Anton Jüngling
Anton Jüngling (14. dubna 1798 Vídeň – 30. listopadu 1885 Vídeň[1]) byl rakouský železniční architekt.[2][3]
| Anton Jüngling | |
|---|---|
| Narození | 14. dubna 1798 Vídeň |
| Úmrtí | 30. listopadu 1885 (ve věku 87 let) Vídeň |
| Povolání | architekt železnic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatVystudoval polytechnický institut ve Vídni a Akademii výtvarného umění ve Vídni u architekta Petra Nobileho. V letech 1822–1838 pracoval jako účetní zapisovatel u c. k. Dvorského stavebního úřadu ve Vídni, 1836–1842 pracoval jako projektant pozemních staveb c.k. Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF). Než opustil státní službu vykonával obě zaměstnání a v roce 1837 žádal SDCF o přijetí za stálého architekta.[3] V roce 1842 nastoupil jako přednosta kanceláře pozemních staveb Generálního ředitelství státních drah, v letech 1850–1852 v Generálním stavebním ředitelství, v letech 1852–1860 pracoval v Ústředním ředitelství pro železniční stavby a v letech 1860–1864 v Generální inspekci rakouských železnic.[2]
Dílo
editovatNa doporučení stavebního rady Hermenegilda Francesconiho obdržel v roce 1838 Anton Jüngling zadání na vypracování plánů, rozpočtů a zadávacích podmínek pro staniční budovy na trati Vídeň–Brno. Jünglinga práce zaujala natolik, že opustil dráhu státního úředníka a nastoupil k SDCF jako architekt v pozici adjunkta vrchního inženýra. Do roku 1842 navrhoval a řídil stavby především výpravních budov na tratích společnosti SDCF Vídeň–Břeclav–Brno, Břeclav–Přerov–Lipník nad Bečvou, Přerov–Olomouc, od roku 1842 na tratích Severní státní dráhy Olomouc–Praha, Brno–Česká Třebová a další (Praha–Děčín).
První stavby, které ještě nepodléhaly typizaci byly navrhovány jednotlivě. Přesto se u Jünglingových staveb opakovaly některé formy, jako patrové stavby s vysokou valbovou střechou, a architektonické prvky (mělké rizality, atiky, trojúhelníkové štíty). Jeho práce byla ovlivněna i vzory anglických staveb, např. samostatně stojící nástupištní přístřešky se sedlovými střechami, které jsou nesené dřevěnými sloupky, byly inspirovány průjezdnou stanicí v Crown Street v Liverpoolu z roku 1830.[3]
Od roku 1842 Jügling pracoval pro Severní státní dráhu. V té době již byly stanice rozděleny dle významnosti do pěti tříd, z nich nejpočetnější byla IV. třída (čekárna, pokladna, dva byty a vodárna). Toto rozdělení vedlo Jünglinga k vytvoření typizovaných staveb, které byly rozlišovány drobnými detaily např. v členění fasád, délkou křídel (u vodáren).[3]
Některé stavby:
- 1838 Nordbanhof, Vídeň, klasicistní sloh, přestavěno v letech 1859–1865, bombardován v roce 1945, zbořeno
- 1838 Rajhrad, výpravní budova s remízou
- 1839 návrh nádraží Břeclav (realizováno v roce 1840)
- 1839 Žabčice strážní domek s čekárnou, klasicismus[2]
- 1841 přestavba brněnského nádraží[4]
- 1841 Hodonín nádraží, výpravní budova, vodárna a remíza[2]
- 1841 původní nádraží Přerov
- 1841 původní nádraží Olomouc
- 1841 výpravní budova Napajedla[3]
- 1841 strážní domek později rozšířen o přístabu patrové vodárny s přízemním křídlem Moravská Nová Ves[3]
- 1843 architektonický návrh budov nádraží Františka Josefa (Masarykovo nádraží), klasicismus a novorenesanční sloh, přestavěno v šedesátých letech 19. století.[5][6]
- 1845 výpravní budova nádraží v Kolíně (zbořena v roce 1940)[7]
- 1845 výpravní budova nádraží v Českém Brodě[8] (nahrazena ve 20. letech 20. stol., zbořena)
- 1845 nádraží Ústí nad Orlicí, výpravní budova, empír[9]
- 1845 nádraží Česká Třebová, klasicismus[10], ve 20. letech 20. století zbouráno ve prospěch novější a větší budovy
- 1843–1949 vrchní inženýr trati Brno–Česká Třebová[11]
- 1848 nádraží Adamov[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Sterbebuch - 03-14 | 04., St. Karl Borromaeus | Wien/Niederösterreich (Osten): Rk. Erzdiözese Wien | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2022-08-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží (Architektura a stavební vývoj) I. díl. Litoměřice: [s.n.], 2003. 162 s. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 80-902706-8-9.
- ↑ a b c d e f BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828 S. 17–24.
- ↑ Rekonstrukce hlavního vlakového nádraží v Brně | BARVY A LAKY TELURIA, s. r. o.. www.barvyteluria.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Hlavní nádraží v Praze - vládní salonky. TYRKYS, škola cestovního ruchu. Dostupné online [cit. 2017-06-20].
- ↑ Česká nádraží jsou mnohdy zrcadlem doby, kdy vznikla.StabvaWEB 29. 4. 2008. Dostupné online Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ HONS, Josef. Velká cesta : čtení o dráze olomoucko-pražské. Vyd. 2, V MF 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 309 s. s. ISBN 978-80-204-1597-4.
- ↑ Železniční nádraží Český Brod | Komoot - Cycling & Hiking App. komoot [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Svět na kolejích — Česká televize. Česká televize [online]. Česká televize, 2009 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online.
- ↑ LANGOVÁ, Michaela. Architektura a urbanismus v České Třebové, 1918-1945. 2014 [cit. 2024-09-06]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ Adamov a okolí - Trať Brno – Česká Třebová. www.adamovaokoli.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-01.
- ↑ Adamov a okolí - Dům číslo popisné 107. www.adamovaokoli.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-25.
Literatura
editovat- KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží (Architektura a stavební vývoj) I. díl. Litoměřice : [s.n.], 2003. 162 s. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 80-902706-8-9.
- BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-85034-97-4.
