Wikipedie

Australian Open

každoroční tenisový turnaj v Melbourne

Australian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v listopadu 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté, až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships. V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Nejvyšší počet deseti titulů v mužské dvouhře vyhrál Novak Djoković a jedenáct trofejí z ženské dvouhry si odvezla Margaret Courtová. V open éře se rekordmankou se sedmi výhrami stala Serena Williamsová.

Australian Open
The Grand Slam of Asia/Pacific
Základní informace
Založeno1905
OdehránoAustralian Open 2023
MístoMelbourne, Victoria, AustrálieAustrálie Austrálie
DějištěMelbourne Park
Souřadnice37°49′22″ j. š., 144°58′48″ v. d.
Povrchtráva / venku (1905–1987)
tvrdý / venku
  Rebound Ace (1988–2007)
  Plexicushion (2008–2019)
  GreenSet (od 2020)
zatahovací střecha ve třech arénách
Dotace86 500 000 AU$
Obdobíleden
Poznámkajediný grandslam na jižní polokouli
první grandslam hraný pod střechou
Soutěže mužů128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Soutěže žen128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Smíšená soutěž64 hráčů (32 párů)
Vítězové Australian Open 2024
Dvouhra mužůItálie Jannik Sinner
Dvouhra žen  Aryna Sabalenková
Čtyřhra mužůIndie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
Čtyřhra ženBelgie Elise Mertensová
Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Smíšená čtyřhraČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Polsko Jan Zieliński
Grand Slam
Australian Open • French Open
  Wimbledon • US Open
australianopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Serena Williamsová vyhrála sedm titulů

Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Mezi roky 1988–2007 se hrálo na povrchu Rebound Ace, poté se v letech 2008–2019 používal Plexicushion Prestige. Od roku 2020 se dodavatelem povrchu na australských turnajích včetně Australian Open Series stala společnost GreenSet Worldwide.[1]

Tři hlavní dvorce disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti či vysokých teplotách. K centrálnímu kurtu Rod Laver Arena a druhému největšímu John Cain Arena se v roce 2015 přiřadila i Margaret Court Arena, čímž se australský grandslam stal prvním z „velké čtyřky“ se třemi takto upravenými stadiony.[2] Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt ve Wimbledonu, navíc představoval jediný major s možností halových zápasů.

Jako na dalších grandslamech zahrnuje program soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů, stejně tak i exhibici. Na počest australského tenisty a funkcionáře Normana Brookese byl po něm pojmenován pohár pro vítěze mužské dvouhry – „Norman Brookes Challenge Cup“. Australian Open 2019 se stal prvním grandslamem v historii, na němž se hrál supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží.[3]

Oficiální míče grandslamu dodává díky pětileté smlouvě od roku 2019 firma Dunlop, která nahradila míče Wilson.[4] Struny zajišťuje společnost Yonex. Generálním sponzorem je od roku 2002 jihokorejská automobilka Kia, jež v lednu 2023 prodloužila kontrakt do roku 2028.[5] Hlavními partnery pak jsou firmy Emirates, Luzhou Laojiao a Rolex,[6] která na všech 15 soutěžních dvorcích spravuje technologii pro dopad míčů, tzv. jestřábí oko.[7][8]

Rekordní návštěvnost australského majoru, přezdívaného „happy slam“ (šťastný slam),[9] dosáhla v roce 2024 v rámci dvou týdnů 1 020 763 osob.[10]

Historie

editovat

Australian Open je organizován národním tenisovým svazem Tennis Australia a Mezinárodní tenisovou federací. První ročník se konal v melbournském areálu Warehouseman's Cricket Ground roku 1905. Jeho současný název zní Albert Reserve Tennis Centre.[11]

Název a dějiště

editovat

Pojmenování turnaje se vyvíjelo. Nejdříve se v letech 1905–1926 událost hrála jako „Australasian Championships“, poté do roku 1968 nesla název „Australian Championships“ a od roku 1969 se jmenuje „Australian Open“.[12]

 
Šestinásobný vítěz Roger Federer

Postupně se dějištěm stalo pět australských a dvě novozélandská města: Melbourne (68krát k roku 2024), Sydney (17krát), Adelaide (14krát), Brisbane (7krát), Perth (3krát), Christchurch (1krát v roce 1906) a Hastings (1krát v roce 1912).[12] Roku 1972 bylo přijato rozhodnutí o stálém místu určeném ke konání grandslamu. Vybrán byl areál Kooyong Lawn Tennis Club v Melbourne, a to díky atraktivitě a příslibu nejlepšího zajištění zázemí.[11]

Ačkoli úvodní ročník proběhl v roce 1905, International Lawn Tennis Federation (ILTF) turnaj až do roku 1924 neklasifikovala mezi tzv. majory, velké události. Rozhodnutí tak učinit padlo na jejím zasedání v roce 1923. S tím souvisela i implementace nového tzv. amerického způsobu nasazování hráčů v soutěžích turnaje.[13]

