První tři prvky se vyskytují přirozeně a mají podobné vlastnosti. Všechny tři jsou za standardních podmínek tvrdé žáruvzdorné kovy. Čtvrtý prvek dubnium se v přírodě nenachází a byl syntetizován v laboratořích. Je radioaktivní a nejstabilnější izotop dubnium-268 má poločas rozpadu pouze 16 hodin.
Všechny kovy ve skupině mají podobné chemické vlastnosti a nejčastěji se vyskytují ve formě oxidů s oxidačními čísly 5 a 3. Niob a tantal se v přírodě často vyskytují společně kvůli téměř identickým atomovým a iontovým poloměrům způsobeným kontrakcí lanthanoidů. Oxidy vanadu, niobu a tantalu byly dříve označovány jako kyselé zeminy kvůli jejich okyselujícímu charakteru.
Vanad je nazván po skandinávské bohyni krásy Vanadís (jiné jméno pro severskou vanirskou bohyni Freyju), jejíž atributy zahrnují krásu a plodnost. Vanad totiž vytváří mnoho krásně zbarvených chemických sloučenin.
VanadinitVanad objevil v roce 1801 španělský mineralogAndrés Manuel del Río. Extrahoval neznámý prvek ze vzorku mexické hnědé olověné rudy, později pojmenované vanadinit. V roce 1805 francouzský chemik Hippolyte Victor Collet-Descotils, podporovaný baronem Alexandrem von Humboldtem, nesprávně prohlásil, že del Ríův nový prvek je nečistý vzorek chromu. V roce 1831 švédský chemik Nils Gabriel Sefström znovu objevil tento prvek v oxidu, který našel při práci se železnýmirudami. Prvek nazval vanad po staroseverské bohyni Vanadís kvůli mnoha krásně zbarveným chemickým sloučeninám vanadu.
Minerál obsahující niobNiob identifikoval anglickým chemikem Charlesem Hatchettem v roce 1801 ve vzorcích minerálů, které byly poslány do Anglie z Connecticutu ve Spojených státech v roce 1734 Johnem Winthropem F.R.S. (vnukem Johna Winthropa mladšího). Minerál pojmenoval columbit a nový prvek columbium po Columbii, což je poetický název pro Spojené státy. V roce 1949 byl pro prvek 41 zvolen název niob.
Kousky tantaluTantal je velmi podobný niobu, proto trvalo dost dlouho, než byly niob (columbium) a tantal odlišeny. V roce 1809 anglický lékař a chemik William Hyde Wollaston porovnal oxidy odvozené z columbitu s hustotou 5,918 g/cm3 a tantalitu s hustotou přes 8 g/cm3. Došel k závěru, že navzdory rozdílu v hustotě, jsou identické a pojmenoval je tantal. Tento závěr byl zpochybněn v roce 1846 německým chemikem Heinrichem Rosem, který tvrdil, že ve vzorku tantalitu jsou dva různé prvky a pojmenoval je po Tantalových dětech: niob (z Niobe) a pelopium (z Pelops). Tato záměna vznikla z minimálních rozdílů mezi tantalem a niobem. Údajné nové prvky pelopium, ilmenium a dianium byly ve skutečnosti identické s niobem nebo směsí niobu a tantalu. Čistý tantal se začal vyráběl až v roce 1903.
Dubnium se nevyskytuje přirozeně a bylo vytvořeno umělou syntézou. První hlášená detekce byla provedena týmem ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně, který v roce 1968 vytvořil nový prvek bombardováním americia-243 paprskem iontů neonu-22. V roce 1970 experimentem potvrdili vytvoření prvku 105. Současně skupina vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley také objevila prvek 105. Vypukl spor o to, kdo byl prvním objevitelem. Skupina z Dubny pojmenovala prvek nielsbohrium po Nielsu Bohrovi, zatímco skupina z Berkeley ho pojmenovala hahnium po Otto Hahnovi. V roce 1997 IUPAC oficiálně pojmenoval prvek dubnium po Dubně a nielsbohrium bylo nakonec zjednodušeno na bohrium a použito pro prvek 107.
Vanad je kujný šedobílý kov. Je tvrdší než většina kovů a ocelí. Je elektricky vodivý a tepelně izolující. Za nízkých teplot je supravodivý. Má dobrou odolnost proti korozi a je stabilní vůči zásadám a kyselině sírové a chlorovodíkové. Na vzduchu se oxiduje při teplotě asi 933 K (660 °C), ale vrstva pasivace oxidu se tvoří i při pokojové teplotě.
Niob je lesklý, šedý, tvárný, paramagnetický kov. Pokud je velmi čistý, je poměrně měkký a tažný, ale nečistoty ho činí tvrdším. Při kryogenních teplotách se stává supravodičem. Supravodivé vlastnosti jsou silně závislé na čistotě kovového niobu. Při atmosférickém tlaku má nejvyšší kritickou teplotu z elementárních supravodičů 9,2 K. Niob má nízký záchytný průřez pro tepelné neutrony, a proto se používá v jaderné energetice.
Tantal je tmavý modrošedý, tažný, velmi tvrdý, snadno vyrobitelný a vysoce tepelně i elektricky vodivý kov. Je známý svou odolností vůči korozi působením kyselin a patří mezi mimořádně obtížně tavitelné kovy. Chemicky je velmi podobný prvku niobu a obvykle jej doprovází v minerálech a rudách. Protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním, používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů.
Obrázky, zvuky či videa k tématu 5. skupina na Wikimedia Commons 
Vanad
Niob
Tantal
