Wikipedie

Černilov

obec v okrese Hradec Králové v Královéhradeckém kraji

Černilov (německy Tschernilow, Slakendorf (1305), Schlackendorf (1790)) je obec v okrese Hradec Králové v Královéhradeckém kraji. Součástí Černilova jsou také místní části Újezd a Bukovina. Žije zde přibližně 2 500[1] obyvatel. Obec leží asi 9 km severovýchodně od Hradce Králové.

Černilov
Evangelický kostel v Černilově
Evangelický kostel v Černilově
Znak obce ČernilovVlajka obce Černilov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecHradec Králové
Obec s rozšířenou působnostíHradec Králové
(správní obvod)
OkresHradec Králové
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°15′46″ s. š., 15°55′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 475 (2024)[1]
Rozloha25,71 km²[2]
Nadmořská výška253 m n. m.
PSČ500 03, 503 03, 503 43, 503 46
Počet domů769 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduČernilov 310
503 43 Černilov
[email protected]
StarostaIng. Petr Staša
Oficiální web: www.cernilov.cz
Černilov
Černilov
Další údaje
Kód obce569917
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Jde o bohatou archeologickou lokalitu pravěkých nálezů, zejména z doby laténské. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1271. Vesnice patřila ke královské komoře. V roce 1305 se nazývala Schlackendorf a společně s Jasennou byla zastavena Rajmundovi z Lichtenburka.[4] Roku 1346 král Jan Lucemburský ves daroval sboru mansionářů v kostele sv. Víta v Praze,[5] jimž náležela až do 15. století. K roku 1395 je znám Ludvík z Černilova.[6] V době pohusitské přešla do držení Trčků z Lípy.

Panství patřilo ke kraji, kde se po roce 1627 jen obtížně dařila rekatolizace obyvatel. Roku 1775 Václav Kryl (Grill) z Černilova a jeho otec Mikuláš založili náboženskou sektu, vzbouřili sedláky a vedli je na smiřický zámek se žádostí o toleranční patent. Kryl byl uvězněn a poté, v roce 1785, odklizen do Prahy do Ústavu pro choromyslné[7]. Václav Kryl byl zámožný sedlák a jeho manželka i sedm dětí bez něho nedokázaly zabránit úpadku hospodářství. Když už nebylo z čeho platit za pobyt v blázinci, byl Václav Kryl propuštěn na svobodu. Sekta Církev Kristova zanikla v 19. století.[8]

Exulanti

editovat

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Prusové osvobozovali ze žalářů a pout vězně, kteří byli odsouzeni za to, že se nechtěli vzdát víry svých předků a věřili jen tomu, co je psáno v Bibli. Avšak číst nebo vlastnit tuto bratrskou (kacířskou) knihu, která byla na indexu,[9] bylo trestné. Více viz Bukovina. V Černilově se o štědrovečerní noci v roce 1741 sešli u Matěje Veselovského zástupci 16 místních protestantských rodin, které později katolický farář udal biskupské konzistoři.[10] Matěj Veselovský byl vězněn a vyslýchán i dříve (už v roce 1734 a 1736 ve Smiřicích). Stejně jako Jiří Veselovský se nedostavil či odmítal složit vyznání víry. Rovněž ve vězení se choval příliš sebevědomě.[11] Z Černilova prokazatelně uprchli v roce 1742 přes město Münsterberg v pruském Slezsku:[12]

  • Daniel Černý, Mikuláš Pech, Josef Veselovský. Tito účastníci tajného shromáždění patří mezi zakladatele Husince, první české exulantské obce v pruském Slezsku.
  • Kateřina Fousková, Jan Hejcman, Jiří Řehák. Tito účastníci tajného shromáždění zůstali a zemřeli v Münsterbergu. Štěpán Hynek z Černilova přišel do Münsterbergu až po roce 1749, schůzky se nezúčastnil a jeho další putování není známo.
  • Jan Jandík (* 1752), syn Václavův z Černilova, se 31.10.1777 se oženil a usadil v Husinci.
  • Jan Pech (* 1728) a Mikuláš Veselovský (* 1735) patří k zakladatelům exulantské kolonie Nové Poděbrady.[13]
  • Mikuláše Veselovského s manželkou a malým synem vyvedl z Čech Karel Smetana. Do Husince přišli 7.8.1764.[14] V roce 1766 šel Mikuláš do Čech navštívit rodiče, byl chycen a 23.6.1766 odsouzen ke třem letům nucelých prací. Vězněn byl v Hradci Králové.[15] Jeho další cesta pak vedla přes Sophienthal do Zelova. Patří k zakladatelům města Zelova.
  • Václav Hejcman. Účastnil se tajné schůzky, měl přirozenou autoritu jako kazatel. V roce 1743 odešel z Münsterbergu do Chechlova. Tato pozoruhodná osobnost byla odsouzena a zlomena jako vůdce sekty v Chechlově, spolu s těmi, kteří ho následovali.[12]

