Esperantista

Jazyk
Esperanto


Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta

Organizace

UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci

Dějiny

Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město

Kultura

Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den

Literatura

Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST

Úhly pohledu

Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Esperantista je člověk, který ovládá nebo používá jazyk esperanto. Podle původního významu slova je esperantista ten, který doufá. Ačkoliv se různé existující definice pojmu „esperantista“ mohou lišit, je podle Buloňské deklarace, dokumentu přijatého prvním Světovým esperantským kongresem, jako esperantista označován každý člověk, který zná jazyk esperanto a používá ho za jakýmkoliv účelem. Esperantista je také člověk, který se podílí na esperantské kultuře.

Seznam slavných esperantistů

Aktivní členové esperantského hnutí

Ludvík Lazar Zamenhof, tvůrce esperanta.
William Auld, význačný skotský esperantský básník nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu
Kazimierz Bein, „Kabe“, přední esperantský aktivista, spisovatel a překladatel, který náhle a neslavně opustil esperantské hnutí
Georges Lagrange, francouzský esperantský spisovatel
Frederic Pujulà i Vallés, průkopník esperanta v Katalánsku
Julio Baghy, básník, člen Esperantské akademie a „otec“ esperantského hnutí.
Émile Boirac, francouzský spisovatel a první předseda esperantského Jazykového výboru (pozdější Esperantská akademie)
Antoni Grabowski, „otec“ esperantské poezie
Sándor Szathmári, vedoucí postava esperantské literatury
Boris Kolker, esperantský badatel a klíčový člen Esperantské akademie

Politici

Kazimierz Badowski, zakladatel Komunistické strany Polska, který propagoval esperanto jako součást trockistického hnutí
Jean Jaurès, francouzský politik, mezinárodnímu kongresu socialistů ve Stuttgartu v roce 1907 navrhl užívání esperanta pro informace rozšiřované bruselskou kanceláří této organizace.
Franz Jonas, prezident Rakouské republiky, byl tajemníkem Rakouského dělnického esperantistického svazu a zakladatelem Internacio de Socialistaj Esperantistoj (Internacionála socialistických esperantistů).
Josip Broz Tito, hlava státu Jugoslávie, naučil se esperanto a zúčastnil se množství mezinárodních kongresů.^[1]
Robert Cecil, 1. vikomt Cecil z Chelwoodu, jeden z architektů Ligy národů, nositel Nobelovy ceny míru
Richard Bartholdt, americký senátor z Missouri
Małgorzata Handzlik, poslankyně Evropského parlamentu

Spisovatelé

Marjorie Boulton, britská spisovatelka a básnířka v angličtině a esperantu
Ba Jin, plodný čínský romanopisec a předseda Čínského svazu spisovatelů
Georges Lagrange, francouzský esperantský spisovatel
Jules Verne, francouzský spisovatel, dal esperantu roli ve svém posledním nedokončeném díle
Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filozof, který prohlašoval, že se naučil esperanto po dvou hodinách studia.
Stanislav Kostka Neumann, významný český básník, spoluzakladatel Esperantského klubu v Praze
Henri Barbusse, francouzský spisovatel a čestný předseda prvního kongresu Beznárodnostní celosvětové asociace (Sennacieca Asocio Tutmonda)
Petr Ginz, chlapec česko-židovského původu od narození mluvící esperantem, který vytvořil svůj vlastní esperantsko-český slovník, ale později ve věku 16 let zemřel v koncentračním táboře. Jeho kresba Měsíce byla raketoplánem Columbia vynesena do vesmíru. Jeho česky psaný deník již vyšel knižně také v esperantu, španělštině, katalánštině či angličtině.
Edmond Privat, švýcarský spisovatel, novinář, univerzitní profesor a aktivní člen esperantského hnutí
Nikolai Nekrasov, ruský esperantský spisovatel, překladatel a kritik
Vladimir Varankin, ruský spisovatel
František Kožík, český spisovatel, mezi lety 1933 a 1940 režisér esperantského rozhlasového programu Verda Stacio v Brně a člen esperantské herecké skupiny TRAKT
Gerrit Berveling, nizozemský esperantský básník, překladatel a redaktor esperantského literárního časopisu Fonto
Jorge Camacho, španělský esperantský spisovatel
Cezaro Rossetti, skotský esperantský spisovatel
Hector Hodler, švýcarský novinář, překladatel, organizátor a filantrop
Kálmán Kalocsay, maďarský chirurg, básník, překladatel a redaktor
Georges Lagrange, francouzský esperantský spisovatel, člen Esperantské akademie
Nadija Hordijenko Andrianova, ukrajinská spisovatelka a překladatelka
Max Kašparů, český psychiatr, teolog a spisovatel

