Wikipedie

Bedřich Škopek

český radiotelegrafista

Bedřich Škopek (9. ledna 1915 Praha – 30. září 1941 jízdárna ruzyňských kasáren v Praze) byl radiotelegrafista, který patřil do skupiny odbojářů soustředěných kolem radiostanice Sparta I. Bedřich Škopek se v období prvních let Protektorátu Čechy a Morava podílel na vysílání ilegálních radiových depeší určených pro londýnskou exilovou vládu prezidenta Dr. Edvarda Beneše.

Bedřich Škopek
Narození9. ledna 1915
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1941 (ve věku 26 let)
Jízdárna ruzyňských kasáren v Praze; Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěV Jámě 1671/7, 110 00 Praha 1 - Nové Město
Občanstvírakousko-uherské
Povoláníradista
Znám jakoBedřich Hodan
Partner(ka)snoubenka: Božena Ertlová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Bedřich Škopek se narodil 9. ledna 1915 v Praze. Civilním povoláním byl bankovní úředník, ale v prvorepublikové armádě sloužil jako vojenský radiotelegrafista. [1] Nebyl ženat, byl zasnouben s Boženou Ertlovou. Bydlel v Praze na Novém Městě v ulici V Jámě (na adrese V Jámě 1671/7, 110 00 Praha 1 - Nové Město)[1] nedaleko Václavského náměstí.[2] Bedřich Škopek byl i známý veslař pražské Slávie.[3]


Ilegální aktivity

editovat

Plukovník Josef Churavý doporučil Bedřicha Škopka jako náhradního radiotelegrafistu k zajištění obsluhy radiostanice Sparta Ib v dubnu 1940, když radiostanice zahájila ilegální vysílání radiových depeší do Londýna.[1] Bedřich Škopek vlastnil dokonce krátkovlnný vysílač a přijímač.[1] Nejprve radiotelegrafista vysílal z bytu svých rodičů v pražských Vršovicích, později používal svůj byt V Jámě. Se šifrováním depeší mu pomáhala Božena Ertlová.[1] V protiněmeckém odboji používal Bedřich Škopek krycí jméno Bedřich Hodan.[3]

Sparta I

editovat

Dne 6. dubna 1940 se podařilo domácímu odboji (Obrana národa, Politické ústředí) navázat pravidelné radiotelegrafické spojení s Londýnem a úspěšně jej provozovat až do května roku 1941.[4] Na vysílání se postupně podílelo více než 11 radiových stanic obsluhovaných celou řadou radiotelegrafistů.[4] Civilní větev ilegálního odbojového radiového vysílání řídil Vladimír Krajina; za vojenskou sekci především zodpovídal jeden ze tří králů podplukovník Josef Balabán.[4] Šifrování depeší (pro Krajinu) zajišťoval mineralog Radim Nováček nebo český duchovní Štěpán Trochta.[4] Vysílání a příjem depeší zajišťovali radiotelegrafisté André Regenermel; Jindřich Klečka; Václav Štulík;[p. 1] Bedřich Škopek; Miloš Čapek; Otokar Štorkán; František Franěk; Josef Babec; Josef Chaloupka; Václav Pohanka a četař František Peltán. (Tyto ilegální radiové stanice jsou označovány souhrnně jako Sparta I a díky nim bylo odesláno za hranice Protektorátu Čechy a Morava téměř 6 tisíc radiových depeší.[4])

Zatčení

editovat

Do Hodkoviček vedly gestapo informace z výslechů zadržených i údaje získané zaměřovací službou Funkabwehru. Konspirativní dům v Hodkovičkách[p. 2] byl 7. května 1941 v 19.00 přepaden komandem gestapa.[5][6]

Božena Klečková

editovat

Božena Klečková blízko roztopených kamen právě přepisovala na stroji dešifrovanou depeši, kterou ještě stačila v kamnech spálit.[6] Gestapo uvěznilo každého člena rodiny v jiné místnosti a vyčkávalo na příchod Jindřicha Klečky. Kromě dospělých byl v domku přítomen desetiletý syn manželů Krotilových.[7]