Pro nedostačující kapacitu diváků a rozlohu areálu v Kooyongu bylo v roce 1988 dostavěno – vedle železničního překladiště a železničních tratí Jolimont Yards –, nové sportoviště Melbourne Park, nejdříve známý pod názvem „Flinders Park“. Změna dějiště znamenala okamžitý úspěch s 90 % nárůstem návštěvnosti, když v roce 1988 grandslam v Melbourne Parku zhlédlo 266 436 platících diváků, oproti roku 1987 v Kooyongu s účastí 140 000 návštěvníků.[14]

Návrh změny dějiště

editovat
 
Guillaume Rufin podává proti Tomáši Berdychovi v Laverově aréně během 2. kola ročníku 2013

S návrhem změny dějiště Australian Open přišly v roce 2008 správní orgány Nového Jižního Walesu, které usilují o získání turnajových práv, jakmile v roce 2016 vyprší současná smlouva s Melbourne. Změna předpokládá přemístění dějiště na Glebe Island. V reakci na takovou snahu prezident Victorian Events Industry Council Wayne Kayler-Thomson, řekl, že by grandslam měl zůstat v Melbourne a snahu samosprávy vůči městu označil za zničující.

Od zveřejnění návrhu došlo k oznámení, že se do přestavby Melbourne Parku investují desítky až stovky miliónů dolarů. Proběhne jeho modernizace, včetně zvětšení kapacity sedících diváků na velkých dvorcích, Margaret Court Arena získá zatahovací střechu, zlepší se zázemí hráčů a bude vybudováno nové středisko vedení australského tenisového svazu.[15] Následně tyto plány obnovy našly kladnou odezvu u úřadujícího victorijského premiéra Johna Brumbyho, který potvrdil ochotou místní vlády investovat 363 miliónů australských dolarů, pokud by na tomto sportovišti byla garantována přítomnost Australian Open alespoň do roku 2036.[16]

Championships éra

editovat

Pro geografickou odlehlost Austrálie se turnaje v jeho počátcích zúčastňoval velmi omezený počet tenistů ze zahraničí. Ve 20. letech trvala oceánská plavba z Evropy přibližně 45 dnů. První hráči, kteří na kontinent přicestovali letadlem byli až členové daviscupového týmu Spojených států v listopadu 1946.[14] Také Australané žijící v odlehlejších částech měli problémy s dopravou. Když se dějištěm stal jihozápadní Perth, žádný tenista z Victorie a Nového Jižního Walesu na turnaj železniční dopravou nedorazil. Vzdálenost čítající přibližně 3 300 km mezi východním a západním pobřežím byla příliš značná. V roce 1906, kdy se událost konala v Christchurch, nastoupilo pouze 10 hráčů, z toho jen dva Australané a druhý ročník vyhrál Novozélanďan.[17]

 
Almagro podává v zápase s Fallou, 2010

Úvodní ročník Australasian Championships utrpěl také v důsledku již existujících australasijských turnajů. Před rokem 1905 pořádaly všechny australské státy i Nový Zéland vlastní tenisová mistrovství, první organizované již v roce 1880 v Melbourne. Jeho název zněl „Championship of the Colony of Victoria“, později byl přejmenován na „Championship of Victoria“.[18] V tomto období se dva nejlepší hráči, Australan Norman Brookes a Novozélanďan Tony Wilding, až na výjimky australasijského grandslamu nezúčastnili. Brookes na něm ve dvouhře startoval pouze jednou v roce 1911, kdy také získal titul. Wilding vyhrál oba ročníky při dvou účastech v letech 1906 a 1909. Oba preferovali jiné turnaje, střetávali se na Victorian Championships a ve Wimbledonu s dalšími kvalitními australasijskými tenisty. Dokonce, ani když se v roce 1912 Australasian Championships konal v novozélandském Hastingsu, tehdy již trojnásobný wimbledonský vítěz Wilding, nepřicestoval do svého rodného města, aby na něm nastoupil.

Vzdálenost a nedostatečný věhlas turnaje tak znamenaly, že se jej řada světových tenistů nikdy nezúčastnila. Mezi takovými byli také bratři William a Ernest Renshawovi, bratři Lawrence a Reginald Dohertyovi, William Larned, Maurice McLoughlin, Beals Wright, Bill Johnston, Bill Tilden, René Lacoste, Henri Cochet, Bobby Riggs, Jack Kramer, Ted Schroeder, Pancho Gonzales, Budge Patty, Manuel Santana nebo Jan Kodeš. Další světoví tenisté na grandslam přijeli pouze jednou, včetně hráčů jakými byli Brookes, Ellsworth Vines, Jaroslav Drobný, Manuel Orantes, třicetipětiletý Ilie Năstase a Björn Borg.

