Říše Suej

historický státní útvar

Říše Suej (čínsky pchin-jinem Suí, znaky ) byl čínský stát existující v letech 581618. Předchůdci říše Suej byly státy Severní Čou (557–581) na severu Číny a Čchen (557–589) na jihu země. Suejští panovníci po staletích rozdělení sjednotili Čínu pod jednou vládou, provedli řadu sociálních a hospodářských reforem a upravili strukturu státní administrativy. Po necelých čtyřech desetiletích trvání se však, v důsledku nákladných státních staveb a neúspěšné války s korejským Kogurjem, země propadla do povstání a anarchie, v níž se říše Suej rozpadla a zanikla. Čínu po několikaleté občanské válce opět sjednotili panovníci nové říši Tchang (618–907).

Suej
 隋朝 
 Severní Čou
 říše Čen
 Západní Liang (555–587)
581618 říše Tchang 
Geografie
Mapa
Mapa říše Suej roku 609
Ta-sing (Čchang-an)
Luo-jang (od 605)
3 000 000 km² (odhad k roku 589)[1]
Obyvatelstvo
46 019 956 (odhad k roku 609)
střední čínština
Státní útvar
Vznik
581 – státním převratem Jang Ťiena
Zánik
618 – v občanské válce přechodu Suej-Tchang
Státní útvary a území
Předcházející
Severní Čou Severní Čou
říše Čen říše Čen
Západní Liang (555–587) Západní Liang (555–587)
Následující
říše Tchang říše Tchang

Historie

editovat

Říši Suej založil roku 581 Jang Ťien (později císař Wen-ti), když z pozice regenta svrhl nezletilého císaře říše Severní Čou. Zprvu ovládal pouze severní Čínu;, roku 589 dobyl jihočínskou říši Čchen a po třech staletích rozdělení opět sjednotil Čínu. Hlavní město ponechal v metropoli Severních Čouů Čchang-anu, přejmenoval ho však na Ta-sing (大興), Velká prosperita. Od roku 605 suejští císaři sídlili v Tung-tu (東都), Východním hlavním městě (moderní Luo-jang).

Císařové Wen-ti (vládl 581–604) a Jang-ti (vládl 604–618) provedli různé reformy, nejvýznamnější bylo zavedení systému stejných polí, ve snaze o zmírnění sociálních nerovností a zvýšení produktivity zemědělství; uspořádání centrálních úřadů v systému tří kanceláří a šesti ministerstev; a standardizace a opětovné sjednocení výroby mincí. Také podporovali šíření buddhismu. V polovině svého trvání sjednocená říše vstoupila do zlatého věku prosperity s bohatými zemědělskými přebytky, které umožňovaly vysoký růst populace.

Trvalým dědictvím suejské doby byl Velký kanál. S východním hlavním městem Luo-jangem v centru dopravní sítě, umožnil spojení západnější metropole Ta-singu (Čchang-anu) s hospodářskými a zemědělskými středisky východu směrem k Chang-čou, i severním pohraničím u moderního Pekingu. Počátečními motivy pro stavbu kanálu byla přeprava obilí do hlavního města, a vojáků a vojenských potřeb do regionů; ve výsledku však poskytl spolehlivé dopravní spojení, které i po pádu říše Suej po celá staletí usnadňovalo a povzbuzovalo vnitřní obchod, pohyb osob i kulturní výměnu. Spolu s obnovou a výstavbou Velké čínské zdi a výstavbou Východního hlavního města (Luo-jangu), patřilo vybudování Velkého kanálu k megaprojektům sungské éry, umožněným a řízeným účinnou centralizovanou byrokracií, která k jejich uskutečnění shromáždila miliony pracovníků.

Přes růst populace byly rozsáhlé státní stavby pro obyvatelstvo velkou zátěží, a po neúspěchu neméně nákladných vojenských tažení (v letech 612–614) proti korejskému království Kogurjo vypukla v zemi rolnická povstání a říše se rozpadla v občanské válce. V průběhu 20. let 7. století Čínu opětovně sjednotili příbuzní suejských císařů, kteří vyhlásili říši Tchang (618–907).

Suejský stát je často srovnáván s dřívějším sjednocením Číny pod říší Čchin; v obou případech došlo ke sjednocení Číny po dlouhé době rozdělení a v obou případech se po krátké době říše rozpadla v občanské válce, aby byla vzápětí opět spojena úspěšnějšími a trvalejšími režimy Tchangů, resp. Chanů.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sui dynasty na anglické Wikipedii.

  1. TAAGEPERA, Rein. Size and Duration of Empires: Growth-Decline Curves, 600 B.C. to 600 A.D.. Social Science History. 1979, roč. 3, čís. 3/4, s. 129. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • WRIGHT, Arthur F. The Sui dynasty (581–617). In: TWITCHETT, Dennis. The Cambridge History of China, Volume 3: Sui and T'ang China, 589–906, Part I.. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 48–149. (anglicky)

Externí odkazy

editovat