Přeskočit na obsah

Jiří Čermák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jiří Čermák
Plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák jako velitel VZÚ Praha v roce 1938
Plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák jako velitel VZÚ Praha v roce 1938
Narození12. ledna 1884
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1]
Úmrtí25. června 1955 (ve věku 71 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1]
VzděláníDoktor filozofie
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povolánízeměpisec a kartograf
Zaměstnavatelčeskoslovenská armáda - zeměpisná služba
TitulPhDr.
OceněníŘád svatého Sávy
Československý válečný kříž
RodičeBohuslav Čermák (* 1846 – 1899)[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Čermák (12. ledna 1884 v Praze[3] – 25. června 1955 v Praze)[1] byl cestovatel, zeměpisec a kartograf.[4] Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury.[1][4]

Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka.[2] Jako pětiletý (v roce 1889) se s rodiči přestěhoval na Smíchov.[2]

Jiří Čermák - horolezec a cestovatel

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy.[2] Tady jej zaujaly především masivy Triglavu (2864 m n. m.) (tam absolvoval několik prvovýstupů) a Razoru (2601 m n. m.).[2]

Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo". Aktivity tohoto spolku sledovali v Praze podobně smýšlející "čeští alpisté", kteří v roce 1897 založili v Praze první český horolezecký spolek "Český odbor Slovinského planinského družstva". Záhy po ustavení tohoto Českého odboru (v roce 1898) začal vycházet časopis „Alpský věstník“ (vyšlo celkem 16 ročníků).[5] Věstník informoval zájemce o všem, co se v Alpách dělo. Obsahoval mapy, fotogragfie a publikoval i vědecké práce s horolezeckou tematikou. Členové Českého odboru podnikali výpravy na území Slovinska do Julských Alp a Saviňských Alp. Do řad pražských alpistů patřil (kromě Jiřího Čermáka) i profesor MUDr. Karel Chodounský (* 1843 – 1931), Karel Hlava (* 1898 – 1943), Bohuslav Franta (* 1861 – 1929), geograf Viktor Dvorský (* 1882 – 1960), Vladimír Růžička a další.[6] Alpisté vydávali literaturu propagující slovinské Alpy a budovali tam horské chaty a stezky. Mnozí z nich mají na svých horolezeckých "kontech" i řadu českých prvovýstupů.[6][2]

Jiří Čermák se podílel (spolu s Viktorem Dvorským) na vydávání "Alpského věstníku".[5] Také spolupracoval na průvodcích "Slovinské Alpy" (1910)[7] a "Moře Adriatické" (1911).[8][2]

Kromě hor cestoval Jiří Čermák také po Dalmácii, Černé Hoře a před začátkem první světové války navštívil i Albánii.[2]

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia (v Praze) pokračoval Jiří Čermák ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studoval historii a zeměpis a k těmto oborům přibral i geologii.[2] V letech 1907/1908 získal Jiří Čermák titul PhDr. (doktor filozofie) disertační prací "Skupina Razorská".[9] V letech 1910 – 1911 pak Čermák pokračoval ve studiích ve Francii na univerzitě v Grenoblu.[2] Tam studoval u francouzského geografa Raoula Blancharda (* 4. září 1877 – 24. března 1965), který na univerzitě v Grenoblu přednášel od roku 1906 a věnoval se výzkumu geografie Alp a geografii kanadského Québecu.[2] V Grenoblu Jiří Čermák také studoval u profesora Wilfrida Kiliana (* 1862 – 1925), který byl původně alsaský geolog a na univerzitě měl pověst předního odborníka na alpskou geologii.[2]

Další působení ve vlasti

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Čech se Jiří Čermák stal asistentem v geologickém ústavu pražské univerzity a připravoval se k habilitaci.[2] V letech 1912 – 1913 působil Jiří Čermák u českého geologa a paleontologa profesora Filipa Počty[2] [p 1]

Názorová orientace a autority

[editovat | editovat zdroj]