Otevřená éra

editovat
 
Japonka Naomi Ósakaová vyhrála ročníky 2019 a 2021

Poprvé v roce 1969, kdy se hrálo v brisbaneském areálu Milton Courts, došlo k otevření turnaje pro všechny hráče, včetně profesionálů.[19] Vyjma let 1969 a 1971, řada z nejlepších tenistů absentovala až do roku 1982. Mezi důvody stále patřily značná vzdálenost, nevyhovující datum v období Vánoc a Nového roku, stejně tak i nízké finanční odměny. V roce 1970 si americká tenisová liga (National Tennis League) zavázala garancemi své hráče před startem na Australian Open. Řadili se k nim Rod Laver, Ken Rosewall, Andrés Gimeno, Pancho Gonzales, Roy Emerson a Fred Stolle. Australský turnaj pak vyhrál Arthur Ashe.[20]

V roce 1983 na grandslam poprvé přijeli Ivan Lendl, John McEnroe a Mats Wilander, který následně získal singlový titul[21] a krátce poté ještě na konci prosince, vyhrál obě dvouhry v daviscupovém utkání mezi Austrálií a Švédskem konaném ve stejném areálu Kooyong.[22] Po skončení grandslamu 1983 pobídla Mezinárodní tenisová federace australský svaz ke změně dějiště, které pro tak velkou událost nesplňovalo podmínky. V roce 1988 se Australian Open poprvé představilo v novém Flinders Parku, později přejmenovaném na Melbourne Park. Došlo také ke změně povrchu, travnaté dvorce nahradil tvrdý povrch Rebound Ace.[23] Mats Wilander se stal jediným tenistou, jenž dokázal triumfovat na obou z nich.

Čtyři singlové tituly si připsal Andre Agassi.

Serena Williamsová vyhrála v roce 2015 šestý titul, což znamenalo rekord otevřené éry, stejně jako se pro toto období stala – ve 33 letech, nejstarší vítězkou.[24][25] V roce 2017 přidala Serena Williamsová do své sbírky sedmý titul a v 35 letech tak vylepšila svůj vlastní rekord. Srb Novak Djoković dosáhl výhrou v roce 2016 na šestý titul, čímž vyrovnal rekord Roye Emersona ze 60. let dvacátého století. Další dva ročníky 2017 a 2018 patřily Rogeru Federerovi, jenž debutový vavřín vybojoval v sezóně 2004. Roku 2018 vytvořil nový rekord open éry v počtu sedmi finále a šestým titulem se dotáhl na vedoucí dvojici hráčů. Jako první muž historie Švýcar zvítězil na dvou grandslamech šestkrát a ve 36 letech se stal do té doby nejstarším šampionem grandslamu od Australian Open 1972 a Kena Rosewalla.[26][27] Djoković pak získal v letech 2019–2023 další čtyři trofeje, čímž vytvořil mužský rekord deseti singlových triumfů. V semifinále a finále udržel neporazitelnost s bilancí 20–0.[28] V lednu 2022 přitom Srb nemohl obhajovat trofej, když byl den před zahájením – po jedenáctidenní anabázi – vyhoštěn ze země. Jako neočkovanému proti covidu-19 mu byla udělena výjimka k získání víz a účasti na grandslamu poté, co měl prodělat koronavirovou infekci. Pohraniční stráž a poté ministr pro imigraci Alex Hawke mu víza zrušili, protože se výjimka neslučovala s nařízeními federální vlády.[29][30]

Melbourne Park

editovat

Dějiště Australian Open se v roce 1972 vrátilo do Melbourne. V sezóně 1988 se přesunulo z melbournského Kooyong Clubu do nově postaveného areálu ve Flinders Parku, součásti Melbourne Sports and Entertainment Precinct. Australský major se v roce 2015 stal prvním grandslamem s třemi arénami opatřenými zataženou střechou v případě deště a vysokých teplot. V celém areálu je 39 kurtů, z toho 33 s tvrdým povrchem a 6 antukových. Pro soutěžní zápasy grandslamu je využíváno 15–16 z nich.[31] Všechny postranní dvorce mají během turnaje dočasně zvýšenou kapacitu 50 až 2 500 sedících diváků.

Před rokem 1988 se hrálo na trávě. V letech 1988–2007 grandslam probíhal na dvorcích s tvrdým povrchem Rebound Ace, který byl v období 2008–2019 nahrazen Plexicushion. Od roku 2020 se hraje na povrchu GreenSet, s ponecháním sytého tónování pro dosažení vyššího kontrastu míčku vůči podkladu.

Dvorec otevřen kapacita střecha zdroj
Rod Laver Arena   1988 14 820 zatahovací [32]
John Cain Arena   2000 10 500 zatahovací [33]
Margaret Court Arena
(dříve Show Court 1) 		  1988 7 500 zatahovací [34]
KIA Arena
(Show Court Arena) 		  2022 5 000 není [35]
1573 Arena
(dříve Show Court 2) 		  1988 3 000 není [31]
Show Court 3   1988 3 000 není [31]

Období konání

editovat

Do doby, než se stálým dějištěm stal Melbourne Park, bylo také proměnlivé datum turnaje, ať už pro specifické podnebí rozdílných lokalit nebo specifičnost konání události v daném místě.