Vědci

Bertalan Farkas, maďarský kosmonaut
Daniel Bovet, italský farmakolog a nositel Nobelovy ceny za lékařství z roku 1957, rodilý mluvčí esperanta
Reinhard Selten, německý ekonom a nositel Nobely ceny za ekonomii z roku 1994 pro svou práci z oblasti teorie her. Na toto téma napsal v esperantu dvě knihy.
Yrjö Väisälä, finský astronom, objevitel asteroidů 1421 Esperanto a 1462 Zamenhof.
Louis Lumière, francouzský vynálezce kina :Používání esperanta by mohlo nalézt jeden z nejšťastnějších důsledků ve svém vlivu na mezinárodní vztahy a ustavení míru.
Claude Piron, esperantský psycholog a lingvista
John C. Wells, britský fonetik a učitel esperanta

Ostatní

Papež Jan Pavel II., během své kariéry hovořil vícekrát na veřejnosti v esperantu^[2]^[3]
Onisaburo Deguchi, jedna z klíčových postav japonského náboženského hnutí Oomoto a předseda Univerzální lidumilné asociace (Universala Homama Asocio)
George Soros, maďarsko-americký miliardář a syn esperantistických rodičů. ("Soros", jméno, které si jeho otec zvolil, aby uniknul perzekuci, v esperantu znamená "vylétne vzhůru".)
Alfred Fried, nositel Nobelovy ceny za mír a autor učebnice esperanta
László Polgár, maďarský učitel šachu
Susan Polgárová, maďarsko-americká šachová mistryně, kterou esperanto naučil její otec László
Miloslav kardinál Vlk, český kardinál a arcibiskup pražský, v dětství se naučil esperanto, byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů a patronem jejich kongresu v roce 1995.
Daniel Tammet, britský benigní autista, uvedl esperanto jako jeden z deseti jazyků, které ovládá
Jan Fethke, polský režisér a spisovatel
Persone, švédské esperantské rockové trio
Muztar Abbasi, pákistánský muslimský učenec; autor překladu koránu do esperanta
Alexander Nedoshivin, daňový specialista; jeden ze zakladatelů Esperantské společnosti v litevském Kaunasu
William Main Page, tajemník Edinburské esperantské společnosti; redaktor a spisovatel
John Eyton Bickersteth Mayor, anglický klasický učenec: na Světovém esperantském kongresu v Cambridge přednesl historickou řeč proti reformistům esperanta
Franko Luin, švédský designér písma slovinské národnosti