Názorově se Jiří Čermák hlásil (obdobně jako např. cestovatel a geograf profesor PhDr. Jiří V. Daneš[10]) k dílu amerického geografa, geologa, geomorfologa a meteorologa Williama Morrise Davise.[2] [p 2] Jiří Čermák navázal ale též na topograficko – orografické dílo českého geologa a pedagoga Jana Krejčího.[2] [p 3] Jiří Čermák též blízce spolupracoval se svým přítelem a vrstevníkem českým geologem, pedagogem a báňským odborníkem profesorem PhDr. Radimem Kettnerem.[2]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války byl v létě roku 1914 Jiří Čermák povolán (jako záložní poručík rakousko-uherské armády) na srbskou frontu.[2] Po zranění, které zde utrpěl byl převelen na ruskou frontu. Tady v Haliči u Tarnopole v roce 1915 byl zajat.[2] [p 4] Po vstupu do československých legií s nimi absolvoval bojové nasazení v Dobrudži, důstojnické školení v Bělgorodu a v hodnosti důstojníka 7. (Tatranského) pluku pak s československými legiemi prošel celou sibiřskou anabázi.[2] [p 5] Do Československa se Jiří Čermák vrátil přes Kanadu v červenci roku 1920.[2]

Po návratu z Ruska

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení první světové války a návratu do vlasti se PhDr. Jiří Čermák stal vojákem z povolání (od roku 1923 v hodnosti plukovníka[2]) u prvorepublikové československé armády a nastoupil službu ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze.[9]

Jiné aktivity před druhou světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen za předsedu Vojenského ústavu vědeckého.[9][2] Různé funkce také vykonával v Československé společnosti zeměpisné, Masarykově akademii práce a v Československé národní radě badatelské.[9][2] Byl rovněž členem Československého národního komitétu geografického.[9]

Jiří Čermák ve VZÚ

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1920 až 1938

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1920 byl PhDr. Jiří Čermák zařazen jako důstojník (a později přednosta popisného odboru) k VZÚ.[9] V následujících letech (1925 – 1934) byl přednostou odboru pro popis a statistiku válečných jevišť (později – po roce 1933 – to byl tzv. popisný odbor)[11] Od roku 1932 vykonával funkci zástupce náčelníka VZÚ.[9][12] Dne 24. března 1937 byl plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu.[12][11] Asi 20 měsíců poté (od 30. listopadu 1938) byl jeho zástupcem (na funkci zástupce velitele VZÚ) jmenován i plukovník generálního štábu Josef Churavý.[13]

Maximálního "výkonu" dosahoval VZÚ v roce 1937, ale v roce 1938 – po mnichovském diktátu – se musel VZÚ zaměřit na úkoly mobilizačního charakteru.[12] Pod řízením plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka bylo vytvořeno velitelství válečného vyměřování, byly stanovené polní i teritoriální jednotky a orgány.[12] Zároveň byly aktivovány sklady map a početní stavy VZÚ byly doplněny na válečné počty. Aktuální vojensko-politická situace roku 1938 si vyžádala i vyhotovení bezpečnostních kopií a vybudování bezpečnostního archivu jakož i preventivní skartaci vybraných písemností.[12]

V letech 1939 až 1940

[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. března 1939 byl Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) obsazen německou armádou a později (18. dubna 1939) jej protektorátní vláda převedla pod ministerstvo vnitra (MV) a přejmenovala jej na Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV).[14] Jiří Čermák vykonával dále funkci velitele VZÚ/ZÚMV i po 18. dubnu 1939.[13] Josef Churavý byl převeden na pozici odborového rady ministerstva vnitra a spolu s Jiřím Čermákem i on vykonával dále svoji funkci zástupce velitele VZÚ/ZÚMV.[14]

Aby se nacistům nedostal do rukou výsledek dvacetileté práce VZÚ, jehož by mohlo být zneužito, již od podzimu roku 1938 (na příkaz Josefa Churavého) zhotovovali a ukrývali odvážní příslušníci VZÚ kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů a map.[13][14]