Například pro ročník 1919 se turnaj konal až v lednu 1920 a následující ročník již v březnu 1920, v roce 1923 se pak v Brisbane uskutečnil v období menšího srážkového úhrnu a nižší teploty v srpnu. Po odehrání ročníku 1976, který skončil až 4. ledna 1977 se organizátoři rozhodli pro posunutí data do konce kalendářního roku. Důvodem bylo zvýšení stále nízké prestiže mezi událostmi velké čtyřky, malé odměny a snaha dohrát turnaj ještě v prosinci, což by znamenalo, že se kalendářní Grand Slam bude rozhodovat v Austrálii a nikoli ve Spojených státech během US Open. Proto pořadatelé následující ročník zahájili již 3. ledna 1977, což se ale setkalo s negativní kritikou a absencí nejlepších tenistů. V letech 1982–1985 se hrálo uprostřed prosince. Po konci grandslamu 1985 došlo k rozhodnutí, že termín následujícího ročníku se posune do druhé poloviny ledna, což znamenalo, že se Australian Open v roce 1986 nekonal.

Od sezóny 1987 je pak lednové datum stálé. Přesto se někteří tenisté jako Roger Federer a Rafael Nadal vyjádřili, že lednový termín je po době Vánoc a Nového roku příliš brzký, a tak pro lepší přípravu a získání nejlepší formy by byl vhodný posun na únor.[36]

V roce 2021 průběh ovlivnila pandemie covidu-19. Kvalifikace se poprvé v historii grandslamu odehrály mimo vlastní dějiště, když se konaly s třítýdenním předstihem v Dauhá a Dubaji.[37][38] Kvůli povinné 14denní karanténě osob přjíždějících do Austrálie začal australský major poprvé až v únoru.[39] Jednalo se rovněž o první grandslam v historii, s využitím systému elektronických čárových rozhodčích.[40]

 
Panoráma ještě nezastřešeného 3. největšího dvorce Margaret Court Arena dříve pro 6 000 diváků, 2008

Mediální pokrytí

editovat

Televizní přenosy jsou zprostředkovány ze všech soutěžních kurtů a také z části tréninkových dvorců. V roce 2024 se s tenisty uskutečnilo 1 803 tiskových konferencí. Mediálně zpravodajství pokrývalo 711 novinářů a fotografů ze 61 zemí. V Melbourne Parku o grandslamu informovalo 522 novinářů, včetně 217 mezinárodních médií a dalších 50 mezinárodních novinářských týmů prostřednictvím digitálních a online služeb.[10]

V Austrálii je držitelem práv na živé vysílání stanice Seven Network.[10][7] V asijsko-pacifickém regionu se jedná o televizní kanály CCTV, iQiyi, Shanghai TV (ČLR), Sony SIX (Indie), Sky TV (Nový Zéland) a Fox Sports Asia. Na evropském kontinentu je signál šířen v síti Eurosport (WB Discovery).[10][7]

Na Středním východě pak turnaj přenáší beIN Sports a v subsaharské frankofonní Africe stanice SuperSport a Eurosport. Pokrytí na americkém kontinentu zajišťuje ESPN,[10] jejíž programy ESPN2 a ESPN3 zprostředkovávají zápasy ve Spojených státech, ESPN International vysílala v Latinské Americe a v Kanadě pak kanál TSN/RDS.[7]

Poprvé v historii byl průběh kvalifikací hlavních soutěží přenášen živě po internetu v roce 2011.[41]

Návštěvnost

editovat

Celková 14denní návštěvnost ročníků:

 
Sběrači míčů, 2010. Na Australian Open 2020 bylo z více než 2 500 zájemců náborem vybráno 360 sběračů, chlapců a dívek ve věku 12–15 let, včetně dvaceti Korejců, deseti Indů, šesti Číňanů a dvou Francouzů.[42]

Poháry pro vítěze

editovat

Jména vítězů příslušných soutěží jsou vyryta na poháry:

Galerie

editovat

Dotace turnaje

editovat

Celková dotace Australian Open 2024 činila 86,5 milionů australských dolarů, což představovalo meziroční navýšení o 13,07 %. Nejvyšší podíl nárůstu zaznamenaly odměny v kvalifikacích a úvodních kolech dvouher i čtyřher. Vyřazení v prvním kole singlu obdrželi 120 tisíc australských dolarů, znamenající navýšení o 12,94 % vůči předchozímu ročníku. Vítězové dvouher získali 3,15 milionu australských dolarů, o 5,89 % více než v roce 2023. V rámci desetiletí rozpočet vzrostl o 162 %, když v ročníku 2014 činil 33 milionů australských dolarů.[59][60]

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q3[a] Q2[a] Q1[a]
dvouhry 3 150 000 A$ 1 725 000 A$ 990 000 A$ 600 000 A$ 375 000 A$ 255 000 A$ 180 000 A$ 120 000 A$ 65 000 A$ 44 100 A$ 31 250 A$
čtyřhry 730 000 A$ 400 000 A$ 227 500 A$ 128 000 A$ 75 000 A$ 53 000 A$ 36 000 A$ —
mix 165 000 A$ 94 000 A$ 50 000 A$ 26 500 A$ 13 275 A$ 6 900 A$ —
Částky jsou uváděny v australských dolarech, v soutěžích čtyřher na pár.

