Liturgická barva
Liturgická barva je barva, jíž se odlišují obřadní roucha a jiná paramenta používaná v liturgii v určitý svátek, určité liturgické období nebo při jiné zvláštní příležitosti. Praxe užívání liturgických barev existuje především v římskokatolické církvi a některých církvích sjednocených s Římem, ve starokatolické církvi, anglikánské církvi, některých luterských církvích a některých dalších ritech. Liturgické barvy mají hluboký a prastarý symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Odvíjí se od tradičního chápání jednotlivých barev ve starověkém a posléze i středověkém prostředí.
Liturgické barvy je nutné striktně odlišit od barev (kleriky, mozetty) určujících v římskokatolické církvi a některých dalších církvích pozici duchovního v rámci církevní hierarchie.
Historický vývoj
[editovat | editovat zdroj]Původ liturgických barev je třeba hledat v antických barvířských technikách, zejména v barvení za pomoci výměšku purpurových hlemýžďů. Čím byl oděv obarvený touto technikou tmavší, tím byl slavnostnější a vznešenější. Situace se mění v 9. - 10. století, když se prosazuje levnější technika barvení za pomoci rostlinných šťáv a v souvislosti s tím se mění i symbolické chápání jednotlivých barev. Tu nejslavnostnější nově nezaujímá temně purpurová, ale bílá, do té doby považována za barvu smutku (což se ostatně udrželo například v Ruské pravoslavné církvi, kdy se bílá barva nosí při pohřbech).
Vlastní kánon liturgických barev se ustálil kolem roku 1200, náznaky jsou ale již v době karolinské. První přesný popis zvyklostí spojených s užíváním liturgických barev podává Inocenc III. (papežem 1198–1216), později byl tento kánon přejat a doporučen Durandem Mendským na konci 13. století. Ovšem teprve Tridentský koncil (1545–1563) závazně předepsal tento kánon barev. Po II. vatikánském koncilu byl převzat s drobnými změnami.[1]
Římskokatolická liturgie
[editovat | editovat zdroj]Římskokatolická liturgie rozlišuje 4 základní barvy: bílá, červená, zelená a fialová a dvě speciální - růžová (užívá se pouze 2× v roce a to ještě nepovinně) a černá (pro pohřby a 2. listopadu na Dušičky). Někdy lze vidět i modré mariánské ornáty, ale v českých zemích to není vnímáno jako samostatná liturgická barva, je povoleno jí však oficiálně užívat ve Španělsku, Portugalsku a bývalých španělských koloniích (např. Filipíny).[zdroj?] Všechny tyto barvy kromě černé a fialové může nahradit liturgické roucho ve zlaté barvě. V liturgických barvách bývá kněžský ornát či pluviál nebo štóla, dále antependium na oltáři a přehozy na ambonu, na kalichovém velu, palách a na přenosném pultíku pro liturgické texty.
Předpisy před rokem 1969
[editovat | editovat zdroj]Barva | Povinně se užívá | Volitelně se užívá (namísto předepsané liturgické barvy) |
---|---|---|
Zelená |
|
|
Fialová |
|
|
Růžová | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Bílá |
|
|
Červená |
|
|
Černá |
|
Předpisy liturgických barev po roce 1969
[editovat | editovat zdroj]Přehled užívání jednotlivých liturgických barev během liturgického roku v římském ritu řádné formy uvádí následující tabulka. Příslušná pravidla jsou zahrnuta ve Všeobecných pokynech k římskému misálu.[2] Pro pohodlí liturgů je barva pro každý jednotlivý den uvedena v direktáři.
Barva | Povinně se užívá | Volitelně se užívá |
---|---|---|
Zelená | ||
Fialová |
|
|
Růžová | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Bílá |
|
|
Červená |
|
|
Černá | Barva není povinně předepsána na žádný den v liturgickém roce. |
|
Zlatá liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Je to slavnostní barva, užívá se při těch největších církevních slavnostech a svátcích (pokud je předepsaná bílá liturgická barva).
Starokatolická církev
[editovat | editovat zdroj]Starokatolické církve mají vesměs podobný kánon liturgických barev jako římskokatolická církev, odlišnosti jsou minimální (neexistuje například modrá barva, vyskytují se drobné odlišnosti v používání některých barev). Liturgická praxe se však může v jednotlivých národních starokatolických církvích navzájem lišit.
