konference jsou obvykle vymezeny geografickými hranicemi, často národními, přičemž všichni biskupové v dané zemi patří do jedné konference, i když mohou zahrnovat i sousední země. Biskupským konferencím jsou svěřeny určité pravomoci a úkoly, zejména pokud jde o stanovení liturgických norem pro mši svatou. Biskupské konference získávají svou pravomoc na základě univerzálního práva nebo zvláštních mandátů. Za určitých okolností, jak je definuje kanonické právo, podléhají rozhodnutí biskupské konference ratifikaci ze strany Svatého stolce. Jednotliví biskupové se nevzdávají své bezprostřední pravomoci při řízení svých diecézí ve prospěch biskupské konference.[6] Je právnickou osobou.

Teologické a právní postavení

editovat

Fungování, pravomoc a odpovědnost biskupských konferencí v současnosti upravuje Kodex kanonického práva z roku 1983 (viz zejména kánony 447-459).[7][8] Kromě toho existují shromáždění biskupů, která zahrnují biskupy různých obřadů v daném národě, a to jak východní katolické církve, tak latinskou katolickou církev. Jsou popsána v kánonu 322 §2 Kodexu kánonů východních církví.

Povahu biskupských konferencí a zejména jejich magisteriální autoritu následně objasnil papež Jan Pavel II. ve svém motu proprio Apostolos suos z roku 1998, v němž uvedl, že prohlášení těchto konferencí „představují autentické magisterium“, pokud je konference schválí jednomyslně; v opačném případě musí konference dosáhnout dvoutřetinové většiny a požádat Svatý stolec o recognitio, tj. uznání schválení, které neobdrží, pokud „většina není podstatná“.[9]

V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium z roku 2013 papež František vyjádřil obavu, že záměr Druhého vatikánského koncilu, který by biskupským konferencím udělil „skutečnou doktrinální autoritu, nebyl dosud dostatečně rozpracován.“[10] Papež František 9. září 2017 upravil kanonické právo a udělil biskupským konferencím zvláštní pravomoc „věrně připravovat ... schvalovat a vydávat liturgické knihy pro regiony, za které jsou zodpovědné, po potvrzení Apoštolským stolcem“. Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti, která měla dříve hlavní odpovědnost za překlady, bylo nařízeno, aby „pomáhala biskupským konferencím plnit jejich úkol.“[11][12] 22. října 2017 Svatý stolec zveřejnil dopis, který papež František zaslal prefektovi Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí kardinálu Robertu Sarahovi a v němž objasnil, že Svatý stolec a jeho oddělení budou mít pouze omezenou pravomoc potvrzovat liturgické překlady uznané místní biskupskou konferencí.[13] Koncem února 2018 se Rada kardinálů a papež František pustili do úvah o teologickém statusu biskupských konferencí a znovu přečetli spis Apostolos suos papeže Jana Pavla II. ve světle Evangelii gaudium papeže Františka.[14]

Seznam biskupských konferencí

editovat

Zdroj:[15]

 
Sídlo filipínské katolické biskupské konference v Manile

Oceánie

editovat
  1. Australská katolická biskupská konference
  2. Novozélandská katolická biskupská konference
  3. Biskupská konference Tichomoří (C.E. PAC. )[p 10][20]
  4. Katolická biskupská konference Papuy-Nové Guineje a Šalamounových ostrovů

Severní Amerika

editovat
 
Sídlo Konference katolických biskupů Spojených států amerických ve Washingtonu, DC

Jižní Amerika

editovat
  1. Argentinská biskupská konference (CEA)
  2. Bolívijská biskupská konference
  3. Národní biskupská konference Brazílie (CNBB)
  4. Biskupská konference Chile (CECh)
  5. Biskupská konference Kolumbie
  6. Ekvádorská biskupská konference
  7. Paraguayská biskupská konference
  8. Peruánská biskupská konference
  9. Uruguayská biskupská konference
  10. Venezuelská biskupská konference

Ostatní biskupské orgány

editovat

Kromě biskupských konferencí definovaných Svatým stolcem existuje řada dalších regionálních seskupení biskupů:[15]:1101–1106 

Synody církví východního obřadu

editovat

Synody biskupů patriarchálních a velkých arcibiskupských církví

  • Synoda arménské katolické církve
  • Synoda chaldejské církve
  • Synoda koptské katolické církve
  • Synoda řeckokatolické ukrajinské církve
  • Synoda řecko-melchitské katolické církve
  • Synoda rumunské církve
  • Synoda Syrské katolické církve
  • Synoda syrsko-malaberské církve
  • Synoda Syrsko-malokatolické církve
  • Synod Etiopské církve
  • Synod Rusínské církve v USA
  • Sbor Slovenské církve

Shromáždění biskupů

editovat

Národní shromáždění hierarchů církví sui iuris (včetně východních katolických i latinských ordinářů).

