Wikipedie

Anton Hansen Tammsaare

estonský spisovatel

Anton Hansen Tammsaare (narozen jako Anton Hansen; 30. ledna 1878, Albu vald – 1. března 1940, Tallinn) byl estonský spisovatel, esejista a překladatel.[1] Proslavil se především pentalogií Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost), která je jedním ze zásadních děl estonské literatury a popisuje estonský vývoj 19. a 20. století.[2] Jednotlivé díly v češtině vyšly v překladech Věry Kružíkové – Dva rody z Vargamäe, Indrek z Vargamäe a Naděždy Slabihoudové – Indrek a vzbouřenci, Indrek a Karin a Návrat na Vargamäe.[2]

Anton Hansen Tammsaare
Rodné jménoAnton Hansen
Narození30. ledna 1878
Albu vald, Estonsko
Úmrtí1. března 1940 (ve věku 62 let)
Tallinn, Estonsko
Místo pohřbeníMetsakalmistu
Povoláníestonský spisovatel, překladatel a esejista
Národnostestonská
Alma materGymnázium Huga Treffnera
Imperátorská dorpatská univerzita
Témataliterární tvorba, próza, drama a esej
Významná dílaTruth and Justice
Kõrboja peremees
Miloval jsem Němku
Nový Satanáš z pekla
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Anton Hansen se narodil v rolnické rodině na usedlosti Põhja-Tammsaare, podle níž si pak zvolil své umělecké jméno A. H. Tammsaare. Absolvoval vesnické základní školy a gymnázium v Tartu. Poté pracoval jako novinář v Tallinnu. Po porážce revoluce v roce 1905 studoval práva na univerzitě v Tartu, ale kvůli onemocnění tuberkulózou je nedokončil. Léčil se u estonských sedláků na Kavkaze a později žil u bratra v Koitjärve. V roce 1918 se odstěhoval do Tallinnu, kde se věnoval práci spisovatele. Stranil se společnosti, dokonce se nezúčastnil ani slavnostního odhalení svého pomníku či oficiálních oslav svých šedesátin.[2]

Dílo

editovat

A. H. Tammsaare v počátcích své tvorby navázal na ruský realismus v díle Raha-auk (překl.: Poklad) z roku 1907. Současně psal nacionalisticky laděnou psychologickou prózu, kterou zastupují díla Pikkad sammud (překl.: Dlouhé kroky) z r. 1908 a Noored hinged (překl.: Mladé duše) z r. 1909. Realismus a nacionalismus se střetávají v jeho díle Kõrboja peremees (překl.: Hospodář pro Kõrboju) z r. 1922. Zde se vesnické téma prolíná s otázkou budoucnosti estonského národa.[2]

Vrcholem Tammsaareho tvorby je románová pentalogie Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost) vydaná mezi lety 1926–1935. Jedná se o rozsáhlé dílo, popisující život jednoho estonského rodu od 70. let 19. stol. do 20. let 20. stol. Jednotlivé díly jsou velice rozdílné, ale jsou provázány lidským hledáním pravdy a spravedlnosti.[2]

V prvním díle pentalogie, který v češtině vyšel pod názvem Dva rody z Vargamäe, přichází sedlák Paas do nehostinného kraje, kde zakládá hospodářství a rodinu. Osada Vargamäe ale jako by všemi svými prostředky bojovala proti svému osídlení. Děj knihy je protkán smutkem, smrtí a pocitem bezútěšnosti z marného boje s nehostinnou přírodou. Hledání pravdy a spravedlnosti je zde demonstrováno na sousedských sporech.[3]

Druhý díl Indrek z Vargamäe nás přivádí do života Indreka, syna hospodáře Paase, který se nehodí pro život sedláka, ale míří do města se vzdělávat. Kniha poskytuje popis soukromé městské školy v Estonsku na konci 19. století. Indrek si musí ve škole na studium přivydělávat a setkává se s velkým množstvím nejrůznějších lidí. Poznává, že pravda a spravedlnost rozhodně nejsou samozřejmostí. Tento díl je protkaný velkým množstvím nejrůznějších pouček a mouder, které jsou čtenáři předkládány prostřednictvím ředitele školy, pana Mauruse.[4]

Ve třetím díle, který česky vyšel pod názvem Indrek a vzbouřenci, je již Indrek dospělý a musí školu pana Mauruse opustit. Potlouká se po Tartu a začne se aktivně účastnit nacionalistických bojů v rámci revoluce v roce 1905. Jedná se o velice dobrodružný popis revolučních bojů a estonského nacionalismu.[5]

Čtvrtý díl tohoto ústředního díla estonské literatury, který v češtině vyšel pod názvem Indrek a Karin, nás přivádí do nově založené estonské republiky po 1. sv. válce, kde sledujeme Indrekovo manželství. To je plné neshod, které pramení z rozdílných politických názorů.[6]

V závěrečném díle pentalogie s výmluvným názvem Návrat na Vargamäe se zestrálý Indrek vrací z města do své rodné vsi, aby zde našel klid v úmorné práci, stejně jako jeho otec v prvním díle pentalogie.[7]

Po dopsání pentalogie Tõde ja õigus (překl.: Pravda a spravedlnost) se Tammsaare začal věnovat i milostným románům. V r. 1934 napsal román Elu ja armastus (překl.: Život a láska) a v r. 1935 román Ma armastasin sakslast (překl.: Miloval jsem Němku). Posledním Tammsaarovým dílem se stala groteska Põrgupõhja uus Vanapagan (překl.: Nový Satanáš z pekla), která vyšla v roce 1939.[2]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ ŠTOL, Pavel a kol. Slovník pobaltských spisovatelů. Praha: Libri, 2008. 
  2. ↑ a b c d e f SLABIHOUDOVÁ, Naděžda. Stručný přehled estonské literatury. Praha: Balt-East, 2003. 120 s. ISBN 80-86383-23-7. S. 19–21. 
  3. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Dva rody z Vargamäe. Praha: Svoboda, 1976. 400 s. 
  4. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek z Vargamäe. Praha: Svoboda, 1980. 309 s. 
  5. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek mezi vzbouřenci. Praha: Svoboda, 1981. 191 s. 
  6. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Indrek a Karin. Praha: Svoboda, 1982. 246 s. 
  7. ↑ TAMMSAARE, Anton Hansen. Návrat na Vargamäe. Praha: Svoboda, 1983. 264 s. 

Literatura

editovat
  • MACURA, Vladimír. Anton Hansen Tammsaare aneb Cesta za epopejí. Praha: Balt-East, 1999. 88 s.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Hansen_Tammsaare&oldid=22509400“