Přílišná "chudost" inventáře tak velkého ústavu, jakým byl VZÚ/ZÚMV neušla pozornosti Říšského zeměměřičského úřadu (Reichsamt für Landesaufnahme (RfL)), jehož zástupce – říšský Němec a vysoký úředník RfL – Dipl. Ing. F. Seidel byl pověřen Němci dozorčí správou nad VZÚ/ZÚMV.[13] Na konci ledna 1940 Dipl. Ing. F. Seidel odjel do Bratislavy, aby jednal se Slováky o jejich nároku na část výzbroje VZÚ/ZÚMV. (Slovenská republika byla vyhlášena už 14. března 1939 a 1. září 1939 si ustavila svůj Vojenský zeměpisný ústav, jenž si nárokoval na pražském VZÚ/ZÚMV mapový a měřičský materiál pro území "slovenského štátu".)[13] Při tomto jednání Dipl. Ing. F. Seidel bezpečně zjistil, že mnohé přístroje ve VZÚ/ZÚMV chybí.[14]

Dne 6. února 1940 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání zaměstnanců (bývalých důstojníků) VZÚ/ZÚMV. Díky včasnému varování reagoval na nebezpečí zatčení plukovník generálního štábu Josef Churavý okamžitým odchodem do ilegality.[14] Zatčení se sice vyhnul, ale odsouzení k trestu smrti v nepřítomnosti nikoliv. Velitel VZÚ/ZÚMV plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák byl (v souvislosti se zatajováním geodetického a kartografického materiálu) rovněž 6. února 1940 zatčen gestapem, uvězněn, suspendován z velení ústavu a postaven před německý vojenský válečný soud v Praze na Hradčanech.[14] V následném procesu (datovaném k 9. dubnu 1940) bylo obžalováno celkem 9 osob z VZÚ/ZÚMV včetně velitele VZÚ/ZÚMV plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka, který byl za napomáhání odsouzen k šesti měsíců věznění.[15][9] [p 6]

V roce 1945

[editovat | editovat zdroj]

Velení VZÚ se plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák opět ujal ve svých 61 letech těsně před koncem druhé světové války (od 6. května 1945)[16] a nakrátko tak (jen do 31. května 1945)[16] stál u "startu poválečné obnovy" VZÚ.[9] Pozici prvního poválečného velitele VZÚ opustil Jiří Čermák ze zdravotních důvodů (byl přeložen do zálohy a v roce 1946 odešel do výslužby[2]).[16] Ve svých vzpomínkách uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v bývalém, nyní obnoveném Vojenském zeměpisném ústavu zase jako velitel, byl jsem zoufalý nad stavem, v jakém okupanti tento kdysi krásný a dobře vybavený ústav zanechali."

Jiří Čermák, Vzpomínky, [16]

I když byly části ukrytého geodetického a kartografického materiálu vyvezeného z VZÚ/ZÚMV nedůslednou konspirací nakonec německými orgány objeveny, ukrytí těchto materiálů a jejich duplikátů umožnilo (po skončení druhé světové války) a osvobození v květnu 1945 rychlou obnovu činnosti a produkce vojenské zeměpisné služby.[14] K této problematice ve svých vzpomínkách Jiří Čermák uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v obnoveném VZÚ zase jako jeho velitel, byl jsem neobyčejně mile překvapen skutečností, že reprodukční možnosti ke všem vojenským mapám jsou plně dány, ačkoliv nesmělo zde zůstat nic."

Jiří Čermák, Vzpomínky, [14]

Jiné aktivity po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce ještě pracoval v Kabinetu historické geografie ČSAV[2] a po roce 1952 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen předsedou zeměpisné komise Československé akademie věd.[9][2] Až do smrti v roce 1955 vedl redakční radu Sborníku Československé společnosti zeměpisné.[2]

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Čermák byl nositelem řady domácích (např. Československý válečný kříž) i zahraničních (např. Řád svatého Sávy) vyznamenání.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

