Čou Jung-kchang
Čou Jung-kchang (čínsky pchin-jinem Zhōu Yǒngkāng, znaky 周永康; * 3. prosince 1942 Wu-si) je bývalý čínský naftař, který vstoupil do nejvyšších politických kruhů a stal se členem stálého výboru politbyra a mocenské frakce prezidenta Ťiang Ce-mina uvnitř Komunistické straně Číny.
| Čou Jung-kchang | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. prosince 1942 (82 let) Wu-si |
| Alma mater | Střední škola v Su-čou (1958–1961) China University of Petroleum (Beijing) (1961–1966) |
| Povolání | politik |
| Politická strana | Komunistická strana Číny (1964–2014) |
| Choť | Wang Shuhua (do 2001) Jia Xiaoye (od 2001) |
| Děti | Zhou Bin Zhou Han |
| Funkce | člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2002–2012) ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (2002–2007) Státní poradce (2003–2008) tajemník politické a právní komise ústředního výboru KS Číny (2007–2012) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2007–2012) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kariéra
editovatPřed vstupem do světa politiky pracoval Čou Jung-kchang téměř 30 let na ropných polích v Čínské národní ropné společnosti, kde se dostal do nejvyššího vedení.[1] Poté, co jeho první manželka zemřela při automobilové nehodě, požádal Čou o ruku neteř bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina.
Politika
editovatV roce 1964 vstoupil do komunistické strany Číny a v roce 1998 opustil Čou Jung-kchang svou pozici v čele Čínské národní ropné společnosti a byl jmenován ministrem pozemků a zdrojů. O rok později se stal Čou stranickým vůdcem v provincii S’-čchuan.[2]
V roce 1999 připravoval tehdejší prezident Ťiang Ce-min celostátní kampaň proti náboženským skupinám v ČLR, do níž si jako svého relativně důvěryhodného společníka zvolil právě Čou Jung-kchanga. Jeho kampaň obsahovala tvrdý úder proti náboženským skupinám v zemi, který zasáhl zejména početnou 70milionovou skupinu následovníků Fa-lun-kungu.[3]
Během jeho návštěvy USA v roce 2001 byla na Čou Jung-kchanga podána praktikujícími Fa-lun-kungu žaloba za zločiny proti lidskosti. Během jeho působení bylo v provincii S’-čchuan v důsledku represí zaznamenáno nejméně 217 potvrzených úmrtí praktikujících Fa-lun-kungu v důsledku mučení a zneužívání.
Vzhledem k jeho aktivní účasti na Ťiang Ce-minově celostátní kampani proti Fa-lun-kungu byl Čou Jung-kchang v prosinci 2002 povýšen na pozici šéfa Ministerstva veřejné bezpečnosti a úspěšně vstoupil do ústředního orgánu komunistického režimu. Jako člen politbyra a sekretariátu Ústředního výboru strany byl Čou zapojen do personálních rozhodnutí týkajících se strany i státu.[3]
V roce 2007 byl Čou Jung-kchang povýšen do čela Politického a legislativního výboru komunistické strany, kde dostal na starost dohled nad všemi orgány vynucujícími právo. Jeho široká kompetence obsahovala řízení zpravodajských služeb, veřejného pořádku, bezpečnosti, soudů a prokuratur.[2]
Stránka Clearwisdom.net zveřejnila informace, že oficiální dokumenty, které unikly z takzvaného Úřadu 610, uvádějí, že tento stranický úřad zřídil předseda Ťiang Ce-min za účelem vymýcení Fa-lun-kungu. Dále uvádí, že do čela úřadu byl jako ředitel jmenován Luo Kan, který úřad zastával od roku 1998 do roku 2007. Na jeho místo byl v roce 2007 dosazen Čou Jung-kchang, který vede úřad dodnes.[2]
Jako šéf Politického a legislativního výboru komunistické strany řídil potlačování protestů rodičů dětí, které zemřely v důsledku zřícení nekvalitních školních budov při zemětřesení v provincii S’-čchuan v roce 2008. Po častých zprávách o protestech mnichů, kteří se na protest upalovali, inicioval vyslání vojska do Tibetu. Také podpořil postup získávání zámořských čínských studentů pro práci pro zpravodajské služby.[3]
List New York Times uvedl, že podle několika uniklých amerických depeší, které se objevili na Wikileaks stál Čou Jung-kchang také za kybernetickými útoky na internetový vyhledávač Google.[4]
Podle zdrojů deníku The Daily Telegraph kontroluje Čou Jung-kchang také monopol na čínském trhu s naftou.[5]
Wang Li-ťünův incident
editovat1. března 2012 - Deník Velká Epocha (The Epoch Times) zveřejnil informace o tom, že policejní ředitel Wang Li-tün odevzdal na velvyslanectví USA americkému velvyslanci informace o spiknutí tajemníka Po Si-laje a šéfa policejních sil Čou Jung-kchanga, kteří údajně připravují v ČLR převrat.[6] Čínský disidentský server Boxun napsal, že Wang Li-tüna vyšetřují v Pekingu. Pravděpodobně již předal informace o spiknutí Čou Jung-kchanga a Po Si-laje, kteří chtěli zabránit nástupu Si Ťin-pchinga.
