Antonín Vašek

Antonín Vašek (11. listopadu 1829 Háj ve Slezsku – 13. prosince 1880 Brno) byl český, ve Slezsku působící středoškolský profesor, novinář, filolog a národní buditel místních Čechů.

Antonín Vašek
Narození	11. listopadu 1829 Háj ve Slezsku Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. prosince 1880 (ve věku 51 let) Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, novinář, filolog
Děti	Petr Bezruč
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stal se jedním z prvních propagátorů české národní identity na území rakouského Slezska, organizátorem národního společenského života a vydavatelem prvního zdejšího českojazyčného periodika, Opavského besedníku. Po vynuceném odchodu na Moravu vešel ve známost zahájením otevřeného boje za prokázání podvrženosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského na základě exaktních vědeckých znalostí. Byl rovněž otcem a významnou inspirací básníka Petra Bezruče.

Dětství a mládí

Narodil se 11. listopadu 1829 jako syn Jakuba Vaška, hostinského a rolníka v Háji ve Slezsku, a Terezie rozené Hrnčířové z mlynářské rodiny v Třebovicích. Vychodil obecnou školu v Chabičově a tehdy čistě německojazyčné gymnázium v Opavě. Poté studoval filozofii a slavistiku na univerzitách v Olomouci, Praze a Vídni, kde absolvoval i přednášky France Miklošiče a začal získávat pozdější hlubokou znalost staročeštiny.

V roce 1857 byl úspěšně přijat za středoškolského učitele – působil po jednom roce na gymnáziích v Opavě, Jihlavě a Košicích v tehdejších Uhrách, než se v roce 1860 vrátil zpět do Opavy.

Opavské období

S koncem bachovského absolutismu, obnovou parlamentní monarchie a návratem vlivu veřejnosti na rakouský politický život se Vašek, podporovaný úzkým kroužkem dalších českých vlastenců na Opavsku, začal s velkým osobním nasazením věnovat propagaci české národní identity, podpoře politiky soudobé Národní strany a obhajobě funkcí češtiny v převážně německojazyčné slezské úřední a školské praxi.

Na opavském gymnáziu otevřel a vedl nepovinný předmět čeština, v zemi vůbec první možnost seznámit se s literaturou a dějinami tohoto jazyka, navštěvovaný řadou pozdějších významných českých osobností regionu. Ve slovanských obcích rakouského Opavska i pruského Hlučínska pořádal národní „besedy“ – zábavní akce, spojené s osvětovými přednáškami a distribucí tiskovin. Účastnil se spolkového života a aktivně podporoval zakládání venkovských čtenářských sdružení. A už v roce 1861 sám, jen s finanční podporou Kazimíra Tomáška a zpočátku i s redakční pomocí Jana Lepaře, založil Opavský besedník, po krátce existující Holubici Cypriána Lelka druhé české periodikum ve Slezsku a první v jeho rakouské části.

Pracovní vypětí, které od něj práce na vydávání Opavského besedníku jako od prakticky jediného pisatele vyžadovala, jej nakonec spolu s vysokými finančními náklady donutilo, aby koncem roku 1865 vydávání listu ukončil. Tím více se však věnoval společenskému organizování – ještě v roce 1865 založil český čtenářský spolek v samotné Opavě, účastnil se propagace českých kandidátů ve volbách do zemského sněmu, vrcholem politické činnosti se pak 12. září 1869 stal masově navštívený „tábor lidu“, na Ostré hůrce u Chabičova, politická demonstrace na podporu federalizačního státoprávního programu.

Začal se zabývat také filologií, v roce 1872 sepsal pro každoroční Programm des k. k. Gymnasiums in Troppau článek Výklad slovanských místních jmen v Opavsku (i pruském), rozebírající etymologii toponym Opavského Slezska a vydaný posléze i jako samostatná brožura. Vydávání nového českého periodika, Opavského týdenníku redaktora Jana Zacpala, se naopak zúčastnil už jen jako spoluzakladatel a přispěvatel.

Vaškovy veřejné aktivity se nicméně setkávaly s rostoucím nesouhlasem vlivné německy orientované části veřejnosti, obávající se konkurence pro svou národní identitu, i zemských úřadů, spatřujících ve slovanských sentimentech možné ohrožení existence země či státu. Po účasti na politické agitaci před říšskými volbami v létě 1873 už tedy slezská zemská vláda shledala Vaška příliš nepohodlným a 15. září 1873 byl z její iniciativy výnosem ministerstva kultu a vyučování, řízeného německou liberální stranou, přeložen do jihomoravského Brna, daleko od rodného prostředí.

Brněnské období

Budova někdejšího Slovanského gymnázia v Brně. Vaškovo působiště v letech 1873-1880.

Vaškovým novým působištěm se tak stalo brněnské Slovanské gymnázium.

V Brně se Vašek rychle začal účastnit českého společenského života a vstoupil do národních organizací; vedení gymnázia nicméně hledělo profesora s pověstí politického potížisty zaměstnávat natolik, aby nemohl být výrazněji veřejně činný, takže se jeho aktivity zúžily jen na práci pedagogickou a vědeckou.

Pokračoval ve filologickém studiu toponym, které ho po článku O povahopisných jménech osad staročeských (1876) přivedlo k hlubšímu rozboru českých kompozit, rozvíjenému v trojdílné časopisecké stati O složených slovech v češtině (1877–1879).

Dům č. 9 na Údolní ulici v Brně. Poslední bydliště a místo úmrtí Antonína Vaška.