PhDr. Jiří Čermák byl autorem mnoha prací z různých oborů zeměpisu.[2] Soustřeďoval se zejména na geomorfologii rozsáhlého pohoří Alp a Balkánského poloostrova.[2] Po první světové válce zpracoval pro potřeby nového Československa Průměrné nadmořské výšky soudních okresů v Čechách (z roku 1921) a pro účely vojenské pak Rozdělení tvarů terénu (z roku 1926).[2] Vojenskému zeměpisu věnoval mnoho prací drobnějšího rozsahu. Totéž možno uvést i o jeho přínosu ke glaciologii. V menší míře se věnoval i studiu krasu.[2] Pro Illustrovaný zeměpis všech dílů světa: rukověť zeměpisu všeobecného a zvláštního (oblastního), který poprvé vyšel v roce 1911 (a opakovaně byl pak vydáván i v letech 1923 – 1925 a následně před druhou světovou válkou v letech 1935 – 1938 aby opětně vyšel i po druhé světové válce v roce 1949) zpracoval PhDr. Jiří Čermák některé kapitoly, mimo jiné o východní Evropě, Asii, Austrálii a Oceánii.[2] Svým dílem tak Jiří Čermák přispěl nejen do dějin geografie, ale i do vojenské historie. Zde je nutno jmenovat především jeho dvě díla týkající se historie první světové války: Věrnost za věrnost: Vzpomínky z účasti Čechů v bojích srbské divise v Dobrudži roku 1916 (vydané celkem třikrát a to po první světové válce v letech 1920, 1921 a 1922) a Boje pod Bachmačem a ústup z Ukrajiny r. 1918: Podle hlášení, uložených v archivu legií (z roku 1923).[17]

Dílo (jen výběr, chronologicky)

[editovat | editovat zdroj]

Dovětek

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 došlo ke změnám ve velení Vojenské zeměpisné služby a VZÚ. Dlouholetý velitel brigádní generál Karel Rausch odešel do důchodu a velení převzal (od 1. dubna 1934) brigádní generál PhDr. Antonín Basl, který dosud (od 30. září 1932 do 31. března 1934) zastával funkci zástupce velitele.[20] Po jeho onemocnění a náhlém úmrtí v roce 1937 byl velitelem Vojenské zeměpisné služby a VZÚ ustanoven plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák.[20]

Velitelé Vojenského zeměpisného ústavu[9]
Předchůdce:
(1. dubna 1934 - 23. března 1937)
brigádní generál PhDr. Antonín Basl 		(24. března 1937 – 6. února 1940),
po válce:
(6. května 1945 - 31. května 1945)
plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák 		Nástupce:
(1. června 1945 - 15. dubna 1948)
plukovník generálního štábu Bohumír Kobliha

