Wikipedie

Bílovec

město v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji

Bílovec (německy Wagstadt[4]) je město, které se nachází ve Slezsku, v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Západní část města se nachází v přírodním parku Oderské vrchy. Žije zde přibližně 7 400[1] obyvatel. Území města není souvislé, šest jeho částí tvoří jeden celek a část Výškovice exklávu.

Bílovec
Slezské náměstí v Bílovci
Slezské náměstí v Bílovci
Znak města BílovecVlajka města Bílovec
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBílovec
Obec s rozšířenou působnostíBílovec
(správní obvod)
OkresNový Jičín
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
(část Ohrada náležela k moravským enklávám)
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°45′23″ s. š., 18°0′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel7 401 (2024)[1]
Rozloha38,87 km²[2]
Nadmořská výška243 m n. m.
PSČ742 92, 743 01
Počet domů1 628 (2021)[3]
Počet částí obce7
Počet k. ú.9
Počet ZSJ21
Kontakt
Adresa městského úřaduSlezské náměstí 1/1
Bílovec
743 01 Bílovec 1
[email protected]
StarostaMartin Holub
Oficiální web: www.bilovec.cz
Bílovec
Bílovec
Další údaje
Kód obce599247
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Navzdory poškození na konci druhé světové války se historické jádro města stalo městskou památkovou zónou.

Do roku 1960 byl Bílovec okresním městem, roku 2003 se stal obcí s rozšířenou působností. Správní obvod ORP Bílovec zahrnuje 2 města (Bílovec a Studénku) a 11 obcí (Albrechtičky, Bílov, Bítov, Bravantice, Jistebník, Kujavy, Pustějov, Slatinu, Těškovice, Tísek a Velké Albrechtice). Město Bílovec je také sídlem mikroregionu Bílovecko. V rámci cestovního ruchu lze Bílovec zařadit do regionu Kravařsko. Nachází se zde také Děkanát Bílovec, jež je částí ostravsko-opavské diecéze a zahrnuje 24 farností v okolí.

Z geomorfologického hlediska se město Bílovec nachází na přelomu dvou geomorfologických provincií. Jedná se o provincie Západní Karpaty (celek: Moravská brána, podcelek: Oderská brána) a Českou vysočinu (celek: Nízký Jeseník, podcelek: Vítkovská vrchovina resp. její část Těškovická pahorkatina).

Katastrem města protékají vodní toky Bílovka, Bravinský potok, Jablůňka a Jamník.

Název

editovat

České jméno Bílovec vzniklo buď odvozením od osobního jména Bil (varianty od Běl či Biel) a pak znamenalo "Bilův majetek" nebo od přídavného jména bělový, což byl přívlastek nějakého vodního toku protékajícího bahnem (praslovansky bělь - "bahno"), a v tom případě by bylo jméno vodního toku přeneseno na osadu na ní (u ní) ležící. Německé jméno Wagstadt ("Vokovo město") bylo dáno podle majitele Voka z Kravař.[5]

Historie

editovat
 
Památník osvobození před kostelem sv. Mikuláše

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1324, kdy je vlastnil Vok I. z Kravař. Z rodového erbu je odvozen městský znak v podobě stříbrné zavinuté střely na červeném štítu. V roce 1383 Bílovec dostal právo předkupu zboží na panství a právo odúmrti od Beneše z Kravař. Město vlastnili do roku 1434 páni z Kravař, poté páni ze Šternberka do roku 1441, opavská knížata do roku 1447, k nejvýznamnějším patřili páni z Fulštejna, kteří na přelomu 15. a 16. století zbudovali první zámek a vlastnili panství do roku 1542.

V letech 1576–1595 majitel panství Bernard Pražma z Bílkova vybudoval větší čtyřkřídlý renesanční zámek se dvěma nárožními bastiony. Pražmové z Bílkova byli protestanti a zapojili se do stavovského povstání, vlastnili panství a město do roku 1623. Roku 1645 město vypálili Švédové. Roku 1648 získali panství Sedlničtí z Choltic, vlastnili je nepřetržitě až do konce feudalismu v roce 1848. Roku 1729 město zachvátil další požár, který postihl i zámek (původně na katastru Velkých Albrechtic[6]) a stal se podnětem k jeho barokní přestavbě, při níž bylo připojeno dvouramenné schodiště a vybudován park ve francouzském stylu. Zámek a zbytkový velkostatek Sedlničtí vlastnili až do roku 1945.

