Bakovský potok
Bakovský potok je vodní tok (potok) ve středních Čechách. Odvodňuje zejména Slánsko (tedy téměř celou severní část okresu Kladno) a severovýchodní okraj geomorfologického celku Džbán. Je posledním větším levostranným přítokem Vltavy před jejím ústím do Labe. (vlévá se na jejím 13,8 říčním kilometru)[1] Délka Bakovského potoka činí 44,6 km.[1] Plocha povodí měří 417,7 km².[2]
| Bakovský potok | |
|---|---|
 kamenný obloukový most přes potok v Královicích | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 44,6 km |
| Plocha povodí | 417,7 km² |
| Průměrný průtok | u ústí 1,15 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-12-02-049 |
| Pramen | |
| v lese západně nad Kalivody 50°12′18,73″ s. š., 13°48′9,62″ v. d. 490 m n. m. | |
| Ústí | |
| do Vltavy ve Vepřku 50°18′30,68″ s. š., 14°19′35,15″ v. d. 164 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Středočeský kraj - Kalivody, Bdín, Srbeč, Hřešice, Pozdeň, Plchov, Kvílice, Kutrovice, Neprobylice, Královice, Drchkov, Bakov, Beřovice, Hobšovice, Nabdín Velvary, Chržín, Sazená, Vepřek) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Průběh toku
editovatBakovský potok pramení v lesích na severovýchodním úbočí Džbánu asi 1 km východně od Kroučové v k.ú. Kalivody u Řevničova. Je to velmi blízko rozvodí Ohře, Berounky a Vltavy. Jeho tok je vcelku rovný, po celou dobu svého běhu míří na východ až severovýchod, Od Kalivod a Srbče protéká širokým (ale zprvu hlubokým) údolím, kterému se dříve říkalo Podlesí. Na středním toku plyne téměř bez přítoků, teprve za malou vsí Bakov, ležící mezi Slaným a Zlonicemi, začíná z obou stran nabírat vějířovitě se sbíhající potoky ze souběžných mělkých údolí. V této části toku je vyhlášena přírodní památka Mokřiny u Beřovic, chránící okolí Hobšovického rybníka, významné hnízdiště ptactva. Dále Bakovský potok protéká městem Velvary a u Nové Vsi hlubokým zářezem stéká ke svému ústí do Vltavy.
Významnější přítoky
editovat- Hřešický potok (L), v Hřešicích
- Byseňský potok (P), před Beřovicemi
- Zlonický potok (L), u Nabdína
- Červený potok (P), ústí ve Velvarech
- Vranský potok (L), u Chržína
Vodní plochy
editovatBakovský potok napájí několik rybníků. S rozlohou sedm hektarů je největším z nich Plchovský rybník mezi Pozdní a Plchovem. Po rekonstrukci v letech 1977–1980 sloužil jako zásobárna vody pro zavlažování.[3]
Vodní režim
editovatNavzdory poměrně velké ploše povodí je Bakovský potok málo vodný, neboť většinu této oblasti představuje téměř bezlesá zemědělská krajina, která patří množstvím srážek k nejsušším v Česku.
Hlásný profil:[4]
| místo | říční km | plocha povodí | průměrný průtok (Qa) | stoletá voda (Q100) |
|---|---|---|---|---|
| Velvary | 9,50 | 292,46 km² | 0,49 m³/s | 70,0 m³/s |
Mlýny
editovatMlýny jsou seřazeny po směru toku potoka.
- Sazenský mlýn – Sazená čp. 38, okres Kladno, kulturní památka
- Satranův mlýn – Vepřek u Nové Vsi, okres Mělník, kulturní památka
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 613) [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
- ↑ MAJER, Martin; SOMOL, Václav; ŽÁK, Karel. Džbán. Krajina opukových plošin. Vrchlabí: Green Mango, 2020. 232 s. ISBN 978-80-270-7006-0. S. 136.
- ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Velvary [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-28.
Literatura
editovat- BERANOVÁ, Hana. Floristický průzkum povodí Pozdeňského a Bílichovského potoka na Slánsku : 2.3.1.2. Povodí Bakovského potoka. České Budějovice, 2008 [cit. 2014-11-23]. 61 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta – katedra biologie. Vedoucí práce Rostislav Černý. s. 22. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakovský potok na Wikimedia Commons - Velvary – aktuální vodní stav Archivováno 28. 1. 2015 na Wayback Machine.