Jindřich Klečka

editovat

Jindřich Klečka odešel již odpoledne z domu a jen pár desítek metrů odtud (prakticky ve stejné ulici) připravoval na večerní provoz náhradní radiostanici v domku paní Marie Hercíkové.[6] Ten večer čekal Klečka svého spolupracovníka André Regenermla s depešemi, které chtěli náhradní vysílačkou předat do Londýna[7]. Na Klečku čekali gestapáci marně. Kolem jedné hodiny ranní se mu podařilo z obsazené ulice prokličkovat přes zahrady. Dostal se do Braníka ke svému známému Josefu Čápovi, pak se skrýval nějaký čas u paní Linhartové v Modřanech. Nakonec se hledaný radiotelegrafista prostřednictvím doktora Rudolfa Mareše dostal k jinonické ilegální skupině.[7] Tady pak Jindřich Klečka pravidelně obsluhoval vysílačku Sparta I až do zátahu gestapa na Jinonický akcíz (noc ze 3. na 4. říjen 1941).[6]

André Regenermel

editovat

André Regenermel měl předat 7. května 1941 svému zástupci poručíku Otokaru Štorkánovi zašifrované depeše, ale Štorkán na sjednanou schůzku nepřišel, protože byl zdravotně indisponován.[8] Regenermel se tedy sám vypravil do Hodkoviček, kde v domku bydleli manželé Krotilovi, aby se tak depeše nakonec dostaly včas k radiotelegrafistovi Jindřichu Klečkovi.[8] Bylo to ovšem v době, kdy u Krotilových právě probíhaly domovní prohlídky. Regenermel vstoupil do domku Krotilových 7. května 1941 kolem 20.00 hodiny.[9][6] Měl od domku vlastní klíč, aby mohl podle potřeby přicházet i odcházet. Regenermel byl okamžitě zatčen komandem gestapa a při osobní prohlídce u něho byla nalezena pistole a zašifrované depeše. (Navíc našlo gestapo v bytě Krotilových pod postelí radiotelegrafický komplet.[8]) Při krutém výslechu Regenermel sice nikoho přímo nevyzradil, ale nakonec gestapo přece jen zjistilo, že mu depeše předala spojka - František Mázl ze Smíchova.[9][p. 3]

František Mázl

editovat

František Mázl byl následující den (8. května 1941) ve svém bytě (Na Doubkové 1281/2 v Praze 5 na Smíchově[10]) rovněž zatčen[4] a při domovní prohlídce byly nalezeny radiosoučástky a zašifrované i nezašifrované depeše. Při krutém výslechu přiznal Mázl, že depeše převzal od radiotelegrafisty Bedřicha Škopka.

Bedřich Škopek

editovat

Bedřich Škopek byl zatčen gestapem 9. května 1941 ve večerních hodinách (ve 22.15).[1] Během prohlídky Škopkova bytu vstoupil do prostoru jako z udělání další asistent radistů, Václav Štulík. Byl okamžitě zajištěn a při osobní prohlídce u něj byly nalezeny dvě občanské legitimace, v jeho bytě pak radiostanice britské výroby a další šifrované zprávy.[3]

Závěr

editovat

Výsledkem zásahu v Hodkovičkách bylo zatčení minimálně deseti odbojářů – spolupracovníků z okruhu ilegální radiostanice Sparta I, zabavení dvaceti radiostanic a několika nezašifrovaných i již zašifrovaných zpráv. Na jejich základě kryptologové Funkabwehru prolomili šifrovací klíč Sparty I (jednalo se prolomení šifrovacího klíče „Věra“).[6] ) a další korespondence s Londýnem přestala být pro gestapo a Abwehr tajemstvím.[3]

Krátce po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu (27. září 1941) byl Bedřich Škopek dne 30. září 1941 (v rámci tzv. prvního stanného práva) popraven v jízdárně kasárnách v Ruzyni.[1][p. 4]

Po druhé světové válce

editovat

Krátce po druhé světové válce se konala v Praze oficiální vzpomínková akce na statečné radiotelegrafisty ÚVODu. Tehdejší tisk o akci referoval následovně (zkráceno a upraveno):

