Chapter Text
,,Pokud se toho ještě jednou dotkneš, zabiju tě."
Zemo přikývl.
Na Jamesovi je něco divného.
Způsob, jakým se jeho kovová ruka dotýkala krku, byl tak jemný, tak lehký a tak rychle ustupoval.
Jako by se dotýkal hořícího uhlí.
Na krku mu nezůstane ani modřina.
Zemo se podíval Jamesovi do očí.
Pod zuřivým pohledem se něco skrývá.
Než mohl rozluštit, co to je. James se podíval jinam.
Ztěžka dýchá, jeho držení těla je strnulé, jako by něco potlačoval.
Je to vztek?
To nedává smysl.
Sám Zemo je nyní hledaným zločincem vydaným na milost a nemilost. A s jejich společnou historií má James mnoho důvodů, aby na něj útočil.
Pak mluvili o Stevovi.
"Netlač na to."
Zuřivý pohled se vrátil. Tentokrát se složitějšími emocemi.
Těžko říct, jaké to jsou, ale některé se zdají být pro současnou situaci docela nevhodné.
Ale jsou pryč, když James mluví se Samem.
Zemo začíná být opravdu zvědavý. Rozhodne se tedy něco vyzkoušet.
"Jamesi, budeš se muset stát někým, o kom tvrdíš, že je pryč."
Zemo očekává strach, vztek a popírání.
Místo toho vidí jen klid.
Způsob, jakým z Jamesova těla mizí napětí, je možné vnímat jako zoufalství.
V Zemových očích to ale opravdu vypadá jako úleva.
A kupodivu James vypadá tak nějak vděčně.
No, to je zajímavé.
------------------------------------------------ -------------------------------------------------- --------------------------------------------------
Bude mrtvý, až velitel zjistí pravdu.
[Aktivum nesmí ublížit veliteli]
Zimní voják je vždy nebezpečný. Svým nepřátelům i vlastním lidem.
Neví, kolik techniků hydry zabil.
Je toho prostě příliš mnoho na to, aby je spočítal.
Zimní voják se však, ať si byl vědom nebo ne, nikdy, nikdy neodvážil ublížit svým velitelům.
Ani jednomu.
Svou vůle svých velitelů se jich ani neodvážil dotknout.
A teď je tady.
Obtočil ruku kolem krku svého velitele a vyhrožoval mu.
Bylo to nutné.
Jak může normální, svobodná, bývalá oběť necítit nic z toho, že jejich starý nepřítel neustále vybočuje z řady?
Musí předstírat, ale právě teď ho to děsí.
To jemné tlačení nestačí ke spuštění autokorekce, ale je tak zatraceně blízko.
Bucky dokáže zvládnout mnoho bolestí, jako by prostě nic nebyly.
Mohl být postřelen a chovat se, jako by to byl jen škrábanec.
Dokázal zůstat velmi nehybný, když ho lidé rozřízli.
Trpěl bolestí v každodenním životě. Je na to dobře vycvičený.
Nikdy však nezvládl automatickou korekci, aniž by se zhroutil, křičel a neztrácel kontrolu vlastního těla.
Nikdy.
Musí být velmi opatrný, aby nešel proti svému programování a přitom se choval, jako by svého velitele nenáviděl.
Jedna chyba a všechno se prozradí.
Bucky zjistí, že je napjatý.
Nemůže si pomoct.
Tohle napětí nebo se bude třást.
Doufal, že to jeho velitel pochopí, když se Bucky ze všech sil snaží, aby ho nezabil.
Když Zemo mluví o Stevovi. Bucky si nemohl pomoci, ale nachází v sobě nějaké skutečné emoce.
Věděl, jak moc Stevovi chybí jeho minulý život. Jako by mu chyběl Bucky ve 40. letech.
I když Bucky měl všechny vzpomínky zpátky. I když se velmi snažil. Nemůže být tím, čím býval. Ukázalo se, že seržant James Bucky Barnes byl už dávno mrtvý. Zimní voják je aktivem, které nese veškeré seržantovo jméno a paměť. Zbraň nemůže být člověk. Bez ohledu na to, jak moc se snaží.
Okouzlující seržant byl v minulosti hrdina, byl to muž, který bude bojovat až do smrti, který se nikdy nepoddá. Nechvalně známý zimní voják v současnosti se vší krví a hříchy v rukou přinesl seržantovu jménu jen skvrny. Což Steve musí považovat za nesnesitelné.
Tak odešel.
Bucky byl rád, že odešel. Steve toho zažil hodně; Má plné právo na řádný život.
Ne jako on.
Zimní voják spáchal mnoho zločinů, zničil příliš mnoha lidem život.
Nezaslouží si nic dobrého.
Bucky se trochu ztrácí ve svých myšlenkách, ale přesto se mu podaří vrhnout na svého velitele zuřivý pohled.
Sakra, kdy tohle skončí. Každý jeho pohyb je vůči svému veliteli neuctivý, takže panikaří, ale není schopen jen tak nechat zimního vojáka, aby převzal vládu. Proč je proboha jeho život tak na hovno.
Když ho jeho velitel požádá, aby se znovu choval jako zimní voják.
Zní jako odměna.
Předstírat, že je svobodný člověk, je příliš stresující, opravdu někdy potřebuje, aby se vrátil zpět do své kůže zimního vojáka a odpočinul si.
Není třeba kroutit se a bránit. Bude plnit každý zasraný rozkaz přímo a přesně a nechá svého velitele dělat, co chce, bez jakéhokoliv odporu.
...
"Zimní vojáku, zaútoč."
Takže útočí. Hladce bez váhání.
Bucky se vzdaluje. Toto není složitá mise. K tomu opravdu nepotřebuje být při vědomí. Samotné aktivum to v pohodě zvládne. Je čas, aby si odpočinul.
"...upadnout zpět do formy."
Mluví jeho velitel.
Ne rozkaz.
Není třeba poslouchat.
'…v pořádku?'
Sam mluví.
Ne rozkaz.
Není třeba se znepokojovat.
"a já ti ho dám..."
Poznamenáno.
"Udělá, co budeš chtít."
Zaznamenáno.
"Odhoďte zbraně a následujte mě."
Jaká škoda, že jeho malá dovolená končí.
Mohlo by to vydržet déle? Opravdu si přeje, aby to vydrželo déle.
Bucky se neochotně znovu probudil. Chvíli mu to trvalo.
Když je opět plně při vědomí. Jsou u Sharon doma. Zase sedí na gauči a poslouchá kecy ostatních.
Sam vypadá znepokojeně.
Bucky pátral v paměti. Sam si dělal starosti i v baru.
'Jsem v pořádku.' Zabručel.
Zdá se, že má nyní dokonalý důvod být na konci dne sám.
Zítra bude muset znovu čelit svému veliteli.
No, rozhodne se, že si s tím nebude dělat starosti do zítřka.
-------------------------------------------------- -------------------------------------------------- --------------------------------------------------
Když James vnesl do davu chaos. Zemo našel odpověď, kterou hledá, prostřednictvím tváří publika.
Oh, pomyslel si, oh.
To je ono.
Tohle James skrývá.
Strach.