Apollo 7
Apollo 7 byl první uskutečněný pilotovaný let (11. října 1968 – 22. října 1968) v rámci programu Apollo, první americký let do vesmíru s tříčlennou posádkou, první pilotovaný let s použitím rakety Saturn 1B a první let americké kosmické lodi, ze kterého se uskutečnil přímý televizní přenos. V celkovém pořadí pilotovaných letů Země je veden na 24. místě.
| Apollo 7 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1968-089A |
| Hmotnost | CSM 14,781 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Velitelský modul: Apollo 7 |
| Členů posádky | 3 |
| Datum startu | 11. října 1968 15:02:45 UTC |
| Kosmodrom | Kennedyho vesmírné středisko Mys Canaveral, USA |
| Vzletová rampa | LC 34 |
| Délka letu | 10 d 20 h 9 min 3 s |
| Datum přistání | 22. října 1968 11:11:48 UTC 27° 38' s.š. 64° 09' z.d. |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 297 km |
| Perigeum | 231 km |
| Sklon dráhy | 31,63° |
| Doba oběhu | 89,78 min |
| Počet oběhů | 163 |
| Fotografie posádky | |
 | |
| Posádka Apolla 7 (zleva: Eisele, Schirra a Cunningham) | |
| Navigace | |
Předchozí Apollo 6 Následující Apollo 8 | |
Posádka
editovatZákladní posádka
editovat
Walter Schirra (3) - velitel- Donn Eisele (1) - pilot velitelského modulu
- Walter Cunningham (1) - pilot lunárního modulu, přestože lunární modul nebyl součástí mise
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru, včetně této mise.
Tato posádka předtím tvořila záložní posádku letu Apollo 1, který se neuskutečnil z důvodu tragické nehody během přípravy letu.
Záložní posádka
editovat- Thomas Stafford (2) - velitel
- John Young (2) - pilot velitelského modulu
- Eugene Cernan (1) - pilot lunárního modulu
V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru.
Průběh a výsledky mise Apollo 7
editovat
Po tragickém konci projektu Apollo 1 na konci ledna 1967 znamenal pilotovaný let Apollo 7 pro NASA veliký úspěch. Apollo 7 byl vybaven CSM (servisním modulem), CM (velitelský modul) a třemi tunami pohonných hmot. První dva oběhy letěli spojeni s posledním stupněm nosné rakety Saturnu. Všechny hlavní systémy kosmické lodi pracovaly po dobu celého letu správně a ani jiné zásadnější technické potíže se neobjevily. S asi největšími problémy se tak potýkali členové posádky: jednotně si stěžovali na vysokokalorickou sušenou stravu, která se jim brzy přejedla, všichni tři se postupně nachladili, a navíc mezi nimi navzájem i personálem na zemi probíhaly menší hádky - kvůli nim NASA napříště žádného z nich nevybrala do hlavních posádek dalších misí a Apollo 7 tak pro ně znamenalo poslední vesmírný let.
Během letu plnila posádka řadu úkolů, především simulaci spojení s lunárním modulem a simulované navedení Apolla na dráhu kolem Měsíce. Kromě toho posádka uskutečnila vůbec poprvé živé televizní vysílání z vesmírné lodi. Celkem se uskutečnilo sedm krátkých televizních přenosů, které na Zemi zaznamenaly obrovský ohlas. Ze záznamu je vysílala i Československá televize. Hned po druhém přímém přenosu byli všichni tři kosmonauti jmenováni Americkým svazem televizních a rozhlasových umělců za jeho čestné členy.
Program Apolla 7 také obsahoval pět vědeckých experimentů:
- S005 - synoptická fotografie terénu. Posádka pořizovala snímky zemského povrchu, souše i moře, pro geologické, kartografické a oceánografické potřeby. Současně se vyhodnocovala vhodnost jednotlivých druhů fotografických materiálů;
- S006 - synoptická fotografie oblačnosti. Snímkování oblačných útvarů pro další rozvoj techniky družicové meteorologie.
Pro fotografické experimenty disponovala posádka 70mm kamerou Hasselblad se standardním objektivem 80 mm f/2,8 a dvěma kamerami Maurer 16 mm s měnitelnou rychlostí 1, 6, 12 a 24 obrázků za sekundu a s výměnnými bajonetovými objektivy 18 mm f/2 a širokoúhlým 5 mm f/2.
Další tři experimenty měly lékařský charakter:
- M006 - demineralizace kosti. Před a po letu byly pořízeny rentgenové snímky určitých kostí v těle kosmonautů. Z porovnání snímků se zjišťoval úbytek vápníku v těle;
- MOU - změny krevního obrazu před a po letu;
- M023 - systolický tlak, jeho změny z předletových hodnot, v důsledku změn funkce srdečního svalu.
Návrat na Zemi
editovatPři sestupu byla posádka podrobena přetížení pouze 3 g. Přistáli na hladině oceánu 22. října 1968 po poledni poblíž Bermudských ostrovů. Na palubu je vzala čekající loď USS Essex.[1][2]
Revize programu Apollo
editovatÚspěch Apolla 7 výrazně změnil plány NASA. Na schůzi nejvyšších činitelů NASA za předsednictví úřadujícího administrátora Dr. Paineho bylo 11. listopadu 1968 rozhodnuto, že další let, tj. pilotovaný let Apollo 8 poprvé zamíří i s posádkou k Měsíci. V původním harmonogramu projektu Apollo, kde mise Apollo 7 představovala bod C (pilotovaný let velitelského servisního modulu na nízké oběžné dráze kolem Země), to reálně znamenalo, že budou vynechány body D a E a příští mise bude realizovat mírně modifikovanou variantu bodu F, tedy pilotovaný let na oběžné dráze kolem Měsíce zatím bez lunárního modulu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Ronnie Walter Cunningham, s. 305.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 323.
Externí odkazy
editovat
Galerie Apollo 7 na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Apollo 7 na Wikimedia Commons
- Apollo 7 na kosmo.cz
- NASA Apollo 7 Mission Report - Dec. 1, 1968 (PDF format)
- Heslo o Apollo 7 v Encyclopedia Astronautica
- The Apollo Spacecraft: A Chronology Archivováno 9. 12. 2017 na Wayback Machine.
- NASA Souhrnná zpráva Programu Apollo
