Řehoř Barbarigo
Svatý Řehoř Barbarigo (16. září 1625, Benátky[1] – 17. června 1697 Padova,[2] obojí tehdy Benátská republika, dnešní Itálie) byl kardinál, biskup, katolický diplomat, zakladatel seminářů a škol výchovných jazyků a zakladatel mnohojazyčné tiskárny, horlivý kněz a boží služebník.
| Řehoř Barbarigo | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. září 1625 Benátky |
| Úmrtí | 18. června 1697 (ve věku 71 let) Padova |
| Místo pohřbení | Padovská katedrála Tomb of St. Gregorio Barbarigo |
| Alma mater | Padovská univerzita |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rod | Barbarigo family |
| Funkce | Roman Catholic Bishop of Bergamo (od 1657) kardinál (od 1660) Roman Catholic Bishop of Padua (od 1664) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v roce 1625 do bohaté a vážené benátské rodiny. Jeho otec byl diplomatem[3] a diplomatickou dráhu plánoval také pro svého syna, kterého nechal vystudovat právo na univerzitě v Padově. Podle pramenů patřil k nejlepším diplomatům v celé Evropě, zúčastnil se kongresu v Münsteru na jednání o skončení náboženské války, která dostávala podobu boje o evropskou nadvládu mezi Rakouskem a Francií. Výsledky jednání byly pak stvrzeny Vestfálskou smlouvou o míru.[3] Na konferenci se seznámil i s papežským zástupcem Fabiem Chigi (pozdějším papežem Alexandrem VII.). Po návratu do Benátek byl zapsán do „Rady moudrých“, ačkoliv nedosahoval požadovaného věku.
V prosinci 1655 se stal knězem v Padově.[1] V roce 1657 zachvátila Řím nákaza moru a Řehoř byl v té době povolán papežem Alexandrem VII., jejž znal již z Vestfálské konference, povolán do Říma, aby ho papež jmenoval biskupem v Bergamu. Během morové epidemie se snažil pomáhat nemocným.[1]
V roce 1660 se stal kardinálem[1] a v roce 1664 jako biskup přesídlil do Padovy.[1] Zde během svého působení založil seminář a školu výchovných jazyků a mnohojazyčnou tiskárnu, za což byl uznáván a obdivován mezi mocnáři, vědci i umělci.
Více nežli biskupovi se Řehoř Barbarigo svým způsobem života podobal kajícímu řeholníkovi. V Padově byl pastýřem 33 let,[2] během této doby byl zároveň papežským poradcem a zvolen kardinálem.[4] Po smrti papeže Alexandra VII. šířil mezi kardinály o sobě špatnou pověst, protože sám nechtěl převzít pontifikát. Papežem nakonec zvolen nebyl, a tak zemřel jako padovský biskup a byl pohřben v padovské katedrále. 6. července 1791 ho blahořečil papež Klement XIII.[4] a o téměř dvě století později ho papež Jan XXIII. 26. května 1960 svatořečil.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e SALVADOR, Miranda. The cardinals of the Holy Roman Church [online]. Floridan International University [cit. 2013-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b sv. Řehoř Barbarigo [online]. Noe TV [cit. 2013-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02.
- ↑ a b CHLUMSKÝ, Jan. sv. Řehoř Barbarigo [online]. Catholica.cz [cit. 2013-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b About Our Patron Saint Gregory Barbarigo Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine., St. Gregory Barbarigo church Glasgow - official site. [cit. 2013-11-23] (anglicky)
- ↑ Meet St. Gregory Barbarigo, Our Patron Saint Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine., St. Gregory Barbarigo Catholic School, [cit. 2013-11-23] (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řehoř Barbarigo na Wikimedia Commons - (anglicky) Podrobný životopis
