Švihov (hrad)

Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihov v okrese Klatovy. Hrad je chráněn jako národní kulturní památka. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Švihov
Vstupní věž
Základní informace
Sloh	gotický
Výstavba	před rokem 1375
Přestavba	1480–1489
Stavebník	Páni z Rýzmberka ze Skály
Další majitelé	Černínové, Kavkové z Říčan a ze Štěkně
Poloha
Adresa	Švihov 1, Švihov, Česko Česko
Ulice	Žižkova
Souřadnice	49°28′43,58″ s. š., 13°17′5,64″ v. d.
Švihov
Další informace
Rejstříkové číslo památky	17185/4-3423 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Hypotetická podoba hradu – Podzim na Švihově (L. Herc)

Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl v majetku Viléma III. Švihovského z Rýzmberka, který spolu s bratrem Janem, sídlícím na hradě Rabí, patřil k předním odpůrcům husitů v západních Čechách. V rámci odvetné operace proti Rýzmberkům byl roku 1434 obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů. Vilém se pak na hrad roku 1436 navrátil a patrně zde také dožil.

V letech 1480–1489 (v době vlády krále Vladislava Jagellonského) na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka, syna Viléma III., byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.

Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014–2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.

Hrad je spravován Národním památkovým ústavem v Českých Budějovicích a kromě jiného slouží jako kulturní středisko. Pořádají se zde svatby, výstavy, plesy nebo koncerty. Je oblíbený také filmaři. V roce 1973 se zde např. natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.

V roce 2013 se v těsné blízkosti konal Obrok, setkání českých skautů.

Architektura

Hrad Švihov v 16. století

Celkový pohled na hrad

Hrad je tvořen dvěma obytnými paláci, pětipatrovou vstupní věží a hradní kaplí postavenou na baště. Pouze zčásti zůstala zachovaná hradba se čtyřmi baštami – Červenou, Bílou, Zelenou a Zlatou, jejíž pozůstatky byly vykopány v roce 1951. Okolo hradu byly dva vodní příkopy: vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější mezi vnitřní a pobořenou vnější hradbou (částečně dochovaný na západní straně). V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny vodou ze tří okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy.

V Červené baště se zachovalo torzo nástěnné malby z přelomu 15. a 16. století, jejímž autorem by mohl podle některých znaků být Mistr nástěnné žirovnické malby.

Kaple

Půdorys kaple

Hradní kaple, postavená mezi lety 1480–1489 Půtou ze Švihova, zasvěcena Panně Marii, je samostatná stavba vystupující z hradebního polygonu do východního parkánu. Původně byla založena na baště, pod kterou tekl hradní příkop, který byl však v 15. století z neznámých důvodů zazděn. Tento typ kaple je v České republice ojedinělý, dále je znám už jen na hradech Rábí a Velhartice. Exteriér kaple zůstal víceméně nepoškozen, kaple však byla výrazněji poškozena zevnitř, v roce 1890 se však dočkala rekonstrukce interiéru. Na rekonstrukci kaple se pracovalo až do prvního desetiletí 21. století.

Exteriér

Vchod do přízemního sklepení obdélníkového tvaru má ještě stále původní dřevěné pažení. Do kaple vedly otevřené schody z vnitřního palácového dvora, které se však zřítily. Portál kaple na levé straně západního průčelí, jehož ostění je profilováno hruškovcovým prutem mezi dvěma žlábky, má ve vrcholu trojlistovou kružbu, která se opírá o dva půlkruhové oblouky, které se sbíhají uprostřed v jednu konzolku v podobě vousaté hlavy Spasitele.

Interiér

Dveře vedoucí do kaple jsou pobity plechem a diagonálně rozděleny železnými pruty na kosočtverce, které jsou vyplněny přírodními motivy (jelen, orlice, kůň, dvouocasý lev a květiny).

Okna kaple jsou tvořena dvoudílnými lomenými oblouky s trojlistem v kružbě, který je podepřen jednoduchým prutem; dva se otevírají do samotné lodi, dalších pět lemuje zeď chóru. V baště pod chórem je dvojí sklepení nad sebou, spodní s úzkými obdélníkovými okny, nad nimi jsou tři čtvercová okna s tesaným ostěním, ústící skrz zeď širokou 2,8 metru do místnosti o šířce 5,5 metru, která je uzavřená polokruhem s valenou klenbou. U klenutí je chodba, kterou se z této místnosti vystupovalo na vnitřní hradbu.