Vysvětlivky

  1. ↑ a b c Poražení v 1.–3. kole kvalifikace
 
Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009

Bodové hodnocení

editovat

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčků ATP, WTA a ITF vozíčkářů. V roce 2024 byly upraveny body v mužské dvouhře.[61]

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole QV[a] Q3[b] Q2[b] Q1[b]
Dvouhra mužů 2000 1300 800 400 200 100 50 10 30 16 8 0
Čtyřhra mužů 1200 720 360 180 90 0 — —
Dvouhra žen 1300 780 430 240 130 70 10 40 30 20 2
Čtyřhra žen 10 — —

Vysvětlivky

  1. ↑ Vítěz kvalifikačního kola postupující do dvouhry. Kvalifikantům se v případě prohry v prvním kole dvouhry započte vyšší hodnota bodů za výhru v kvalifikaci namísto bodů určených pro poražené v úvodu dvouhry.
  2. ↑ a b c Poražení v 1.–3. kole kvalifikace

Vítězové a finalisté roku 2024

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Australian Open 2024.
Vítězové a finalisté Australian Open 2024
Soutěž vítězové finalisté výsledek
Mužská dvouhra   Jannik Sinner   Daniil Medveděv 3–6, 3–6, 6–4, 6–4, 6–3
Ženská dvouhra   Aryna Sabalenková   Čeng Čchin-wen 6–3, 6–2
Mužská čtyřhra   Rohan Bopanna
  Matthew Ebden 		  Simone Bolelli
  Andrea Vavassori 		7–6(7–0), 7–5
Ženská čtyřhra   Sie Šu-wej
  Elise Mertensová 		  Ljudmyla Kičenoková
  Jeļena Ostapenková 		6–1, 7–5
Smíšená čtyřhra   Sie Šu-wej
  Jan Zieliński 		  Desirae Krawczyková
  Neal Skupski 		6–7(5–7), 6–4, [11–9]

Galerie vítězů

editovat

Přehled rekordů

editovat

Na rozdíl od tří zbývajících grandslamů, které umožnily přístup profesionálům v roce 1968, australský grandslam se profesionálním tenistům otevřel až v roce 1969.[62]

Přehled rekordů podle titulů na Australian Open
Rekord Éra Tenista Počet Roky
Muži od roku 1905
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968   Roy Emerson 6 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969   Novak Djoković 10 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě do 1968   Roy Emerson 5 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969   Novak Djoković 3 2011, 2012, 2013
2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů ve čtyřhře do 1968   Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950
od 1969   Bob Bryan
  Mike Bryan 		6 2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě do 1968   Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950[pozn. 3]
od 1969   Bob Bryan
  Mike Bryan 		3 2009, 2010, 2011
2009, 2010, 2011
Nejvíce titulů v mixu mezi muži do 1968   Harry Hopman
  Colin Long 		4 1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
od 1969   Jim Pugh
  Leander Paes
  Daniel Nestor 		3 1988, 1989, 1990
2003, 2010, 2015
2007, 2011, 2014
Nejvíce titulů celkově mezi muži
(dvouhra, čtyřhra, mix) 		do 1968   Adrian Quist 13 1936–1950 (3 dvouhra, 10 mužská čtyřhra, 0 mix)
od 1969   Novak Djoković 10 2008–2023 (mužská dvouhra)
Ženy od roku 1922
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968   Margaret Courtová 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969   Serena Williamsová 7 2003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě
do 1968   Margaret Courtová 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969   Margaret Courtová
  Evonne Goolagongová
  Steffi Grafová
 /  Monika Selešová
  Martina Hingisová 		3 1969, 1970, 1971
1974, 1975, 1976
1988, 1989, 1990
1991, 1992, 1993
1997, 1998, 1999
Nejvíce titulů ve čtyřhře
do 1968   Thelma Coyne Longová 12 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1947, 1948, 1949, 1951, 1952, 1956, 1958
od 1969   Martina Navrátilová 8 1980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě
do 1968   Thelma Coyne Longová
  Nancye Wynne Boltonová 		5 1936, 1937, 1938, 1939, 1940
1936, 1937, 1938, 1939, 1940
od 1969   Martina Navrátilová
  Pam Shriverová 		7 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů v mixu mezi ženami do 1968   Daphne Akhurst Cozensová
  Nell Hall Hopmanová
  Nancye Wynne Boltonová
  Thelma Coyne Longová 		4 1924, 1925, 1928, 1929
1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
1951, 1952, 1954, 1955
od 1969   Barbora Krejčíková 3 2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů celkově mezi ženami
(dvouhra, čtyřhra, mix) 		do 1968   Nancye Wynneová 20 1936–1952 (6 dvouhra, 10 ženská čtyřhra, 4 mix)
od 1969   Martina Navrátilová 12 1980–2003 (3 dvouhra, 8 ženská čtyřhra, 1 mix)
Další rekordy na Australian Open
Rekord Soutěž Tenista Popis rekordu
Nejmladší vítězové mužská dvouhra   Ken Rosewall v 18 letech a 2 měsících (1953)
mužská čtyřhra   Lew Hoad v 18 letech a 2 měsících (1953)
ženská dvouhra   Martina Hingisová v 16 letech a 4 měsících (1997)
ženská čtyřhra   Mirjana Lučićová v 15 letech a 10 měsících (1998)
Nejstarší vítězové mužská dvouhra   Ken Rosewall v 37 letech a 8 měsících (1972)
mužská čtyřhra   Norman Brookes ve 46 letech a 2 měsících (1924)
ženská dvouhra   Thelma Coyne Longová v 35 letech a 8 měsících (1954)
ženská čtyřhra   Thelma Coyne Longová v 39 letech a 3 měsících (1958)
smíšená čtyřhra (muži)   Horace Rice v 52 letech (1923)
smíšená čtyřhra (ženy)   Martina Navrátilová ve 46 letech a 3 měsících (2003)
Nejdelší zápas bez rozdílu   Novak Djoković
  Rafael Nadal 		5 hodin a 53 minut
finále mužské dvouhry 2012
Nejpozdněji rozehraný zápas bez rozdílu   Grigor Dimitrov
  Richard Gasquet 		ve 23.58 hodin
3. kolo mužské dvouhry 2017[63]

