Wikipedie

Bartoš Vlček

český básník a překladatel

Bartoloměj „Bartoš“ Vlček (22. října 1897 Růžďka[1] – 7. ledna 1926 Brno[2]) byl český básník, prozaik a překladatel.

Bartoš Vlček
Bartoš Vlček
Bartoš Vlček
Narození22. října 1897
Růžďka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1926 (ve věku 28 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníValašské muzeum v přírodě
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, učitel, prozaik a redaktor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Bartoše Vlčka na Valašském Slavíně

Život

editovat

Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. V roce 1917 absolvoval důstojnický kurs a znovu musel narukovat. Před koncem války byl zajat a stal se legionářem; v legiích dosáhl hodnosti poručíka.[3] Ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického (sb. Vzpoura samoty), tak i prozaického (Nevděčné lásky, Marný zápas).

Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde se také oženil. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkerem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba. Literární skupina a její časopis Host (časopis), který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Československu.[4] Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný.

Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání (Giovanni Papini, Filippo Tommaso Marinetti, Luigi Pirandello).

Po několika neúspěšných operacích podlehl následkům nedoléčeného válečného zranění.

Dílo

editovat
  • Slavnosti večerní (Básně, 1923)
  • Vzpoura samoty (Básně, 1923)
  • Milenci (Báseň o šesti zpěvech, 1924)
  • Nevděčné lásky (Próza (?), 1924)
  • Učeň (Drama, 1924)
  • Marný zápas (15 povídek, 1924)
  • Jenom srdce (Básně, 1926)

Ukázka z díla

editovat

PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY

Až z Arkadie její flétna zní.
Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš?
A Jónské moře zateskní.

Hlas její slyšeli, kdož s ranou v srdci svém
a na rameni kříž,
šli v Svatou zem.

Jí hučí klid, jí třeští boj.
Pastýři, víš, že zemřel Pán?
A v její rythmus zladil jek svůj stroj

praktické doby. V dík či prokletí?
Jdem, smutní rytíři, ze čtyřech světa stran
(ta píseň navždy bude boleti)

pochopit nepochopitelné,
zachytit nezachytitelné,
podržet nepodržitelné:
věčnost.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matrika 13855, Vs VIII 3, sn. 42 [online]. ZAO [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika 17897, sn. 20 [online]. MZA [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vlček Bohumil (Bartoš) v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  4. ↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3. Kapitola Bartoš Vlček, s. 1386–1388. 

Literatura

editovat
  • Bartoš Vlček: Touha po životě. K vydání připravil, ediční poznámku, vysvětlivky a doslov napsal František Valouch. Profil, Ostrava 1979.
  • FRABŠA, F. S. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, Rosendorf, 1923. S. 146. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bartoš_Vlček&oldid=22902370“