Alois Musil
Alois Musil (30. června 1868 Rychtářov[1] – 12. dubna 1944 Otryby)[2] byl český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf, spisovatel a moravský katolický kněz.[3] Patří mezi přední orientalisty a arabisty přelomu 19. a 20. století. Mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili či Músá šajch Číkí.[3][4]
Britský sociální antropolog Ernest Gellner (1925–1995) mu dal v narážce na Thomase Edwarda Lawrence přezdívku Lawrence z Moravy (Moravian Lawrence),[5] v českých zdrojích bývá tato přezdívka použita ve tvaru „český Lawrence z Arábie“[6] či „moravský Lawrence z Arábie“.[7]
Život
editovatNarodil se roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. Jeho blízkým příbuzným byl slavný rakouský spisovatel českého původu Robert Musil.[8] Gymnaziální studia absolvoval v Kroměříži, Brně a ve Vysokém Mýtě.[9] Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval v letech 1887–1891 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studií jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1895–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea (čtyři díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni.
Roku 1902 byl jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné podrobné mapy této oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili. Studoval i místní jazyky a protože byl výjimečně nadaný, ovládal kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí.
Během první světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí se špionážním podtextem do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecka proti Velké Británii a napomoci hospodářskému pronikání Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn v listopadu roku 1916, neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a mnohých českých účastníků vzpoury v boce Kotorské.
Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Významně se zasloužil o založení Orientálního ústavu v roce 1922 a po vytvoření organizační struktury ústavu a jeho finančního zajištění se v roce 1927 stal jedním z jeho prvních členů. V letech 1923–1924 a 1925–1928 navštívil Musil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti (American Geographical Society) a financí amerického cestovatele a politika Charlese Cranea, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval anglicky výsledky svých cest a studií v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie).
V letech 1929–1932 vydal zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu a Afghánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v jedenácti svazcích, poslední svazek, věnovaný Francouzské severní Africe, Musil již nedokončil.
Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků zejména pro mládež. Za tímto účelem napsal Musil dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic. V roce 1933 byl jmenován konzistorním radou, později získal doktorát bonnské univerzity. V roce 1936 odešel do důchodu na svůj statek v Otrybech.
Zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka. Po únoru 1948 byly informace o tomto knězi, vědci a cestovateli zcela potlačeny. Knihy, které Alois Musil napsal, byly vyřazeny z knihoven a prakticky bylo o něm zakázáno se jakkoli zmiňovat či psát.[10]
Galerie
editovat-
Alois Musil jako náčelník kmene Beni Sachr (v r. 1901).
-
Titulní list Musilova spisu o objevu zámku Kusajr Amra
-
Musilova mapa části bývalé římské provincie Arabia Petraea
-
Perspektivní řez zámkem Kusejr Amra
-
Pouštní palác Kusejr Amra
-
Fresky v zámku Kusejr Amra z 8. století. Jejich mimořádnost spočívá v tom, že malby zobrazují polonahé muže a ženy, což bylo v době jejich objevu považováno v islámském umění za vyloučené
-
Detail fresky z pouštního paláce Kusejr Amra
-
Alois Musil, busta na rodném domě v Rychtářově
Dílo
editovatOdborné a cestopisné knihy
editovat- Starozákonní studie a drobné příspěvky k výkladu Písma svatého, Brno 1902 (jen časopisecky)
- Od stvoření do potopy, Praha 1905, biblické univerzitní extenze
- Arabia Petraea, Vídeň 1907–1908, tři díly (ve čtyřech svazcích), popis autorových výzkumů okolí skalního města Petry v Jordánsku.
