Řehoř II.

Řehoř II.
Svatý; Řehoř II.
	89. papež
	Socha Řehoře II. na chrámu sv. Bonifáce v Heidelbergu
Církev	římskokatolická
Zvolení	19. května 715
Uveden do úřadu	19./21. května (konsekrace)
Pontifikát skončil	11. února 731
Předchůdce	Konstantin
Nástupce	Řehoř III.
Osobní údaje
Rodné jméno	Gregorius Sabellus
Datum narození	669
Místo narození	Řím, Ravennský exarchát
Datum úmrtí	11. února 731
Místo úmrtí	Řím, Ravennský exarchát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Svatořečení
Svátek	11. února
Uctíván církvemi	římskokatolická církev,; řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,; pravoslavná církev,; anglikánská církev,; luteráni
	Seznam papežů nosících jméno Řehoř; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Řehoř II. (669 Řím – 11. února 731 Řím) byl papežem od 19. května 715 (udává se i 21. březen 716) až do své smrti. Katolická církev slaví jeho svátek 11. února.

Řehoř II. má značné zásluhy na christianizaci Německa, kam vyslal kněze uspořádat církevní organizaci a sv. Bonifáce pověřil velmi potřebnou misijní činností. Díky tomu se německojazyčné kraje více přimkly k latinskému kulturnímu okruhu.

Duchovní dráha

Budoucí papež byl k duchovnímu stavu od mládí vychováván v lateránské pěvecké škole.^[1] Papežem Sergiem byl jako podjáhen jmenován sacellariem (úředníkem pověřeným správou pokladny) a papežským bibliotekářem. Po vysvěcení na jáhna doprovázel papeže Konstantina do Cařihradu k císaři a tam získal při jednání o kánony trullanské mimořádný věhlas. Po Konstantinově smrti se během měsíce a 10 dnů stal hlavou církve jako první Ital po sedmi řeckých a syrských papežích.

Papežem

Řehoř II. byl obezřetný, rázný a vyznačoval se velkým rozhledem. Nemalé problémy mu při působení v čele církve činila politika byzantského císaře Leona III. Syrského, z něhož se stal pronásledovatel svatých obrazů a ničitel výtvarného umění v chrámech. Obrazy měly sloužit zejména nevzdělaným lidem místo knih. Ti, kteří obrazy napadali, se hájili tvrzením, že nadpřirozených věcí nelze pozemským uměním vystihnout a že prostý lid uctívá obrazy modlářsky. Císař, který kdysi býval obchodníkem s dobytkem a pak vojákem, se snadno nechal přemluvit k ničitelskému dílu a boj proti obrazům se mu jevil vítanou příležitostí pro upevnění jednoty říše. Biskupové, kteří vzdorovali císařskému rozkazu, byli sesazováni. Papež se jich zastával a způsobil si ve vztazích s císařem nejednu nepříjemnost. Mimo jiné mu psal: „Tak jako papež nemá dohlédacího práva nad císařským palácem a nad udělováním světských úřadů, tak také císař nemá dohlédacího práva nad církví a nad udělováním církevních úřadů. Každý ať zůstane u povolání, do kterého byl ustanoven od Boha.“ Císař na jeho slova nedbal a chtěl se ho dokonce zmocnit vojenskou silou, ale neuspěl. K boji proti obrazům brzy přibyl i boj proti úctě svatých vůbec a nakonec se obrazoborci vrhli na ničení klášterů.

Ze sporu mezi papežem a císařem se rozhodl těžit langobardský král Liutprand, který dobyl Ravennu a táhl na Řím. Jen papežovy dopisy a státnické umění poslů přiměly Liutpranda, že ustoupil od svého úmyslu a daroval ještě papeži město Sutri. Papež diplomacií získal Benátčany a dostal Langobardy z Ravenny. Král si to nechtěl nechat líbit a na chvíli se spojil s císařem proti Římu. V roce 729 se tak langobardské vojsko dostalo až do roviny u samého Andělského hradu a zdálo se, že Řím je bezmocný. Řehořovi II. se však výmluvností podařilo pohnout Liutpranda k míru. Král se nechal papežem dovést k hrobu sv. Petra a jako dar tam položil svou královskou korunu i plášť. Smířil se s papežem a vyprosil si zrušení exkomunikace.

Řehoř II. pozvedl v Itálii řeholní život a dbal mimo jiné i o kázeň v řeholních domech. Obnovil opatství montecassinské, které 130 let leželo v troskách, a další kláštery v Římě. Pečoval i o obnovu a výzdobu některých římských kostelů. Zemřel po pontifikátu trvajícím patnáct let a necelých devět měsíců.

Odkazy

Portrét papeže sv. Řehoře II. v bazilice sv. Pavla za hradbami

Reference

↑ Řehořův otec se jmenoval Marcellus, matka Honestina, viz P. Alberti, Papežové, díl I/2, s. 25.

Ikona papeže sv. Řehoře II.

Literatura

P. ALBERTI, Papežové, díl I/2. Od sv. Lva II. po Alexandra II. (od roku 684 do 1073), Přerov 1931, s. 25–30.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Řehoř II. na Wikimedia Commons
Osoba Řehoř II. ve Wikicitátech
(anglicky) Článek v Catholic Encyclopedia

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež Papež
Předchůdce: Konstantin	715–731 Řehoř II.	Nástupce: Řehoř III.

[1] Řehořův otec se jmenoval Marcellus, matka Honestina, viz P. Alberti, Papežové, díl I/2, s. 25.

[1]

Svatý Řehoř II.
89. papež
Socha Řehoře II. na chrámu sv. Bonifáce v Heidelbergu
Církev	římskokatolická
Zvolení	19. května 715
Uveden do úřadu	19./21. května (konsekrace)
Pontifikát skončil	11. února 731
Předchůdce	Konstantin
Nástupce	Řehoř III.
Osobní údaje
Rodné jméno	Gregorius Sabellus
Datum narození	669
Místo narození	Řím, Ravennský exarchát
Datum úmrtí	11. února 731
Místo úmrtí	Řím, Ravennský exarchát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Svatořečení
Svátek	11. února
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni
Seznam papežů nosících jméno Řehoř multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.