V knize „Běh života“[16] jsou publikovány výňatky z životopisů dalších černilovských exulantů, kteří uprchli do Rixdorfu, Berlína, Hennersdorfu, Chotěbuzi aj. už po roce 1717. Autorka knihy tam zpřístupnila dokumenty, které se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z polského Zelova.

Současnost

editovat

V obci se snoubí řemesla a zemědělství; nachází se na těžké, ale úrodné půdě a za zmínku stojí vznik černilovského Vodního družstva, ve své době největšího v Rakousku-Uhersku, které odvodněním zamokřených pozemků zásadním způsobem ovlivnilo úrodnost a tím i další rozvoj obce. Dodnes jsou v obci vidět přestavěné stodoly, neboť ty staré nepojaly úrodu. Zajímavostí Černilova je existence tří kostelů různých vyznání: katolický a českobratrský slouží svému účelu, v augsburském je multifunkční obřadní a koncertní síň. Obec podporuje fotbalový a volejbalový klub, tradicí se stává i srpnová sportovně-recesistická akce „Černilovský pařez“. V obci probíhají pozemkové úpravy. S nimi jsou spojené i ekologické stavby, nejzdařilejší je Biocentrum Kaltouz.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[17][18]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 478 2 765 2 767 2 664 2 682 2 507 2 520 1 825 1 799 1 736 1 815 1 902 2 169 2 387 2 264
Počet domů 321 363 376 387 403 428 508 529 463 468 475 622 648 709 769

Obecní správa

editovat

Části obce

editovat

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Lejšovka, Libřice a Výrava a od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 také Libníkovice a Librantice.[19]

Obecní symboly

editovat

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 16. července 2014.[20]

Kultura, školství a sport

editovat

Sídlí zde Masarykova jubilejní základní škola a mateřská škola (čp. 380). Byla postavena v letech 1930–1931[21] podle návrhu architekta Oldřicha Lisky se zajímavým dispozičním řešením školní budovy bez chodeb. Má centrální halu, ze které se vchází do jednotlivých učeben. Škola dostala při svém otevření název Masarykova jubilejní škola (prezident název sám schválil, obnoven byl v roce 1989). V době svého vzniku byla nejmodernější školou v republice.

FK Černilov

editovat

Počátky fotbalu v Černilově sahají do první poloviny šedesátých let 20. století (r. 1961). V roce 2001 se fotbalový oddíl osamostatnil. V roce 2020 oddíl čítal 155 členů. Muži A tým hraje krajský přebor. V sezóně 2009–2010 obsadil A tým mužů 16. místo. Dále v oddíle hrají týmy: muži B, mladší a starší dorostenci, mladší a starší žáci, starší a mladší Elévové a přípravka.

 
Fotbalový znak FK Černilov
 
Fotbalové hřiště Černilov

Nově vybudovaný sportovní areál o ploše 5 800 m čtverečních: 2 fotbalová hřiště s travnatou plochou, 1 hřiště s umělou trávou, tenisové kurty, volejbalová – nohejbalová hřiště a další sportovní zázemí. Rozměry fotbalového hřiště 100 x 58 m, pro 250 stojících diváků, určené pro oblastní soutěže.[22][23]