- Kusejr Amra, Vídeň 1907, kniha o objevu pouštního "letohrádku" Kusejr Amra[11]
- Po stopách událostí Starého zákona, Olomouc 1907, věcné poznámky k učebnici dějin Starého zákona
- Zur Zeitgeschichte von Arabien, Lipsko a Vídeň 1918
- Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie), New York 1926–1928, šest dílů:
- The Northern Hegaz New York 1926
- Arabia Deserta New York 1927
- The Middle Euphrates New York 1928
- Palmyrena New York 1928
- Northern Negd New York 1928
- The Manners and Customs of the Rwala Bedouins New York 1928
- Pod ochranou Núrího, Praha 1929 Dostupné online
- V posvátném Hedžázu, Praha 1929 Dostupné online
- V zemi královny Zenobie, Praha 1930 Dostupné online
- V biblickém ráji, Praha 1930
- In the Arabian Desert, New York, 1930; Londýn - Toronto 1931
- Mezi Šammary, Praha 1931 Dostupné online
- Za Mrtvým mořem, Praha 1931
- Tajemná Amra, Praha 1932 Dostupné online
- Dnešní Orient, Praha 1932–1941, jedenáct dílů:
- Poušť a oasa. Nová Arabie, Praha 1934 Dostupné online
- Lev z kmene Judova. Nová Habeš, Praha 1934 Dostupné online
- Mezi Eufratem a Tigridem. Nový Irák, Praha 1935 Dostupné online
- Dar Nilu. Nový Egypt, Praha 1935 Dostupné online
- Pod Himalajemi. Nová Indie, Praha 1936
- Země Arijců. Nový Iran. Nový Afganistan, Praha 1936 Dostupné online
- Zaslíbená země. Nová Palestina, Praha 1937 Dostupné online
- Od Libanonu k Tigridu. Nová Syrie, Praha 1938 Dostupné online
- Italie v Africe. Nová Libye. Italská východní Afrika, Praha 1939 Dostupné online
- Most do Asie. Nové Turecko, Praha 1940 Dostupné online
- Stará Etiopie, Nový Sudán, Praha 1941
- Dnešní Orient v politice světové, Praha 1935
- Křesťanské církve nynějšího Orientu, Olomouc 1939
- Ze světa islámu, Praha 2015, dosud nepublikovaná monografie o historii, věrouce a různorodých proudech islámu, napsáno roku 1941. ISBN 978-80-7470-062-0[12]
Dobrodružné knihy pro mládež
editovat- Poprvé v poušti (1932)
- V neznámé zemi (1932)
- V roklích Edomských (1932) Dostupné online
- Mstitel (1933)
- Syn pouště (1933)
- V zakletém zámku (1934)
- Vlastní cestou (1934)
- Na Sinaji (1935)
- Ve stínu křižáckého hradu (1935)
- Měděné doly (1936)
- Na koni a na velbloudu (1936)
- Cedry na Libanonu (1937)
- Skalní město (1937)
- V Negebu (1938)
- Na Hermonu (1939)
- Nový život (1940)
- S kočovníky pouště (1941)
- Křižák (1943) Dostupné online
- Světcův démant (1945)
- Pán Amry (1948)
Známka
editovatV roce 2008 Česká pošta vydala známku o hodnotě 21 Kč s portrétem Aloise Musila.[13]
Výstavy
editovat- Syn pouště: cestovatel a fotograf Alois Musil (1868-1944), Galerie Věda a umění, Národní 3, Praha 1, 21. únor 2018 – 13. duben 2018,[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Dr. Alois Musil zemřel. Lidové noviny. 13. 4. 1944, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Katolický kněz mezi muslimy. „Co tady dělá ten nevěřící pes?“ - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-10-14 [cit. 2022-10-30]. Dostupné online.
- ↑ GRAČKA, Jiří. S Araby Arabem, doma sedlákem. Katolický týdeník [online]. 2018-06-26 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. ISSN 0862-5557.
- ↑ GELLNER, Ernst. Lawrence of Moravia. Times Literary Supplement. 19. 8. 1994, čís. 4768, s. 12–14. ISSN 0307-661X. (anglicky)
- ↑ BOROVIČKA, Michael. Český Lawrence z Arábie. Lidé a země [online]. 2009-10-01 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online.
- ↑ FICBAUEROVÁ, Barbora. Moravský Lawrence z Arábie. MF Dnes, Brno a jižní Morava [online]. MAFRA, 2018-06-30 [cit. 2018-07-01]. ISSN 1210-1168.
- ↑ HALL, Murray G. The great Austrian writer Robert Musil. Virtual Vienna [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ První český beduín. Palmyra Tour [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online.
- ↑ MÁZDROVÁ, Kateřina. Hanák mezi beduíny. Respekt. 16.-22. 7. 2018, roč. XXIX, čís. 29, s. 64.
- ↑ MUSIL, Alois. Ḳuṣejr ’Amra. Wien: Hof- und Staatsdruckerei, 1907. 2 svazky (238 textu, 41 tabulí, 1 mapa s.). Dostupné online. (německy)
- ↑ Korespondence Aloise Musila II. - Monografie. www.aloismusil.cz [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Česká pošta. Cestovatel: Ferdninand Stolička a Alois Musil [online]. Infofila, 2008-07-31 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Výstava: SYN POUŠTĚ. Cestovatel a fotograf Alois Musil (1868-1944) [online]. Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. [cit. 2018-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-28.