Od 16. století se ve městě rozvíjelo soukenictví. Po roce 1840 ve městě vznikla Hirtova soukenická továrna. V roce 1828 založil vídeňský podnikatel Mathias Salcher továrnu na výrobu knoflíků, roku 1856 rozšířenou pod značkou Massag na drobnou kovovýrobu, která je v současnosti specializovaná na manipulační vozíky a kontejnery. Roku 1924 došlo k výrazné změně hranice Bílovce, když k němu byla na jednu stranu připojena značná část katastru Velkých Albrechtic včetně zámku[7][8], na druhou stranu však Bílovec přišel, ve prospěch sousední obce Tísek, o značnou část svého k. ú. Bílovec-Horní Předměstí[9][10][11] Při osvobozování města Rudou armádou roku 1945 byl zámek opět vypálen a zničeno vnitřní zařízení. V letech 1953–1970 byl objekt obnoven pro sklad léčiv n.p. Zdravotnické zásobování.

Obecní správa a politika

editovat

V letech 2010–2014 byl starostou Petr Klimek, od roku 2014-2018 byl starostou Mgr. Pavel Mrva. V letech 2018-2022 byla starostkou PhDr. Renata Mikolašová. Nově zvoleným starostou od roku 2022 do roku 2026 je Martin Holub, místostarostkou je Ing. arch. Tereza Grabcová Hozová.

Infrastruktura a doprava

editovat
  • Bílovec leží na silnici 2. třídy č. 647 vedoucí z Oder přes Bílovec do Klimkovic a dále do Ostravy. Rychlé spojení Bílovce s Ostravou i vzdálenějšími místy zabezpečuje dálnice D1 (sjezdy Butovice 335. km nebo Bravantice 342. km).
  • Dále do Bílovce vede 7,4 km dlouhá neelektrizovaná jednokolejná železniční trať ze Studénky čísla 279 (provoz byl zahájen v roce 1890). Na podzim 2009 byla v Bílovci dokončena rekonstrukce nádražní budovy; k roku 2020 zde jezdila linka S31.
  • Dostupnost letecké dopravy je umožněna 18 km vzdáleným mezinárodním Letištěm Leoše Janáčka Ostrava.
  • V okolí je velmi rozvinutá autobusová doprava, u železniční stanice je autobusový terminál, ze kterého jezdí většina autobusů ve městě.

Památky a zajímavá místa

editovat
  • Renesanční zámek ze 16. století, v letech 1736–1740 přestavěný na barokní (stavitel Georg Friedrich Gans)
    • v zámecké kapli: trojice náhrobků Sedlnitzkých a Wagnerů, rodiny majitele zámku – přeneseny z městského hřbitova
  • Renesanční budova radnice (roku 1593 ji postavil Andreas Buzowsky)
  • Kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, s rokokovým oltářním obrazem sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého (namaloval zdejší rodák Felix Ivo Leicher) a s vyhlídkovým ochozem ve výšce 31 m (je přístupný)
  • Budova městského muzea (z 2. poloviny 18. století)[12]
  • Kaple sv. Barbory – původně gotická z roku 1422 při městském špitálu, dvakrát přestavěná, nyní obřadní síň[13]
  • Kaple sv. Panny Marie Pomocné s legendární studnou; při rozcestí do Tísku
  • Socha sv. Jana Nepomuckého – barokní, u kostela sv. Mikuláše (z 80. let 18. století)
  • Socha Panny Marie u kostela sv. Mikuláše (z poloviny 19. století)
  • Památník osvobození Rudou armádou: sousoší s kašnou – na Slezském náměstí (z roku 1952)
  • Dřevěný větrný mlýn – Bravinné-Dolní Nový Dvůr
  • Křížová cesta v Bílovci – vedoucí po staré cestě z Bílovce do Bílova
  • Naučná stezka Hubleska – vedoucí z Bílovce přes les Hubleska do Bílova.
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bílovci.

Muzea

editovat
  • Muzeum v Bílovci – sídlí v barokní budově bývalého úřednického domu ze 3. čtvrtiny 18. století rekonstruovaného roku 2014. Expozice muzea dokumentuje dějiny města Bílovce, zámek a správu bíloveckého panství. Přibližuje cechovní řemesla a roli textilní výroby, která byla už od středověku pro město velmi významná. Ve sbírce muzea jsou zastoupeny také exponáty, které zachycují výrobu bývalé továrny Salcher, která od roku 1856 působila uváděla na trh knoflíky z ořechových skořápek a později i další textilní galanterii, po rozšíření výroby na lyžařské vázání se proslavila pod obchodní značkou Massag.