Z původního oltáře se dochovalo pouze spodní pažení a 60centimetrové dřevěné sošky čtyř svatých církevních otců. Jedná se o dokonalou technickou řezbářskou práci tohoto druhu z konce patnáctého století.

Loď i polygonálně zakončený ochoz tvoří navenek jednolitý celek. Z podezdívky vystupují na stranách a v rozích dekorativní opěráky. Je široká 5,5 metru a žebra klenby mají tvar čtyřcípé hvězdy. Empora je opřena o dva sloupy s osmibokými patkami, okrouhlými dříky a hlavicemi s vegetabilními motivy listů, na kterých jsou uloženy lomené oblouky vybíhající v křížovou kytici. Loď kaple je přepjata klenutím, které kdysi podpírala čtyři žebra vystupující ze čtyř kuželovitých konzol se špičkou ve vrcholu ve čtyřech rozích kaple.

Předsíň pod emporou je klenuta síťově, její hručkovcovitě profilovaná žebra se opírají na listím zdobené konzoly a sbíhají se do hladkých svorníků. Točité schodiště na levé straně vede na emporu; prsení schodiště je rozděleno na 9 čtvercových polí s malovaným panelováním ve tvaru plamene, z čehož pět prostředních polí bylo později přemalováno na erby Jindřicha Půty Švihovského, jeho manželky a příbuzenstva. U prvního erbu se dvěma gryfy, orlicí a lvem bylo úmyslně seškrábáno jméno rodu. Další erby náleží rodu Švihovských, Drsule Minsterberské, Rýzemberkům, kněžně Kateřině Opavské a Janu Samuelu Koltinusovi.

Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku, je zaklenutý síťovým paprskovitým obrazcem (zhruba o půl metru výše než loď) se žebry klínového profilu s postranními výžlabky. V presbytáři je olejomalba znázorňující mrtvolu hraběte Humprechta Černína z Chuděnic v černém rouchu. Na severní straně zdi je freskový obraz znázorňující svatého Jiří v boji s drakem. Na pozadí obrazu se tyčí Švihovský hrad společně s hradem Skály u Přestic. Jedná se o jednu o druhou nejstarší krajinomalbu v České republice.

Návštěvnost

Návštěvnost hradu

Rok	Počet návštěvníků
2015	32 066
2016	34 199
2017	32 770

Hrad ve filmu

• Odkaz hříšnice (německy Das Vermächtnis der Wanderhure, 2012, režie: Thomas Nennstiel)
• Soumrak templářů (anglicky Knightfall, 3. díl první série (Černý vlk a bílý vlk), 2017, režie: Douglas Mackinnon)
• Tři oříšky pro Popelku,1973, režie: Václav Vorlíček
• Tři životy, 2007, režie: Jiří Strach

Galerie

• 
  Ráno u hradu Švihov
• 
  Hrad Švihov od východu
• 
  Švihov v noci
• 
  Pohled od severu
• 
  Zimní pozdní odpoledne u hradu Švihov
• 
  Vodní příkop s baštou
• 
  Parkán
• 
  Hradní kaple
• 
  Taneční sál
• 
  Vstupní síň

Odkazy

Literatura

• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Klatovsko. Svazek IX. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 268 s. Kapitola Švihov hrad, s. 1–26. 
• KALINA, Pavel. Benedikt Reid a počátky zaalpské renesance. Praha: Academia, 2009. 300 s. ISBN 978-80-200-1744-4. 
• VANĚK, Ferdinand; HOSTAŠ, Karel; BOROVSKÝ, F. A. Soupis památek. Svazek VII. Politický okres klatovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899. 196 s. Dostupné online. Kapitola Švihov – hrad, s. 152–159. 
• ZÁRUBA, František. Hradní kaple. III, Doba poděbradská a jagellonská. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, 2016. 300 s. ISBN 978-80-7422-517-8. Kapitola Švihov, s. 100–109. 

Související články

• Seznam hradů v Plzeňském kraji

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní hrad Švihov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Švihov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam prací o hradu Švihově v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Oficiální stránky

Autoritní data	Biblio: 938c4b4a-d9c0-4aab-b7e6-ee1d11281543 NKC: ko2002101864 VIAF: 122472601

Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Historie | Středověk