Známí čeští esperantisté

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944), chemik, pacifista, všestranná osobnost, zlepšil české chemické názvosloví
Antonín Eltschkner (1880–1961), pomocný biskup pražský, jediný biskup neinternovaný československými komunisty v 50. letech; jeho biskupský znak obsahuje zelenou pěticípou hvězdu se žlutobílým křížem, symbol katolických esperantistů
Petr Ginz (1928–1944), chlapec česko-židovského původu od narození mluvící esperantem, který vytvořil svůj vlastní esperantsko-český slovník, ale později ve věku 16 let zemřel v koncentračním táboře. Jeho kresba Měsíce byla raketoplánem Columbia vynesena do vesmíru. Jeho česky psaný deník již vyšel knižně také v esperantu, španělštině, katalánštině či angličtině.
Karel Höger (1909–1977), český herec, účastník rozhlasového vysílání v esperantu "Verda Stacio"
Petr Chrdle (1946-), český nakladatel
Jaroslav Ježek (1906–1942), český skladatel a klavírista, absolvoval kurz esperanta u Vuka Echtnera
Max Kašparů (1950–), český psychiatr, teolog a spisovatel
Jiří Kořínek (1906–1989), český překladatel
František Kožík (1909–1997), český spisovatel, mezi lety 1933 a 1940 režisér esperantského rozhlasového programu Verda Stacio v Brně a člen esperantské herecké skupiny TRAKT
Ruda Kubíček (1891–1983), akademický malíř a kustod grafických sbírek Slováckého muzea
Vladimír Leraus (1905–1991), český divadelní a filmový herec, účastník rozhlasového vysílání v esperantu "Verda Stacio"
František Vladimír Lorenc (1872–1957), zakladatel spiritismu v Brazílii, autor první české učebnice esperanta
Miroslav Malovec (1953–), zakladatel České Wikipedie
Stanislav Kostka Neumann (1875–1947), významný český básník, spoluzakladatel Esperantského klubu v Praze
Karel Otčenášek (1920–2011), biskup královéhradecký a osobní arcibiskup
Karel Pelant (1874–1925), český novinář, překladatel a volnomyšlenkář, přítel Jaroslava Haška a K. S. Machara
Přemysl Pitter (1895–1976), pacifista, zachránce a vychovatel 800 německých a židovských dětí během druhé světové války
Pavel Rak (1939–), ilustrátor a karikaturista
Jan Rambousek (1867–1945), generál
Eva Seemannová (1920–1999), česká herečka a překladatelka
Stanislav Schulhof (1864–1919), zubní lékař, novinář a spisovatel v Pardubicích
Emil Smetánka (1875–1949), jazykovědec, profesor Karlovy univerzity, vydavatel literárních památek
Miroslav Smyčka (1926–2017), operní pěvec
Miloslav kardinál Vlk (1932–2017), český kardinál a arcibiskup pražský, v dětství se naučil esperanto, byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů a patronem jejich kongresu v roce 1995.
Pavel Vondruška (1925–2011), herec, dirigent a člen Divadla Járy Cimrmana
František Vymazal (1841–1917), polyglot, autor jazykových a dějepisných učebnic
Ivo Železný (1950–), spisovatel, překladatel a nakladatel, od roku 1969 byl vedoucím sekce mládeže Českého esperantského svazu.

Vztah k organizovanému esperantskému hnutí

Dle Buloňské deklarace je „příslušnost k některému aktivnímu esperantskému spolku pro každého esperantistu doporučována, avšak nikoliv povinná.“ Na základě toho se dnes velká část esperantistů sdružuje v esperantských organizacích, avšak mnozí esperantisté jsou aktivní také jako jednotlivci.

Nejstarší výskyt slova a alternativní výrazy

Již první esperantský časopis se nazýval „La Esperantisto“ (česky Esperantista).

Namísto termínu "esperantista" (esp. esperantisto) bývá také někdy používáno označení "mluvčí esperanta" (esp. esperanto-parolanto), obzvláště tehdy, pokud je cílem zdůraznit praktické používání jazyka či nevyvolat zdání příslušnosti k určitému směru či hnutí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esperantist na anglické Wikipedii.

↑ Esperanto en Perspektivo, p 215, 1974.
↑ Johano Paŭlo la 2a kaj Esperanto. www.ikue.org [online]. [cit. 2007-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-16.
↑ Who Supports Esperanto?. www.2-2.se [online]. [cit. 08-11-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2008.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu esperantista na Wikimedia Commons
100 eminentaj esperantistoj „100 význačných esperantistů“ (v esperantu)
Co to je esperanto – Historie – Osobnosti

[1] Esperanto en Perspektivo, p 215, 1974.

[2] Johano Paŭlo la 2a kaj Esperanto. www.ikue.org [online]. [cit. 2007-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-16.

[3] Who Supports Esperanto?. www.2-2.se [online]. [cit. 08-11-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2008.

[1]

[2]

[3]