Antidesma
Antidesma[1] (Antidesma) je rod rostlin z čeledi smuteňovité (Phyllanthaceae). Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými střídavými listy a nenápadnými bezkorunnými květy v hroznovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa, zejména v tropické Asii. Nejznámějším zástupcem rodu je Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce buni. Jedlé plody mají i některé další druhy. Rostliny jsou využívány také v domorodé medicíně.
 Antidesma | |
|---|---|
 Antidesma bunius s ovocem buni | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | smuteňovité (Phyllanthaceae) |
| Rod | antidesma (Antidesma) Burm. ex L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatAntidesmy jsou dvoudomé stromy nebo vzpřímené keře. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Palisty bývají drobné a celistvé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, se žláznatým diskem a miskovitým kalichem tvořeným 3 až 5 (až 8) laloky, uspořádané v úžlabních nebo zdánlivě vrcholových, jednoduchých nebo větvených klasech či hroznech (některé zdroje uvádějí jako typ květenství thyrsus). V samčích květech je zpravidla 3 až 5 (1 až 7) tyčinek s volnými nitkami delšími než kalich. Semeník v samičích květech obsahuje jednu (řidčeji dvě) komůrku se 2 vajíčky a nese 2 až 4 volné, na vrcholu většinou dvouklané čnělky. Plodem je kulovitá nebo zploštělá peckovice korunovaná vytrvalými čnělkami. Obsahuje zpravidla jediné semeno.[2][3]
-
Kvetoucí větévka Antidesma montanum -
Květenství Antidesma ghaesembilla -
Neobvyklý druh Antidesma neurocarpum s jednotlivými úžlabními plody -
Plodenství Antidesma venosum
.jpg)
.jpg)
Rozšíření
editovatAntidesma je čtvrtý největší rod čeledi smuteňovité, zahrnující asi 102 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech výhradně Starého světa. Jeho areál zahrnuje víceméně celou subsaharskou Afriku a Madagaskar, tropickou Asii s přesahem do jižního Japonska, Austrálii a některé oblasti Tichomoří. Převážná většina druhů roste v tropické Asii od Indického subkontinentu po Tichomoří. Centrum druhové diverzity je v Indočíně, poměrně značný počet druhů roste i v jihovýchodní Asii a na Nové Guineji. Dva druhy rostou na Havaji. Z Afriky je uváděno 8 druhů, Antidesma venosum se vyskytuje jako jediný druh i na Madagaskaru a mimo to má další disjunktní areál v jižní Číně a Indočíně. V Austrálii roste 6 druhů. Antidesma japonicum se vyskytuje v jižní Číně, Tibetu, Indočíně, Filipínách a jako jediný druh i v Japonsku.[4] Antidesmy rostou nejčastěji v podrostu suchých i vlhkých, nížinných a montánních tropických lesů v nadmořských výškách do 1800 metrů.[5]
Ekologické interakce
editovatKvěty jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami a včelami.[6][7] Na listech se živí housenky některých nápadných babočkovitých motýlů (Athyma casa, Dophla evelina, Terinos terpander) a řady různých můr včetně velkého asijského lišaje Acherontia lachesis.[8]
-
Babočkovitý motýl Dophla evelina -
Housenka Dophla evelina -
Babočkovitý motýl Terinos terpander -
Housenka asijského lišaje Acherontia lachesis
.jpg)
Taxonomie a fytochemie
editovatRod Antidesma je v rámci čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Antidesmatoideae, tribu Antidesmateae a subtribu Antidesmatinae. Nejblíže příbuzným rodem je Thecacoris (16 druhů v subsaharské Africe a na Madagaskaru).
Hlavními obsahovými látkami jsou triterpenoidy a alkaloidy (např. antidesmon).[9][10]
Význam
editovatNěkteré druhy poskytují jedlé plody spíše lokálního významu. Nejznámější je asijská Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce známé jako buni. Má sladkokyselou chuť a konzumuje se syrové i různě upravované, používá se k ochucení pokrmů z ryb, k výrobě nápojů, dezertů a džemů. Z dalších druhů má jedlé plody například Antidesma ghaesembilla, široce rozšířená v tropické Asii a Austrálii, a Antidesma acidum (syn. A. diandrum) z tropické Asie.[11][12] Druh Antidesma bunius je vysazován také jako okrasná a stínící dřevina, vyznačující se kompaktní kulovitou korunou.[13] Používá se i k zalesňování.[5] Tvrdé dřevo má pouze lokální a omezený význam, neboť kmeny nedosahují větší tloušťky. Slouží na dočasné stavby, kůly, ohrady a k výrobě drobných předmětů, jako jsou držadla k nástrojům a vycházkové hole. Používá se také jako palivo.[5]
Řada druhů má význam v místní a lidové medicíně. Listy a kořeny Antidesma acidum se používají na krvavé průjmy a úplavici, listy a kořeny Antidesma bunius na traumatická zranění, listy Antidesma montanum na vředy a bolesti páteře a kořeny na bolesti břicha, kořeny a listy Antidesma venosum při nepravidelné menstruaci. Některé druhy jsou jedovaté.[14] Kořeny a listy Antidesma laciniatum se používají k omámení ryb při rybolovu.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky)
- ↑ LI, Bingtao; HOFFMANN, Petra. Flora of China: Antidesma [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c WESTPHAL, E.; JANSEN, P.C.M. (eds.). Plant resources of Southeastern Asia. [s.l.]: Pudoc Wageningen, 1989. ISBN 90-220-0985-8. (anglicky)
- ↑ KATO, Makoto; KAWAKITA, Atsushi (eds.). Obligate pollination mutualism. Japan: Springer, 2017. ISBN 978-4-431-56532-1. (anglicky)
- ↑ HEPBURN, Randall; RADLOFF, Sarah E. Honeybees of Africa. [s.l.]: Springer, 1998. ISBN 978-3-642-08389-1. (anglicky)
- ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky)
- ↑ BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky)
- ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
- ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 4, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-94-007-4052-5. (anglicky)
- ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
- ↑ a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