Pochybnosti o textu Rukopisů královédvorského a zelenohorského, v dané době považovaných za nedotknutelné historické poklady národní literatury, jej nakonec přiměly provést i podrobnou analýzu jazyka těchto údajných památek, během které dospěl k rozhodnému odmítnutí jejich autenticity a ke konstatování, že se jedná o dílo jediného autora s moderními, pro středověkou češtinu vyloučenými jazykovými prvky. Pojednání Filologický důkaz, že Rukopis Kralodvorský a Zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Vácslava Hanky, do nějž na jaře 1879 výsledky své práce vtělil, bylo ovšem odmítnuto všemi nakladatelstvími a odbornými časopisy, které Vašek oslovil, takže publikaci o 80 stranách byl autor nucen koncem téhož roku vydat vlastním nákladem. Reakcí české žurnalistiky, akademických kruhů i osobních přátel v Brně bylo v průběhu roku 1880 naprosté odmítnutí díla a ostrakizace Vaškovy osoby. Vašek sepsal několik obranných článků, z nichž jen menší část se mu ovšem podařilo vydat, a své vývody se rozhodl doložit i vypracováním komplexního slovníku staročeštiny.

Duševní vypětí, plynoucí ze společenského tlaku a intenzivní práce v zaměstnání i doma, spolu se ztrátou tělesného pohybu u něj ovšem probudily latentní hemoptyckou chorobu dýchací soustavy a po celoročním zhoršování, dlouho před plánovaným dokončením slovníku, Vašek 13. prosince 1880 v domácí pracovně zemřel při náhlém krvácivém záchvatu.

Rodina

Druhý hrob Antonína Vaška (Ústřední hřbitov v Brně, sk. 19, hr. 172)

V létě 1865 se během cesty přes Čechy tehdy 34letý Vašek seznámil s 25letou Marií Brožkovou, sirotou z rodiny národně uvědomělého úředníka z Týnce nad Labem. Po pětiměsíční korespondenci ji požádal o ruku a ona, přes počáteční odpor svých poručníků, souhlasila.

Svatba, zpožděná vypuknutím prusko-rakouské války, proběhla v Kostelci nad Labem 18. září 1866. Z manželství se pak narodilo 6 dětí:

• Vladimír (1867–1958), pozdější básník Petr Bezruč.
• Helena (1869–1931), učitelka ve Strážnici a Židlochovicích.
• Ladislav (1871–1949), ředitel školy a muzea v Ivančicích.
• Olga (1873–1944), ředitelka školy v Brně.
• Otakar (1875–1940), ředitel pošty v Brně.
• Antonín (1879–1934), notář v Klimkovicích.

Antonín Vašek byl pohřben na městském hřbitově v dnešní Kounicově ulici v Brně, po smrti jeho manželky v roce 1894 byly ale ostatky přeneseny do nového společného hrobu na brněnském Ústředním hřbitově.

Odkaz

Vaškovo pedagogické působení na opavském gymnáziu zásadně přispělo ke zformování následující generace domácí národně uvědomělé inteligence, zasazující se ve Slezsku o šíření a emancipaci češství a češtiny. Jako neméně významná součást tohoto emancipačního procesu je pak hodnocen Opavský besedník a jeho vliv na nejširší veřejnost.

Na výsledky Vaškovy filologické práce později během 80. let 19. století při kritice Rukopisů navázal Jan Gebauer a kruh kolem Tomáše Garrigue Masaryka.

A svým příkladem v národně-buditelské práci i v obhajobě osobního přesvědčení Vašek významně ovlivnil i myšlení a tvorbu svého syna, básníka Petra Bezruče. Ten otce mimo jiné ocenil v samostatné básni svých Slezských písní:

Pamětní deska Antonína Vaška na budově někdejšího Slovanského gymnázia v Brně.

„

NÁPIS NA HROB BOJOVNÍKŮV Kdyby z toho měl být pomník, co po tobě naházeli, hrotem by se nebe dotkl, lidu mého buditeli! Čacký národ! Dávno dřímáš, ještě pomník hotov není: ještě hážou po tvém hrobě těžký kámen po kameni!

“

Bezručův básnický počin pak zase významně přispěl k rehabilitaci Vaškovy osoby v očích české společnosti.

Vaškovo jméno nese několik náměstí a ulic v obcích České republiky:

• Vaškova ulice v Brně-Židenicích.
• Vaškovo náměstí v Opavě.
• Ulice Antonína Vaška v Háji ve Slezsku.

Dílo

• Výklad slovanských místních jmen v Opavsku. Opava 1872.
• O povahopisných jménech osad staročeských. Časopis Matice moravské VIII, 1876.
• O složených slovech v češtině I-III. Časopis Matice moravské IX-XI, 1877–1879.
• Filologický důkaz, že Rukopis Kralodvorský a Zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Vácslava Hanky. Brno 1879.

Odkazy

Literatura

• VAŠEK, Adolf Emil. Profesor Antonín Vašek, buditel svého lidu na Lašsku slezském i moravském, bojovník za vědeckou poctivost, otec Petra Bezruče. Opava: [vl.n.], 1930. 58 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Vašek na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Vašek Antonín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Digitalizovaná díla Antonína Vaška v České digitální knihovně
• Antonín Vašek v Encyklopedii dějin města Brna
• Antonín Vašek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Opavský besedník. Digitalizované periodikum na stránkách Státní vědecké knihovny v Ostravě.
• Filologický důkaz, že Rukopis Kralodvorský a Zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Vácslava Hanky. Digitalizovaná publikace na stránkách Národní knihovny v Praze.

Autoritní data	AbARTP: 41891 Biblio: 974cc86d-d269-4192-94da-9d672482a262 NKC: jk01141663 GND: 172627095 ISNI: 0000 0000 5827 8022 NTA: 067525369 SNK: 149683 SUDOC: 188209964 VIAF: 83951335

Portály: Lidé | Literatura