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Profesor Filip Počta byl autorem prvních českých učebnic paleontologie.
  2. ↑ William Morris Davis je považován za "otce americké geografie".
  3. ↑ Jan Krejčí byl autorem první české učebnice geologie.
  4. ↑ Pramen[9] uvádí, že Jiří Čermák na ruské frontě přešel do zajetí.
  5. ↑ Pramen[9] uvádí, že v rozmezí let 1916 až 1920 působil Jiří Čermák jako důstojník srbských a poté československých legií v Rusku.
  6. ↑ Pramen [2] uvádí, že Jiří Čermák byl až do konce druhé světové války vězněn.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d PhDr. Jiří Čermák, zeměpisec, kartograf, cestovatel, literatura legionářská, horolezecká a zeměpisná.; AUTORITNÍ ZÁZNAM (NK ČR) [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai MARTÍNEK, Jiří. ČERMÁK Jiří 12.1.1884-25.6.1955 [online]. Biografický slovník [cit. 2017-04-23]. ČERMÁK, Jiří, * 12. 1. 1884 Praha, † 25. 6. 1955 Praha, geograf. Dostupné online. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  4. ↑ a b c d Jiří Čermák, národnost česká, 1884 - 1955 [online]. www.databazeknih.cz (databáze knih) [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Alpský věstník: orgán českého odboru slovinského alpského družstva. Praha: Český odbor slovinského alpského družstva, 1898-1914. [online]. [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b NOVÁK, Jiří. Jako úvod ke stanovám Českého odboru si dovoluji uvést příspěvek Michala Beránka z r. 1996 [online]. 2005-10-24 [cit. 2017-04-27]. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  7. ↑ Slovinské Alpy: průvodce po alpských zemích slovinských, Krasu a Přímoří. V Praze: Máj, [1910]. 349, 5 s. [online]. [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Franta, B., ed. a Dvorský, Viktor, ed. Moře Adriatické: průvodce po Istrii, Dalmacii, Chorvatském přímoří, Černé Hoře, Benátkách a východním pobřeží italským a Korfu. Praha: Máj, [1911]. 204 s. Průvodci Máje. [online]. 1911 [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 (srpen 2008 tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Galerie velitelů - náčelníků služby (Velitelé vojenské zeměpisné služby), s. 166. Neprodejné. 
  10. ↑ KODERA, Pavel. (profesor PhDr.) Jiří V. Daneš (cestovatel, geograf) (* 23. srpna 1880 v Novém Dvoře u Unhoště - 11. dubna 1928 v Los Angeles, USA) [online]. Akademický bulletin - oficiální časopis Akademie věd ČR (archiv AV ČR), 2008-06-25 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b ČERMÁK, Jiří. Vojenský zeměpisný ústav [online]. forum.valka.cz (fórum válka) [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v době ohrožení státu 1933 - 1938. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 (srpen 2008 tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918-1950; Působení československých zeměměřičů za protektorátu, s. 19. Neprodejné, k dispozici ke stažení i ve formátu *.PDF. 
  14. ↑ a b c d e f g h Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v období od října 1938 do osvobození v roce 1945. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  15. ↑ Strojový opis 35 stránkové dokumentace - Rozsudku a jeho odůvodnění v procesu s devíti obžalovanými příslušníky VZÚ (v němčině): "Wehrmachtgericht Böhmen in Prag, Prag IV., Kapuzinergasse 2; St.P.L.II.Nr.70/1940". Rozsudek datován k 9. březnu 1940. Dokument nalezen v pozůstalosti po zesnulém synu generála Josefa Churavého.
  16. ↑ a b c d Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v letech 1945 až 1950. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004- . svazků. ISBN 80-7277-214-7. [online]. Libri, 2004-01-01 [cit. 2017-05-06]. Dostupné online.[[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/80-7277-214-7|80-7277-214-7]].&rft_id=http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001325569&local_base=NKC&rft.pub=Libri"> 
  18. ↑ ČEMRÁK, Jiří. Hory [online]. www.databazeknih.cz (databáze knih), 1907-01-01 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ ČERMÁK, Jiří. Věrnost za věrnost: Vzpomínky z účasti Čechů v bojích srbské divise v Dobrudži roku 1916 [online]. www.databazeknih.cz (databáze knih), 1920-01-01 [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 (srpen 2008 tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918 - 1950; Vývoj, úkoly a výsledky prací Vojenské zeměpisné služby v letech 1918 - 1939, s. 17. Neprodejné. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Zde uvedené zdroje byly převzaty z: MARTÍNEK Jiří - Biografický slovník, heslo Jiří Čermák, viz výše.

Významy zkratek literárních zdrojů byly převzaty z fragmentu Biografického slovníku českých zemí (B-Bař) vydaného Historickým ústavem AV v roce 2005, nakladatelství Libri 2005.

  • OSN 28, s. 1144; (OSN = Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, díly 1 – 28, Praha 1888 – 1909)
  • OSND 1/2, s. 1030; (OSND = Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, díly 1 – 6, Praha 1930 – 1943)
  • MSN 1, s. 996; (MSN = Masarykův slovník naučný, díly 1 – 7, Praha 1925 – 1933)
  • J. Stěhule, Dr. Jičí Čermák – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 83n. (se soupisem prací);
  • F. Vitásek, Sedmdesát let Jiřího Čermáka, in: tamtéž 59, 1954, s. 65n.;
  • J. Kunský, Jiří Čermák sedmdesátníkem, in: Kartografický přehled 7, 1954, s. 38n.;
  • Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Sborník České společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 238;
  • R. Kettner, Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Časopis mineral. geol. 1, 1956, s. 85n.;
  • J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317n.;
  • NGS, s. 685n.; (NGS = Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, Praha 1961, 2. díl)
  • V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, s. 153;
  • ČBS, s. 93; (ČBS = Československý biografický slovník, Praha 1992)
  • LČL 1, s. 440; (LČL = Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, díly 1; 2, svazky 1 – 2; 3, svazek 1 – 2. (A–Ř), Praha 1985)
  • Jiří Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88;
  • Tomeš 1, s. 197; Vojenský zeměpisný ústav (historie, tradice a odkaz), 2004, s. 119 a passim;
  • Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 69.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Čermák&oldid=24147709“