Části města

editovat
  • Bílovec (k. ú. Bílovec-město, Bílovec-Dolní Předměstí, Bílovec-Horní Předměstí, Labuť u Bílovce a Radotín u Bílovce)
  • Bravinné (k. ú. Bravinné)
  • Lhotka (k. ú. Lubojaty)
  • Lubojaty (k. ú. Lubojaty)
  • Ohrada (k. ú. Stará Ves u Bílovce)
  • Stará Ves (k. ú. Stará Ves u Bílovce)
  • Výškovice (k. ú. Výškovice u Slatiny, tvoří exklávu města, od zbytku města ji odděluje bývalá část Slatina)

Součástí města Bílovec byly i tyto dnes již samostatné obce Bílov (1976–1993), Bítov (1979–1995[14]), Bravantice (1979–1998), Slatina (1979–1990) a Velké Albrechtice (1976–1990).

Obyvatelstvo

editovat

Počátkem roku 2012 zde žilo 7 558 obyvatel, v roce 2006 jich bylo 7 663.

  •  
    Věková struktura obyvatel obce Bílovec roku 2011
  •  
    Rodinný stav obyvatel obce Bílovec roku 2011
  •  
    Vzdělání obyvatel obce Bílovec roku 2011

Osobnosti narozené v Bílovci

editovat
 
Zámecké nádvoří po rekonstrukci

Umění a kultura

editovat
 
Budova radnice

Sport

editovat

Další

editovat

Partnerská města

editovat

Další fotografie

editovat
  •  
    Nádraží
  •  
    Budova místního zámku
  •  
    Celkový pohled
  •  
    Kostel sv. Mikuláše
  •  
    Domy v ulici Městský kopec

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 760. 
  5. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 69.
  6. ↑ historická evidenční katastrální mapa k. ú. Velké Albrechtice, mapový list č. 2
  7. ↑ Historická evidenční katastrální mapa k. ú. Velké Albrechtice, mapový list č. 2
  8. ↑ Historická evidenční katastrální mapa k. ú. Velké Albrechtice, mapový list č. 5
  9. ↑ Historická evidenční katastrální mapa k. ú. Bílovec-Horní Předměstí, mapový list č. 1,3
  10. ↑ Historická evidenční katastrální mapa k. ú. Bílovec-Horní Předměstí, mapový list č. 4
  11. ↑ Historická evidenční katastrální mapa k. ú. Bílovec-Horní Předměstí, mapový list č. 2
  12. ↑ ORLITA, Zdeněk; AUGUSTINKOVÁ. Sídlo vrchnostenské správy bíloveckého panství na sklonku raného novověku (příspěvek k typologii úřednických budov patrimoniální správy).. Vlastivědný sborník Novojičínska. 2009, roč. 59, s. 41–59. 
  13. ↑ AUGUSTINKOVÁ, Lucie. Nálezy z podkroví kaple sv. Barbory v Bílovci. Bílovecký zpravodaj. 2007, roč. 31, čís. 9, s. 16–17. 
  14. ↑ Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ[nedostupný zdroj]
  15. ↑ Sportovci.cz: Miloš Holaň. www.sportovci.cz [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19. 
  16. ↑ Archivovaná kopie. moto.sport.cz [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-23. 
  17. ↑ Sportovci.cz: Martin Tomášek. www.sportovci.cz [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-19. 
  18. ↑ Pavel Hrnčíř: Curriculum vitae. www.pavel-hrncir.cz [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-03. 
  19. ↑ Poslanecká sněmovna: Pavel Hrnčíř
  20. ↑ Novým členem Kolegia NKÚ se stal Pavel Hrnčíř. www.nku.cz [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  21. ↑ František Kuba: Sociální demokraté vzdali hold Hugu Schmidtovi. Bruntálský a krnovský deník, 8. 5. 2012. URL: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/socialni-demokrate-vzdali-hold-hugu-schmidtovi-20120508.html

Literatura

editovat
  • Z. Fiala - L. Hosák - J. Janáček - J. Pavel - L. Kotek a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Severní Morava. Praha : Svoboda 1983, s. 23-24.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bílovec&oldid=24039492“