Přehled singlových titulů v otevřené éře

editovat
 
Novak Djoković je držitelem rekordních deseti trofejí mužů
Mužská dvouhra
Tenista stát titulů roky
Novak Djoković Srbsko 10 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023
Roger Federer Švýcarsko 6 2004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018
Andre Agassi Spojené státy 4 1995, 2000, 2001, 2003
Mats Wilander Švédsko 3 1983, 1984, 1988
Ženská dvouhra
Tenistka stát titulů roky
Serena Williamsová Spojené státy 7 2003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Evonne Goolagongová Austrálie 4 1974, 1975, 1976, 1977
Margaret Courtová Austrálie 4 1969, 1970, 1971, 1973
Monika Selešová Jugoslávie / USA 4 1991, 1992, 1993, 1996
Steffi Grafová Německo 4 1988, 1989, 1990, 1994
Martina Navrátilová Spojené státy 3 1981, 1983, 1985
Martina Hingisová Švýcarsko 3 1997, 1998, 1999

Československá a česká stopa

editovat

Československé finále mužské dvouhry se v Melbourne Parku uskutečnilo v roce 1989, kdy Ivan Lendl porazil Miloše Mečíře 6–2, 6–2, 6–2. Petr Korda vyhrál v roce 1996 mužskou čtyřhru se Švédem Edbergem a poté roku 1998 triumfoval také ve dvouhře.

Hana Mandlíková získala dva singlové tituly, když ve finále roku 1980 zdolala Australanku Wendy Turnbullovou a o sedm let později také Martinu Navrátilovou. Jana Novotná si připsala celkem tři trofeje (1995 – ženská čtyřhra; 1988, 1989 – smíšená čtyřhra) a Helena Suková dvě vítězství (1990, 1992 – ženská čtyřhra).

Radek Štěpánek triumfoval s Indem Paesem v mužské čtyřhře roku 2012. Lucie Šafářová ovládla ženskou čtyřhru v letech 2015 a 2017 v páru s Američankou Bethanií Mattekovou-Sandsovou. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou získaly deblové tituly v letech 2022 a 2023. Ve smíšené soutěži vybojovala Barbora Krejčíková tři trofeje za sebou v letech 2019, 2020 a 2021, čímž se stala první ženou od Margaret Courtové z let 1963–1965, které se tento výkon podařil.[64].