Anglikánská církev
[editovat | editovat zdroj]V rámci Anglikánské církve nenalézáme pevně daný kánon liturgických barev, ty jsou pouze doporučeny a je v tomto ohledu povoleno respektovat lokální tradice. Oficiální web Anglikánské církve doporučuje následující 4 barvy:
Barva | Doporučené užití |
---|---|
Bílá |
|
Červená |
|
Fialová |
|
Zelená |
|
Obec křesťanů
[editovat | editovat zdroj]Obec křesťanů má stanoven jednotný kánon liturgických barev. Pro každé liturgické období je stanovena jednak hlavní liturgická barva pro antependium, kasuli, plášť, taláry ministrantů a vélum, jednak doplňková barva, která se objevuje na ornamentech kasule a límci pláště. Je-li doplňková barva stejná jako hlavní barva, pak se ornamenty kasule a límec pláště odlišují texturou materiálu (a s ní spojeným optickým rozdílem odstínu).[4]
Barva | Jako hlavní barva | Jako doplňková barva |
---|---|---|
Fialová |
|
|
Červená |
|
|
Bílá |
|
|
Nachová |
|
|
Modrá |
| |
Růžová |
|
|
Černá |
|
|
Oranžová |
| |
Zelená |
| |
Zlatá |
| |
Žlutá |
| |
Bledězelená |
|
Pravoslavná liturgie
[editovat | editovat zdroj]Ve východních ritech se nevyskytuje žádný jednotný kánon liturgických barev, jisté zvyklosti týkající se užívání určitých barev nalézáme v byzantském ritu a zejména v řecké církvi.[1] Hojně jsou liturgické barvy rozlišovány v ruské církvi. Obecně je nejvíce užívanou barvou zlatá.
Byzantský ritus
[editovat | editovat zdroj]Byzantský ritus, v němž jsou slouženy bohoslužby všech východních pravoslavných církví a východních katolických církví, nemá jednoznačně stanovený systém liturgických barev. Bohoslužebné knihy však rozlišují striktně světlé a tmavé barvy parament.
Řecká pravoslavná církev užívá často tmavě, vínově červenou pro nejslavnostnější svátky a dále během roku širokou škálu jiných barev, nejčastěji zlatou a bílou.
U liturgie slovanského pravoslaví, které bylo historicky ovlivněno západní liturgickou tradicí, nalézáme podrobnější a přesnější rozdělení liturgických barev během církevního roku:
Barva | Běžné použití | Další použití / poznámky |
---|---|---|
Zlatá |
|
|
Světle modrá |
|
|
Purpurová nebo tmavě červená |
|
|
Červená |
|
|
Zelená |
|
|
Černá |
|
|
Bílá |
|
|
Ruská pravoslavná církev
[editovat | editovat zdroj]Ruská pravoslavná církev se v rodině pravoslavných církví liší počtem i užitím liturgických barev. Nastol'naya Kniga Sviashchenno-sluzhitelia uvádí až osm liturgických barev, jednotné předpisy pro jejich užívání ale nejsou. Tabulka uvádí jejich nejběžnější užití:
Barva | Obvyklé použití | Další užití |
---|---|---|
Zlatá |
|
|
Světle modrá |
|
|
Purpurová nebo tmavě červená |
|
|
Červená |
|
|
Zelená |
|
|
Černá |
|
|
Bílá |
|
|
Oranžová nebo rezavá |
|
Luterská liturgie
[editovat | editovat zdroj]Z evangelických církví používají liturgické barvy zejména tradiční luterské církve. Základní používané barvy jsou fialová, bílá, červená a zelená, vedle nich se místně či při zvláštních příležitostech používají ještě černá, růžová a modrá.[zdroj?]
Fialová liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Fialová barva se používá v přípravných obdobích před hlavními svátky, respektive v dobách pokání, tedy v době adventní a pašijové a v Den pokání a modlitby.[zdroj?]
Bílá liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Bílá barva se používá v době vánoční, epifanijní a velikonoční, jakož i o některých menších svátcích.[zdroj?]
Červená liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Červená barva se používá na Květnou neděli, na Velký pátek a při Svatodušních svátcích
Zelená liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Zelená barva se používá v době církevního mezidobí
Černá liturgická barva
[editovat | editovat zdroj]Černá barva se používá o pohřbech a případně na Velký pátek
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. S. 100.
- ↑ Všeobecné pokyny k Římskému misálu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Church of England. Rules to Order the Christian Year [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online.
- ↑ LENZ, Johannes. Obec křesťanů. Praha: Spolek přátel Obce křesťanů, 1992. S. 7–8.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ADAM, Adolf. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1.
- ADAM, Adolf. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu liturgická barva na Wikimedia Commons
- Všeobecné pokyny k Římskému misálu (Institutio Generalis Missalis Romani) - https://web.archive.org/web/20160304110214/http://www.ctu-uk.cz/downloads/vseobecny_uvod_k_misalu.pdf
- Oficiální web Anglikánské církve (Church of England), předpisy týkající se použití liturgických barev - https://www.churchofengland.org/prayer-worship/worship/texts/the-calendar/common-worship-rules/rulesyear.aspx