Anton Bernolák

slovenský lingvista a římskokatolický duchovní

Anton Bernolák (maďarsky Bernolák Antal, 3. října 1762 Slanica15. ledna 1813 Nové Zámky) byl slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec, který jako první kodifikoval spisovnou slovenštinu, do podoby tzv. bernolákovštiny.[1]

Anton Bernolák
Narození3. října 1762 nebo 4. října 1762
Slanica
Úmrtí15. ledna 1813 (ve věku 50 let)
Nové Zámky
Místo pohřbeníNové Zámky
Povoláníjazykovědec, katolický kněz, spisovatel, filolog a duchovní
Národnostslovenská
Alma materPázmáneum
Tématalingvistika, filologie a církevní správa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na budove řím. kat. farního úřadu (Marianum) v Nových Zámkoch

Narodil se v Slanici na Oravě. Vystudoval teologii na Univerzitě Pázmaneu ve Vídni a dokončil je v roce 1787 na generálním semináři v Bratislavě.

Šest let působil ve funkci tajemníka arcibiskupského vikariátu v Trnavě. Od května 1797 až do smrti pak byl farářem v Nových Zámcích.

Na bratislavském semináři se nadchl pro osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II. a stal se propagátorem národněbuditelských snah slovenského národa. Jeho aktivita byla zaměřena na jazykovědu, neboť si uvědomoval, že obyvatelstvo nepoužívající svůj jazyk v písemném styku a ve školství se nemůže zformovat na novodobý moderní národ, který by směřoval ke své svébytnosti.

Bernolákův pravopis vycházel z trnavského nářečí a do jeho šíření se zapojili např. Juraj Fándly, Jozef Ignác Bajza, Ján Hollý, Alexander Rudnay, Martin Hamuljak. Hnutí bernolákovců, které trvalo přes 50 let, vytvořilo podmínky pro druhou kodifikaci slovenského jazyka (1843 v Hlbokém – Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban, Michal Miloslav Hodža).

 
Bernolákova Gramatika v bratislavskom mestskom múzeu
  • 1782Divus rex Stephanus, magnus Hungarorum apostolus (Trnava)
  • 1787Kritická filologická rozprava o slovanských písmenách (Dissertatio-critica de literis Slavorum), anonymní kolektivní dílo bratislavských seminaristů, které vzniklo pod vedením A. Bernoláka
  • 1787Stručná a zároveň ľahká ortografia (Linguae Slavonicae… compendiosa simul et facilis Orthographia), jazyková příručka s novými pravopisnými zásadami
  • 1790Slovenská gramatika (Gramatica Slavica), první normotvorná gramatika slovenského jazyka (Bratislava); v roce 1817 vyšla v německém překladu
  • 1790Toto maličké písmo má sa pánovi Anti-Fándlymu do jeho vlastních ruk odevzdať, polemický spis
  • 1791Etymológia slovanských slov (Etymológia vocum slavicarum), příručka o tvoření slov (Trnava)
  • 1794Ňečo o epigrammatéch
  • 1794Ešče ňečo o epigrammatéch, anebožto málorádkoch M. W. P. Jozefa Bajza… (Vidané v Poli elízíském teho roku 1794), anonymní spis napsaný v polemice s Ignácem Bajzou
  • 1795Príhodná kázeň pri primíciách Jozefa Kunsta, kázání
     
    Hrob Antona Bernoláka (Bernolák Antal) v Nových Zámcích
  • 1795O vážnosťi a ucťivosťi satvu kňažského príhodná kázeň
  • 1796Katechizmus z otázkami a odpoveďami…
  • 1803Na smrť… Stocsko Jurka
  • 1803Pohrebná kázeň
  • 1809Halottas beszéd
  • 1809Be-ik- tató beszéd
  • 1825/1827Slowár Slowenskí, Česko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskí, šestidílný slovník, který měl být normotvornou příručkou slovní zásoby (vydal ho až kanovník Juraj Palkovič v Budíně po Bernolákově smrti)

Dílo v elektronické podobě

editovat

Reference

editovat
  1. Malá československá encyklopedie. I. svazek A - Č. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1984. s. 436. bez ISBN

Externí odkazy

editovat