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Černilově.
  • Kostel Nalezení sv. Štěpána: na místě staršího stojí barokní jednolodní plochostropý kostel z let 1752–1756, byl postaven podle plánů D. Morazziho z Chrudimi, roku 1880 vyhořel, 1882 obnoveno průčelí v novorománském slohu, hlavní oltář a zpovědnice jsou barokní
  • Márnice – barokní stavba na hřbitově (1766)
  • Farní budova byla postavena v roce 1897
  • Železný kříž s kamenným podstavcem na hřbitově, vybudován nákladem římsko-katolickou obcí v roce 1854. V místech kříže stával původní snad dřevěný kostel Černilova[24]
  • Misijní kříž u budovy kostela Nalezení sv. Štěpána s rokem 1919
  • Evangelický kostel – novorománský z roku 1882 byl postaven na místě dřevěného z roku 1786, navrhl jej architekt Matěj Blecha
  • Druhý evangelický kostel z roku 1824 byl postaven pro věřící augsburského vyznání
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – barokní socha z roku 1726, opravená r. 1830
  • Základní škola evangelická (Černilov)
  • Pomník válečným obětem – navrhl J. V. Škoda z Hradce Králové[25]
  • Středověká vodní tvrz Kalthaus
  • Bývalá kontribuční sýpka z počátku 19. století
  • Lípy svobody zasazené v roce 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku Československa

Významní rodáci

editovat

Galerie

editovat
  • Černilov
  •  
    Kulturní a spolkový dům, bývalá evangelická škola. Zde se narodil manžel Dr. Milady Horákové, Dr. Bohuslav Horák.
  •  
    Hasičská zbrojnice
  •  
    Socha sv. Jana Nepomuckého
  •  
    Křížek
  •  
    Stavení čp. 226
  •  
    Náves – rybník
  •  
    Stavení čp. 269
  •  
    Bývalá kontribuční sýpka čp. 238

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 145. 
  5. ↑ Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, IV., ed. Josef Emler. Praha 1892, s. 664-665, č. 1669
  6. ↑ Desky dvorské VII, ed. Gustav Fridrich. Praha 1929, s. 76-77
  7. ↑ Ludvík Domečka:Václav Grill z Černilova, zakladatel sekty grillovské. Hradec Králové 1920.
  8. ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční [online]. Mladá fronta, 1999. S. 173. 
  9. ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ SOA Hraec Králové, Biskupská konzistoř, kart. 52 Protokoly o zasedání biskupské konzistoře z 11.1.1742.
  11. ↑ Augustin Alois Neumann: Prostonárodní náboženské hnutí. Hradec Králové 1931. Str. 54, 90, 183, 186, 193.
  12. ↑ a b Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001.
  13. ↑ SA Vratislav, Rej. Wrocl., sig. III/5438, s. 123nn.
  14. ↑ SA Vratislav, Rj. Wrocl., III/ 5436, s. 129.
  15. ↑ Ferdinand Hrejsa: Dějiny české evangelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech. Praha 1926
  16. ↑ Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, 1999. Strany: 52, 316,468–470, 580–581, 679.
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 277, 641, 291–292. 
  20. ↑ Udělené symboly – Černilov [online]. 2014-07-16 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ SPRÁVCE. Masarykova jubilejní základní a mateřská škola, Černilov - Profil školy. www.zscernilov.cz [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-29. 
  22. ↑ FK Černilov. www.fkcernilov.cz [online]. Dostupné online. 
  23. ↑ Fotbalové hřiště FK Černilov 1. iscus.cz [online]. Dostupné online. 
  24. ↑ Informační tabule v kostele sv. Štěpána.
  25. ↑ Martin Kareš. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. Vyd. 1. vyd. Praha: Mladá fronta ISBN 80-204-0741-3. S. 216–226. 

Literatura

editovat
  • CECHNER, Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, díl XIX. Politický okres Královéhradecký. Praha 1904, s. 4–6.
  • ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, Praha 2005
  • 80 let Masarykovy jubilejní školy v Černilově 1931–2011. Černilov: Masarykova jubilejní škola a mateřská škola, 2011.
  • KUDYVEJS, Miroslav. Černilov: minulost – současnost. Jilemnice: Gentiana, 2002.
  • HUŠKOVÁ, Jana – KÁDNEROVÁ, Jiřina – RYCHETSKÝ, Dobromil a VALENOVÁ, Dagmar: Rod Rychetských. Praha: Josef Ženka st., 2018. ISBN 978-80-88082-11-8.
  • POCHE, Emanuel (editor) a kolektiv autorů: Umělecké památky Čech 1., A–J. Academia Praha 1977, s. 184–185.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Černilov&oldid=24371881“