V Grégrově sále Obecního domu se konala ve čtvrtek 24. října 1946 vzpomínková slavnost, při níž byla uctěna památka sedmi statečných radiotelegrafistů, kteří první docílili spojení z okupované vlasti do ciziny a zejména do Londýna. Hrdinů poručíka André Regenermla, Václava Štulíka, Jindřicha Klečky, Bedřicha Škopka, štábního kapitána Václava Morávka, Františka Peltána a Františka Mázla, vesměs vojáků, vzpomněl osobním listem i sám pan president Edvard Beneš, který připomněl chvíle, kdy v Londýně osobně naslouchal jejich vysílání a vyslovil jim tehdy přímo své uznání. Vojenští přidělenci Británie a Francie podali nestranné a jedinečným uznáním se vyznačující svědectví o významu našeho domácího odboje pro spojenecké velení. V závěru promluvil Doc. Dr. Vladimír Krajina, vedoucí organizace ÚVOD. Před ukončením slavnosti dekoroval zástupce čs. armády generál Čeněk Kudláček sedm radiotelegrafistů, kteří se dočkali svobody vlasti.

 ,  , [13]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Václav Štulík – narozen 5. září 1913. Elektromontér, bratranec Jindřicha Klečky. Zatčen gestapem 9. května 1941 v bytě Františka Mázla,[4] zastřelen 30. září 1941 v Ruzyňských kasárnách.[3][4]
  2. ↑ Současná (rok 2014) adresa: Praha 4 - Hodkovičky, PSČ: 14700, Nad lesem 133/32; poloha - GPS souřadnice: 50°01′28″ s. š., 14°24′44″ v. d.
  3. ↑ František Mázl (* 1. ledna 1911 v Činěvsi u Městce Králové - † 1. října 1941 v Praze) byl povoláním holič a kadeřník.[10] I když nebyl radiotelgrafistou, poskytoval neocenitelné služby při předávání depeší, přemisťování a ochraně ilegální odbojové vysílačky Sparta Ib. Vysílalo se i z jeho bytu Na Doubkové 1281/2 v Praze 5 na Smíchově (ulice se nachází těsně pod smíchovským parkem Santoška)[10]. V tomto bytě byl i 8. května 1941 zatčen gestapem.[4] Následujícího dne byli dopadeni asistent Václav Štulík a radiotelegrafista Bedřich Škopek.[10] František Mázl byl v době prvního stanného práva odsouzen k trestu smrti. Byl zastřelen 1. října 1941[4] v 16.30 v jízdárně Ruzyňských kasáren.[10][3]
  4. ↑ V areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni (sučást pojovacího vojska Armády České republiky) se nachází budova jízdárny, která byla v roce 2017 upravena jako památník. První popravy zde byly vykonány už po 17. listopadu 1939 (9 studentů popravených „bez soudu“) a další následovaly v době 1. stanného práva (po příchodu Reinharda Heydricha do Protektorátu Čechy a Morava). Zastřelením nebo oběšením bylo v jízdárně ruzyňských kasáren popraveno celkem 247 lidí.[11][12]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 5. Hudba k ohňostroji, s. 322. První kniha z trilogie. 
  2. ↑ Tajemství tří králů, S.84 až S.85
  3. ↑ a b c d e f LUDVÍK, Karel. František Peltán - čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-04. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Bedřich Škopek, s. 171, 259. 
  5. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 472, 508, 542, 543, 654, 705. 
  6. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: André Regenermel, s. 171, 259. 
  7. ↑ a b c PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 84, 85. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  8. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Andre Regenermel, Milena Šeborová). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 238, 239, 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  9. ↑ a b ŠIMŮNEK, Michal. poručík André Regenermel (* 31.3.1914 New York - † 30.9.1941 Praha) [online]. web: Spolek pro pietní vojenská místa (vets) [cit. 2022-10-28]. Zdroj: Jiří Padevět, cyklus: „Zapomenutí frajeři“. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: František Mázl). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  11. ↑ LANZENDORF, Marek. Památník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2018-01-25 [cit. 2022-10-31]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, v jízdárně ruzyňských kasáren; Seznam popravených: 30. září 1941: Bedřich Škopek 9. 1. 1915 – 30. 9. 1941. Dostupné online. 
  12. ↑ Seznam osob popravených za I. stanného práva v Praze (30.9.1941) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze [cit. 2022-10-31]. Škopek Bedřich (nar. 9.1.1915), bankovní úředník. Dostupné online. 
  13. ↑ Zpráva citována z výstřižku z denního tisku, neidentifikovatelné noviny vydané někdy po 24. říjnu 1946.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Škopek&oldid=23908042“