Baltimorova klasifikace

Baltimorova klasifikace (někdy zapisované jako Baltimoreova) je systém klasifikace virů podle typu genetického materiálu, který je obsažen ve virových částicích. Byla poprvé navržena v roce 1971 Davidem Baltimorem, pozdějším nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.^[1] Jedná se o jednoduchou a běžně používanou alternativu k systému ICTV, který člení viry podle více hledisek. V původním návrhu Davida Baltimora bylo šest skupin virů (I.-VI.) – dnes se do sedmé skupiny vyčlenil později objevená skupina hepadnavirů s unikátně stavěným genomem. Systém umožňuje zjednodušit si nesmírně komplikované a rozmanité typy životních cyklů, jimiž viry oplývají.^[2]

Baltimorova klasifikace virů je založena na syntéze mRNA.

Systém

Popisky především dle Baltimore (1971)^[1] a virology.net^[3]

Třída I. (dsDNA viry) – např. Adenoviridae, Baculoviridae, Herpesviridae, Papillomaviridae, Polyomaviridae (dříve Papovaviridae), Poxviridae

Jsou to dvouvláknové DNA viry, které (podobně jako buňky) nejdříve nechávají svou genetickou informaci přepsat do RNA (vlastně obdoba mRNA); replikace genomu však probíhá přímo z DNA předlohy.

Třída II. (ssDNA viry) – např. Parvoviridae, Microviridae, Inoviridae

Jsou to DNA viry s jednovláknovým genomem, které se replikují metodou valivé kružnice; vzniklá dsDNA slouží jako templát pro syntézu mRNA.

Třída III. (dsRNA viry) – např. Reoviridae, Totiviridae

Jsou to viry s dvouvláknovým RNA genomem. Ten se následně přepisuje do mRNA (pomocí RNA-dep. RNA polymerázy)

Třída IV. (ssRNA viry s pozitivní polaritou) – např. Caliciviridae, Coronaviridae, Flaviviridae, Picornaviridae, Togaviridae

Jsou to jednovláknové RNA viry, jejichž mRNA je totožná (má stejnou polaritu), jako genom. Tato mRNA je sama o sobě infekční.

Třída V. (ssRNA viry s negativní polaritou) – např. Filoviridae, Paramyxoviridae, Rhabdoviridae, Arenaviridae, Orthomyxoviridae:

Jsou to jednovláknové RNA viry, jejichž mRNA má opačnou polaritu, než genom (tzn. mRNA je komplementární ke genomu).

Třída VI. (ssRNA viry s reverzní transkriptázou) – Retroviridae

Jsou to viry, jejichž genom je tvořen jednovláknovou RNA, ale jejich životní cyklus běží přes DNA fázi. Umožňuje jim to RNA-dependentní DNA polymeráza, tzv. reverzní transkriptáza.

Třída VII. (dsDNA viry s reverzní transkriptázou) – např. Hepadnaviridae

Jsou to viry, jejichž genom je tvořen především dvouvláknovou DNA (ač části mohou být jednovláknové), která se nejprve přepisuje do RNA a následně dochází k její reverzní transkripci zas do DNA.

Reference

↑ ^a ^b BALTIMORE, D. Expression of animal virus genomes. Bacteriol Rev.. 1971, roč. 35, čís. 3, s. 235–41. Dostupné online. ISSN 0005-3678.
↑ RACANIELLO, Vincent. Simplifying virus classification: The Baltimore system [online]. Virology Blog, 2009. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.virology.net [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-30.

Související články

Klasifikace virů, oddíl Baltimorova klasifikace – specifikuje vzájemnou souvislost se systémem ICTV

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Baltimoreova klasifikace na Wikimedia Commons

[balt-1] BALTIMORE, D. Expression of animal virus genomes. Bacteriol Rev.. 1971, roč. 35, čís. 3, s. 235–41. Dostupné online. ISSN 0005-3678.

[2] RACANIELLO, Vincent. Simplifying virus classification: The Baltimore system [online]. Virology Blog, 2009. Dostupné online.

[3] Archivovaná kopie. www.virology.net [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-30.

[1]

[2]

[3]