 
Česká tenistka Iveta Benešová, 2011
Rok vítěz finalista výsledek
Mužská dvouhra
1983   Mats Wilander   Ivan Lendl 6–1, 6–4, 6–4
1989   Ivan Lendl   Miloslav Mečíř 6–2, 6–2, 6–2
1990   Ivan Lendl   Stefan Edberg 4–6, 7–6, 5–2
1991   Boris Becker   Ivan Lendl 1–6, 6–4, 6–4, 6–4
1998   Petr Korda   Marcelo Ríos 6–2, 6–2, 6–2
Ženská dvouhra
1976   Evonne Goolagongová   Renáta Tomanová 6–2, 6–2
1980   Hana Mandlíková   Wendy Turnbullová 6–0, 7–5
1984   Chris Evertová   Helena Suková 6–7, 6–1, 6–3
1987   Hana Mandlíková   Martina Navrátilová 7–5, 7–6(7–1)
1989   Steffi Grafová   Helena Suková 6–4, 6–4
1991   Monika Selešová   Jana Novotná 5–7, 6–3, 6–1
2019   Naomi Ósakaová   Petra Kvitová 7–6(7–2), 5–7, 6–4
Mužská čtyřhra
1996   Stefan Edberg
  Petr Korda		   Sébastien Lareau
  Alex O'Brien		 7–5, 7–5, 4–6, 6–1
2006   Mike Bryan
  Bob Bryan		   Martin Damm
  Leander Paes		 4–6, 6–3, 6–4
2012   Leander Paes
  Radek Štěpánek		   Mike Bryan
  Bob Bryan		 7–6(7–1), 6–2
2016   Jamie Murray
  Bruno Soares		   Daniel Nestor
  Radek Štěpánek		 2–6, 6–4, 7–5
Ženská čtyřhra
1976   Evonne Goolagong Cawleyová
  Helen Gourlay Cawleyová		   Lesley Turner Bowreyová
  Renáta Tomanová		 8–1
1978   Betsy Nagelsenová
  Renáta Tomanová		   Naoko Satóová
  Pam Whytcrossová		 7–5, 6–2
1984   Martina Navrátilová
  Pam Shriverová		   Claudia Kohde-Kilschová
  Helena Suková		 6–3, 6–4
1985   Martina Navrátilová
  Pam Shriverová		   Claudia Kohde-Kilschová
  Helena Suková		 6–3, 6–4
1990   Jana Novotná
  Helena Suková		   Patty Fendicková
  Mary Joe Fernandezová		 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1991   Patty Fendicková
  Mary Joe Fernandezová		   Gigi Fernándezová
  Jana Novotná		 7–6(7–4), 6–1
1992   Arantxa Sánchez Vicariová
  Helena Suková		   Mary Joe Fernandezová
  Zina Garrisonová		 6–4, 7–6(7–3)
1995   Jana Novotná
  Arantxa Sánchez Vicariová		   Gigi Fernándezová
  Nataša Zverevová		 6–3, 6–7(7–9), 6–4
2015   Bethanie Mattek-Sandsová
  Lucie Šafářová		   Čan Jung-žan
  Čeng Ťie		 6–4, 7–6(7–5)
2016   Martina Hingisová
  Sania Mirzaová		   Andrea Hlaváčková
  Lucie Hradecká		 7–6(7–1), 6–3
2017   Bethanie Mattek-Sandsová
  Lucie Šafářová		   Andrea Hlaváčková
  Pcheng Šuaj		 6–7(4–7), 6–3, 6–3
2020   Tímea Babosová
  Kristina Mladenovicová		   Sie Šu-wej
  Barbora Strýcová		 6–2, 6–1
2021   Elise Mertensová
  Aryna Sabalenková		   Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková		 6–2, 6–3
2022   Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková		   Anna Danilinová
  Beatriz Haddad Maiová		 6–7(3–7), 6–4, 6–4
2023   Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková		   Šúko Aojamová
  Ena Šibaharaová		 6–4, 6–3
Smíšená čtyřhra
1988   Jana Novotná
  Jim Pugh		   Martina Navrátilová
  Tim Gullikson		 5–7, 6–2, 6–4
1989   Jana Novotná
  Jim Pugh		   Zina Garrisonová
  Sherwood Stewart		 6–3, 6–4
1994   Larisa Savčenko Neilandová
  Andrej Olchovskij		   Helena Suková
  Todd Woodbridge		 7–5, 6–7(7–9), 6–2
1995   Nataša Zverevová
  Rick Leach		   Gigi Fernándezová
  Cyril Suk		 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–4
1998   Venus Williamsová
  Justin Gimelstob		   Helena Suková
  Cyril Suk		 6–2, 6–1
2010   Cara Blacková
  Leander Paes		   Jekatěrina Makarovová
  Jaroslav Levinský		 7–5, 6–3
2013   Jarmila Gajdošová
  Matthew Ebden		   Lucie Hradecká
  František Čermák		 6–3, 7–5
2019   Barbora Krejčíková
  Rajeev Ram		   Astra Sharmaová
  John-Patrick Smith		 7–6(7–3), 6–1
2020   Barbora Krejčíková
  Nikola Mektić		   Bethanie Mattek-Sandsová
  Jamie Murray		 5–7, 6–4, [10–1]
2021   Barbora Krejčíková
  Rajeev Ram		   Samantha Stosurová
  Matthew Ebden		 6–1, 6–4

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Počet diváků byl v roce 2021 omezen pro koronavirovou pandemii. Návštěvnost byla snížena na 30–50 %; diváci měli do areálu přístup devět ze čtrnácti dní grandslamu.[57]
  2. ↑ Počet diváků byl v roce 2022 omezen pro koronavirovou pandemii. Návštěvnost byla snížena na 50 %.
  3. ↑ V letech 1941–1945 se Australian Championships nekonal pro druhou světovou válku.


Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Open na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Australian Open 2015 to stage revamped Margaret Court Arena. GiveMeSport [online]. Sports New Media [cit. 21 December 2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-27. 
  3. ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. 
  4. ↑ John Millman joins Bernard Tomic in deriding Australian Open balls [online]. News.com.au, 2019-01-11 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kia extends Australian Open partnership to 2028. Hyundai Motor Group [online]. 2023-01-10 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Partners | AO [online]. Australian Open [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-14. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d Event Guide: Essentials [online]. Australian Open [cit. 2017-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. 
  8. ↑ Increased prize money for AO 2019 [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-21. (anglicky) 
  9. ↑ WILLIAMS, Jacqueline. By Looking to Asia, the Australian Open Found Itself. The New York Times [online]. 2018-01-27 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f A record-breaking Australian Open – AO 2024 by the numbers [PDF]. Tennis Australia, 2024-01-31 [cit. 2024-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-10. (anglicky) 
  11. ↑ a b Australian Tennis Open History [online]. Jazzsports [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-01-2008. 
  12. ↑ a b Tristan Foenander. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. Australian Open [cit. 2008-01-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Australasian Championships [online]. The Sydney Morning Herald, 9 November 1923 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Frank Cook. Open began as Aussie closed shop. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2012. 
  15. ↑ Brumby Government announces Melbourne Park redevelopment. Herald Sun. Australia: 26 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. 
  16. ↑ STEERE, Mike. Multi-million dollar boost keeps AO in Melbourne [online]. Australian Open, 2010-01-19 [cit. 2023-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-22. (anglicky) 
  17. ↑ Anthony Frederick Wilding "Tony" [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30. 
  18. ↑ History of Tennis – From humble beginnings [online]. Tennis Australia [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Milton Tennis Centre [online]. Australian Stadiums [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Nikki Tugwell. Hewitt chases amazing slam win. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 January 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-05-2012. 
  21. ↑ Alan Trengove. Australian Open 1983 [online]. wilandertribute.com [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ World Group 1983 Final [online]. Davis Cup [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. 
  23. ↑ Rebound Ace under review. The Daily Telegraph. news.com.au, 29 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. 
  24. ↑ Serena je nejstarší šampionkou Australian Open a slaví už 19. grandslamový titul. Tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ Serena Wins Historic 19th Major [online]. Melbourne: WTA Tour, Inc., rev. 2015-02-01 [cit. 2015-01-31]. Dostupné online. 
  26. ↑ Matt Trollope. #RF20: The road to Roger’s mystical tally [online]. Tennis Australia [cit. 2018-02-01]. Dostupné online. 
  27. ↑ Federer wins record 20th Grand Slam title with five-set win over Cilic [online]. 28-01-2018 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ ZABLOUDIL,, Luboš. 10 finále, 10 trofejí. Král Djokovič 22. grandslamovým triumfem vyrovnal Nadalův rekord. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ Djokovič má podruhé zrušená víza, šance na start v Melbourne už je jen teoretická. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-14 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  30. ↑ Miloslav Fišer, Novinky, ČTK. „Jsem zklamaný.“ Djokovič nebude obhajovat titul a musí opustit Austrálii. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c Venue [online]. Australian Open [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Rod Laver Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ John Cain Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Margaret Court Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Full crowds return for 2022 Australian Open as tickets go on sale. Austadiums [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ SCHLINK, Leo. Rafael Nadal keen to call time on early slam. Herald Sun. Australia: 17 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. 
  37. ↑ Doha to host Australian Open 2021 men’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Dubai to host Australian Open 2021 women’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Australian Open Set For Historic Start, Total Prize Pool Revealed [online]. ATP Tour, Inc., 2020-12-19 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ GOODWIN, Sam. Australian Open makes world-first change after Novak Djokovic drama [online]. Yahoo! Sport, 2021-02-04 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Watch Australian Open qualifying live!. www.australianopen.com. australianopen.com, 11-1-2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  42. ↑ Tournament Info [online]. AusOpen.com [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-01-2022. 
  43. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1987 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  44. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1988 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  45. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1989 [online]. Lawn Tennis Association [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  46. ↑ Tennis Australia Annual Report 1990 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-03-2017. 
  47. ↑ Tennis Australia 1991 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  48. ↑ Tennis Australia 1992 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  49. ↑ Tennis Australia 1993 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  50. ↑ Tennis Australia 1994 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  51. ↑ Tennis Australia 1995 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  52. ↑ Tennis Australia 1996 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  53. ↑ Tennis Australia Annual Report, 1997 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  54. ↑ a b Tennis Australia Annual Report, 1998–1999 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. 
  55. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v CELLINI, Aidan. Australian Open 2023: Crowd figures, court capacity, attendance records. Sportingnews.com [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-02. (anglicky) 
  56. ↑ AO Press Release. Australian Open 2018 – By the numbers [online]. Tennis Tourtalk, 2018-01-28 [cit. 2018-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02. 
  57. ↑ Total Australian Open Attendance: 130,374 [online]. Twitter [account Austadiums Sport], 2021-02-21 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ WATERS, Cara. Australian Open 2023 smashes records as biggest grand slam. The Age [online]. 2023-01-31 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Australian Open Prize Money 2024 [Confirmed]. Perfect Tennis [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. 
  60. ↑ Australian Open prize money 2024: Winnings breakdown for singles, doubles tennis players. Sporting News Australia [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. (anglicky) 
  61. ↑ ATP Releases Pepperstone ATP Rankings Breakdown Updates. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-26 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Australian History and Records [online]. TennisTours.com [cit. 2009-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-12-2008. 
  63. ↑ Australian Open 2017: Start time record broken as Grigor Dimitrov defeats Richard Gasquet [online]. The Age, 22-01-2017 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. 
  64. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Vítězové Australian Open a související témata
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Australian_Open&oldid=24361182“