Literatura
editovat- Alois Musil. In: DOKOUPIL, Lumír; MYŠKA, Milan. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-7042-447-8. Svazek 6. S. 91.
- BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české – Cestovatelství. Praha: Paseka, 2010. 760 s. ISBN 978-80-7432-033-0.
- FRANC, Jaroslav. Kněz a teolog Alois Musil : příspěvek k dějinám mezináboženských vztahů a výbor z pozůstalosti. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, 2015. 215 s. ISBN 978-80-7412-217-0.
- GRAUBNER, Jan. Kněžské osobnosti: medailony kněží Arcidiecéze olomoucké ve 20. století. 1. vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2010. 222 s. ISBN 978-80-7266-335-4.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 465–466.
- KLOBAS, Oldřich. Alois Musil zvaný Músa ar Rueili : život a dílo českého kněze, cestovatele a badatele, náčelníka beduínů, řádného profesora olomoucké, vídeňské a Karlovy univerzity, papežského preláta, polního maršálka etc.. Brno: CERM, 2003. 231 s. ISBN 80-7204-275-0.
- KOŠUTOVÁ, Kristýna. Šejch Músá, aneb, Prof. Alois Musil. 1. vyd. Praha: Akademická společnost Aloise Musila ve spolupráci s Knihovnou Karla Dvořáčka, 2015. 40 s. ISBN 978-80-85063-20-2.
- MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha: Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 355–356.
- MIKULKA, Radek. Hledal pravdu v širé poušti. Bude znovuobjeven orientalista Alois Musil?. Historický obzor. Červen 1993, roč. 4, čís. 6, s. 139–141. ISSN 1210-6097.
- MUSIL, Jiří V.; ŠTELCLOVÁ, Zita. Prof. ThDr. Alois Musil, Dr.h.c. : 30.6.1868-12.4.1944 : vzpomínka k šedesátému výročí úmrtí orientalisty a arabisty. 1. vyd. Olomouc: Společnost J. L. Fischera, 2004. 12 s. ISBN 80-239-2519-9.
- PETRÁČEK, Tomáš. Bible a moderní kritika: Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-248-4. S. 58–68.
- REICH, Edvard. Alois Musil : selský synek světovým cestovatelem. Praha: Českomoravské podniky tiskař. a vydavatelské, 1930. 115 s. Dostupné online.
- ŠRÁMKOVÁ, Ivana. Prof. ThDr. Alois Musil, dr. h. c. : katolický kněz, arabista a cestovatel po Blízkém východě. Vyškov: Město Vyškov, 2015. 24 s. ISBN 978-80-260-9568-2.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 417.
- VÁLKOVÁ, Veronika. Arábie, Mezi beduíny. Praha: Grada Publishing, 2020. 157 s. ISBN 978-80-271-2556-2.
- VESELÁ, Martina; KOTULÁNOVÁ, Renata. Alois Musil : fotografie z cest = travel photographs = Reisefotografien. 1. vyd. Vyškov: Muzeum Vyškovska, 2014. 79 s. ISBN 978-80-905888-0-6. (česky, anglicky, německy)
- ŽĎÁRSKÝ, Pavel. Alois Musil. Praha: Academia, 2014. 20 s. (Věda kolem nás). Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Musil na Wikimedia Commons
- Autor Alois Musil ve Wikizdrojích
- Autor Alois Musil ve Wikizdrojích (anglicky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Musil
- Alois Musil v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Aloise Musila v České digitální knihovně
- Alois Musil na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
- Bibliografie A. Musila (knihy a rukopisy) na stránkách Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově
- Alois Musil na Kdo byl kdo Archivováno 17. 5. 2021 na Wayback Machine.
- Alois Musil na ingemanetu
- Alois Musil: Český Lawrence z Arábie – článek na Před 100 lety, speciálním webu Českého rozhlasu o 1. světové válce
- M. Štráfeldová: Arabista světového jména Alois Musil zůstává v Česku téměř neznámý
- G. Hánečková: Kněz a šejk Alois Musil Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Akademická společnost Aloise Musila
- Alois Musil – Lev ze kmene Judova
- Alois Musil a Josef Šusta ve vzájemné korespondenci Archivováno 9. 12. 2004 na Wayback Machine.
- Muzeum Vyškovska