Wikipedie

Šlechtění rostlin

lidská činnost zaměřená na vytváření nových a zlepšování stávajících odrůd rostlin

Šlechtění rostlin je cílevědomá lidská činnost zaměřená na vytváření (šlechtění) nových odrůd zemědělských, okrasných a lesních plodin, případně zlepšování již stávajících odrůd. Šlechtění zahrnuje udržování a rozmnožování odrůd povolených a doporučených k pěstování, tzn. odrůd, které svými znaky produkce, kvality a dalšími hospodářsky významnými vlastnostmi splňují požadavky uživatelů.[1] Šlechtěnější rostliny tak mohou být výnosnější i ve zhoršenějších podmínkách.[2]

Odrůda pšenice Yecoro (vpravo) je citlivá k zasolení půdy, vlevo kříženec s odrůdou W4910 vykazuje vysokou odolnost vůči zasolení půdy

Šlechtitelské cíle

editovat

Základní cíle šlechtění rostlin:

  • zvýšení odolnosti (rezistence) vůči negativním vlivům (stresu, zhoršeným životním podmínkám) – šlechtění na odolnost vůči chladu, mrazu, zimě, suchu, zasolení půdy, chorobám a škůdcům;
  • zvýšení výnosu a vylepšení žádoucích vlastností (velikost nejžádanějších částí rostliny, lepší látkové složení, zkrácení délky vegetační doby – možnost pěstování plodin i v klimaticky méně vhodných oblastech);
  • zlepšení vlastností pro pěstování (šlechtění na nepoléhavost, stejnoměrné a současné dozrávání, odolnost k vypadávání semen, toleranci k herbicidům, k toxicitě nízkého pH půdy, k toxicitě těžkých kovů, na efektivní využívání živin a na zvýšenou fixaci dusíku);
  • rychlejší a efektivnější rozmnožování žádaných odrůd bez rozředění jejich vlastností (množení rostlin in vitro, klonováním);
  • tvorba rostlin s novými využitelnými vlastnostmi (např. genetické manipulace – rostliny produkující toxiny bakterie Bacillus thuringiensis nejsou poškozovány škůdci a není třeba je chemicky ošetřovat).
 
Množení rostlin in vitro

Metody šlechtění

editovat
  • tradiční metody šlechtění (klasické, konvenční)
    • výběr – z populace rostlin se vyberou ty rostliny, které mají určitou zajímavou vlastnost; umělým výběrem tak člověk vybral z planých druhů travin předky dnešních obilovin; výběr se v současnosti využívá zejména při šlechtění nových odrůd z původních krajových odrůd – vybírají se jedinci, kteří jsou zajímaví pro dnešní využití v zemědělství;
    • křížení – druhá nejstarší šlechtitelská metoda a nejpoužívanější metoda; křížením dochází ke spojování genetické informace dvou nebo více rodičů, kteří mají odlišný genetický základ pro znaky a vlastnosti; křížení může byt vnitrodruhové (křížení dvou jedinců téhož druhu) nebo mezidruhové (či dokonce mezirodové – křížení různých druhů či rodů, např. Festulolium kříženec jílku a kostřavy);
    • mutace – náhlá změna genotypu rostliny, která se dědí na potomstvo; mutace mohou být spontánní (samovolné, vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA, jsou poměrně vzácné, měly význam v prvopočátcích šlechtění) nebo indukované, tj. uměle vyvolané mutageny (chemické látky, ionizující záření), užívané v současném šlechtitelství;
    • polyploidizace – metoda, při které dochází ke znásobení počtu chromozómových sad v buňce; nejčastěji je vyvolána působením kolchicinu;
  • netradiční metody šlechtění (nekonvenční) – používané od 80. let 20. stol.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ GRAMAN, Josef a ČURN, Vladislav. Šlechtění rostlin. České Budějovice: JU, Zemědělská fakulta, 1998, s. 1. Dostupné také z: http://biocentrum.zf.jcu.cz/docs/prednasky/Slechteni-rostlin---MZS-47054b6ce7.doc Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
  2. ↑ http://www.osel.cz/10637-hodi-nehodi.html - Hodí? Nehodí? aneb jak padl jeden z dlouho tradovaných šlechtitelských mýtů.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šlechtění_rostlin&oldid=24092833“