4. března 2012 - Deník Velká Epocha zveřejnil informace (o nichž tento deník tvrdí, že mu byly zaslány od anonymního zdroje) popisující obsah předaných dokumentů. Podle tohoto anonyma dokumenty zahrnují důkazy, že Po Si-laj a člen stálého výboru politbyra Ústředního výboru ČKS Čou Jung-kchang chtěli odstranit Si Ťin-pchinga, budoucího předsedu politbyra a chopit se moci. Spiknutí bylo údajně podpořeno vedením komunistické strany, tedy frakcí bývalého předsedy komunistické strany Ťiang Ce-mina.[7]
19. března 2012 - Internetoví mikrobloggeři na Weibo.com tvrdí, že v noci z 19. na 20. března došlo k pokusu o převrat (puč).[8] V Pekingu se objevilo velké množství armádních vozů.[9] Neoznačené armádní složky údajně zrána obsadily všechna důležitá místa vládního komplexu v Čung-nan-chaj i jinde v Pekingu.[10] Vše odstartovala aféra Po Si-laje, jenž byl podle portálu Mingjing News chráněncem člena devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany Čou Jung-kchanga, který kontroluje policii a bezpečnostní složky, rozhořel se boj mezi nejmocnějšími členy politbyra.[10] Za soupeřící kliku vůči Čouovi označují čínští blogeři generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa, kteří kontrolují armádu.[10] Některá média hovoří o střelbě v centru Pekingu, pohybech obrněných vozidel v metropoli i záhadné nehodě Ferrari, v němž měl zahynout syn člena vlády.[11]
Vnitrostranické vyšetřování
editovatOd roku 2012, čelil Čou Jung-kchang vnitrostranickému vyšetřování.
Trest doživotí
editovat11. června 2015 byl bývalý šéf čínských bezpečnostních složek Čou Jung-kchang, odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody na základě obvinění z korupce. Dle Prvního středního lidového soudu byl obžalovaný souzen již během uzavřeného procesu 22. května 2015, a to na základě obvinění z přijímání úplatků, zneužití státní moci a vyzrazování státních tajemství. Soud uvedl, že obviněnému nebude umožněno podat odvolání.[12]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čou Jung-kchang na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ China's Who's Who: ZHOU Yongkang. China Today [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c China's Leadrs: ZHOU Yongkang. BBC News [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. Velká Epocha [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-06.
- ↑ Vast Hacking by a China Fearful of the Web. New York Times [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WikiLeaks: China's Politburo a cabal of business empires. The Daily Telegraph [online]. 2011-12-06 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Čína: Neúspěšný zběh možná Američanům prozradil plán převratu uvnitř ČKS [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27.
- ↑ Čína: Dokument policejního ředitele v rukou USA je pro ČKS tikající bombou [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13.
- ↑ Převrat v Pekingu! tvrdí bloggeři. Nesmysl, píší státní média [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-23.
- ↑ Čínou se šíří zvěsti o převratu a přítomnosti tanků v Pekingu [online]. idnes.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Boj o moc otřásl vedením rudé Číny, spekuluje se o pokusu o puč. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Čínským webem se šíří fámy o puči, strana je nervózní [online]. aktualne.cz [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Bývalý šéf čínských bezpečnostních složek odsouzen na doživotí [online]. epochtimes.cz [cit. 2015-06-23]. Dostupné online.