  • Shromáždění katolické hierarchie Egypta
  • Shromáždění katolických biskupů Iráku
  • Shromáždění patriarchů a biskupů Libanonu
  • Shromáždění katolických hierarchů Sýrie
  • Shromáždění katolických ordinářů Svaté země
  • Iránská biskupská konference
  • Katolická biskupská konference Indie (CBCI)

Mezinárodní setkání biskupských konferencí

editovat

Poznámky

editovat
  1. Biskupská konference Indického oceánu zahrnuje biskupy Komor, Mauricia, Réunionu, Mayotte a Seychel.
  2. Regionální biskupská konference severní Afriky zahrnuje biskupy Alžírska, Libie, Maroka a Tuniska.
  3. Jihoafrická katolická biskupská konference zahrnuje biskupy Jihoafrické republiky, Botswany a Eswatini.
  4. Súdánská katolická biskupská konference zahrnuje biskupy Súdán a Jižní Súdán.
  5. Konference latinských biskupů arabských regionů zahrnuje biskupy arabských států Blízkého východu, severní Afriky, východní Afriky a Kypru.
  6. Biskupská konference Střední Asie zahrnuje biskupy Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.
  7. Irská katolická biskupská konference zahrnuje biskupy Republiky Irsko a Severního Irska.
  8. Dříve Biskupská konference Jugoslávie (1918–1993) a Biskupská konference Svazové republiky Jugoslávie (1997-2005). Zahrnuje biskupy Srbska, Černé Hory, Kosova a Makedonie.
  9. Skandinávská biskupská konference zahrnuje biskupy Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska.
  10. Biskupskou konferenci Pacifiku tvoří biskupové z Americké Samoy, Cookových ostrovů, Fidži, Francouzské Polynésie, Guamu, Kiribati, Marshallových ostrovů, Mikronésie, Nové Kaledonie, Severních Marian, Palau, Samoe, Tongu, Tuvalu, Vanuatu a Wallisu a Futuně.
  11. Konference katolických biskupů Spojených států zahrnuje také biskupa Amerických Panenských ostrovů, nezahrnuje však biskupy Puerto Rica (kteří tvoří samostatnou konferenci), ani biskupy Severních Mariánských ostrovů, Americké Samoy a Guamu, kteří jsou součástí Tichomořské biskupské konference.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Episcopal conference na anglické Wikipedii.

  1. Histoire: Les origines de la CES: première expérience au monde d'une conférence épiscopale nationale [online]. Fribourg: Service de presse de la Conférence des évêques suisses, rev. 2018-03-06 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. MCALEESEOVÁ, Mary. Quo Vadis?: Collegiality in the Code of Canon Law. (Kindle ed.). vyd. Blackrock, Ireland: The Columba Press, locations 2463-2466, 2012. ISBN 978-1-85607-786-6. (anglicky) 
  3. PAVEL VI. Christus Dominus: Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi, §36–38 [online]. vatican.va, 1965-10-28, rev. 2018-03-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  4. Ecclesiae sanctae [online]. vatican.va, 1966-08-06, rev. 2018-03-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GRANFIELD, Patrick. The Limits of the Papacy. New York: Crossroad, 1987. ISBN 0-8245-0839-4. S. 97. (anglicky) 
  6. JAN PAVEL II. Apostolos suos; O teologické a právní povaze biskupských konferencí, §19 [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 1998-05-21, rev. 2018-03-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  7. Code of Canon Law, §447-459 [online]. vatican.va, 1983, rev. 2018-03-05 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JAN PAVEL II. Apostolos suos; O teologické a právní povaze biskupských konferencí, §5 [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 1998-05-21, rev. 2018-03-05 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. JAN PAVEL II. Apostolos suos; O teologické a právní povaze biskupských konferencí, §22 [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 1998-05-21, rev. 2015-06-25 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. FRANTIŠEK, papež. Evangelii gaudium, §32 [online]. socialninauka.cz, 2013-11-24 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.  „Druhý vatikánský koncil prohlásil, že analogicky k starobylým patriarchálním církvím mohou biskupské konference ,poskytovat mnohostrannou a plodnou pomoc, aby sborové smýšlení nacházelo výraz v konkrétní realizaciʻ. Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konferencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority.“
  11. FRANTIŠEK, papež. Magnum Principium (Motu Proprio) [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 2017-09-09, rev. 2018-03-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. HOROWITZ, Jason. Pope Francis Shifts Power From Rome With 'Hugely Important' Liturgical Reform [online]. New York Times, 2017-09-09 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. WOODEN, Cindy. In letter to Cardinal Sarah, pope clarifies new translation norms [online]. Catholic News Service, 2017-10-22, rev. 2018-03-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-22. (anglicky) 
  14. Briefing by the Director of the Holy See Press Office, Greg Burke, on the 23rd meeting of the Council of Cardinals with the Holy Father Francis, 28.02.2018 [online]. Vatican City: Holy See Press Office, 2018-02-28, rev. 2018-03-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Annuario Pontificio per l'anno 2010. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 2010. (italsky) 
  16. Lithuanian Bishop Conference [online]. lvk.lcn.lt [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. UTEMELJENA BISKUPSKA KONFERENCIJA SR JUGOSLAVIJE [Založení biskupské konference SR Jugoslávie] [online]. Katolická tisková agentura, Záhřeb, 1997-12-17, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  18. Priopćenje za javnost [online]. Mezinárodní biskupská konference svatých Cyrila a Metoděje, 2008-04-10, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  19. XIII. plenarno zasjedanje BK Srbije i Crne Gore [13. plenární zasedání biskupské konference Srbska a Černé Hory] [online]. Katolická tisková agentura, Záhřeb, 2005-01-21, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  20. Conferentia Episcopalis Pacifici (C.E. PAC.) [online]. gcatholic.org, rev. 2011-02-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat