Ničiren
| Ničiren | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. února 1222 Tandžódži |
| Úmrtí | 14. listopadu 1282 (ve věku 60 let) Ikegami |
| Příčina úmrtí | onemocnění trávicího traktu |
| Povolání | bhikkhu, spisovatel, učitel a filozof |
| Nábož. vyznání | Ničirenova škola |
| Příbuzní | Kjóšin Soja (bratranec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ničiren (japonsky: 日蓮;1222 – 13. října 1282), narozený jako Zenničimaro (善日麿), byl japonský buddhistický mnich. Ve své době byl známým učitelem dharmy a dodnes je považován za jednu z nejvýznamnějších postav japonského buddhismu. Věřil, že jedině prostřednictvím Lotosové sútry a formule Namu Mjóhó rengekjó se může lidstvo zachránit před zkázou. Je zakladatelem Ničirenovy školy, která dnes zahrnuje školy Ničiren šú a Ničiren šóšú, ale i moderní proudy jako Sóka gakkai apod.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ničiren se narodil v rybářské vesnici Kominato v japonské provincii Awa.[1] Vesnice Kominato existuje dodnes a nachází se v prefektuře Čiba na pobřeží Tichého oceánu.
V buddhistických naukách se Ničiren začal vzdělávat v jedenácti letech v nedalekém klášteře Seičódži (清澄寺, často nazývaný Kijosumi-dera). Po pěti letech byl formálně ordinován jako buddhistický mnich a přijal jméno Zešó-bó Renčó. Nedlouho po své ordinaci opustil klášter a vydal se za dalšími studiemi do Kamakury. O několik let později cestoval dále do západního Japonska, zejména do Nary a Kjóta, aby si zde dále prohloubil své znalosti buddhistického učení. Již v této době jeho zájem čím dál tím více směřoval k Lotosové sútře. V roce 1253 se vrátil zpět do domáckého kláštera Seičódži.
28. dubna téhož roku Ničiren poprvé odhalil mantru Namu Mjóhó Rengekjó („Úcta Lotosové rozpravě a jejímu učení“).[2] V tento den také dal najevo své sympatie Lotosové sútře a prohlásil ji za jedinou pravou, ryzí nauku buddhismu a zároveň se změnil jméno na Ničiren (anglicky Nichiren). Niči (日) znamená v kandži slunce a ren (蓮) značí lotos. Jak sám Ničiren podotýká, význam jeho jména je mnohonásobný a hluboce zakořeněný v Lotosové sútře.
Po těchto událostech, které Ničirenovi následovníci považují za počátek svého založení, Ničiren začal se šířením svého učení v Kamakuře. V tehdejším Japonsku to bylo hlavní město, kde sídlili šógunové společně s vládou. Ničiren se snažil přesvědčit japonskou vládu, aby zakázala ostatní buddhistické školy a začala s podporou Lotosové sútry a jejího učení jakožto jediné správné cesty.[3]
V roce 1271 byl pro své názory zatčen a odsouzen k smrti. Když byl veden na popraviště, vyvázl za dosud ne zcela jasných okolností. Místo popravy jej však čekalo vyhnanství na ostrově Sado.[4] Pobyt ve vyhnanství využil k sepsání některých svých děl. V roce 1274 byl povolán zpět do Kamakury. Znovu se pokusil přesvědčit vládní kruhy, aby přijali učení a poselství, které přináší Lotosová sútra. Když ani tentokrát nebyl vyslyšen, usadil se hoře Minoba na ostrově Honšú. Zde, mezi svými stoupenci, strávil svá poslední léta.[3] Zemřel 12. února 1282 ve věku šedesáti let.
Učení
[editovat | editovat zdroj]
Ničiren byl ve své době kontroverzní postava a některé školy, které vycházejí z jeho učení, jsou podobného rázu (Ničiren šóšú apod.). Jeden z takových hlavních znaků jeho následovníků je, že věří, že pouze jejich forma buddhismu (ta založená na Ničirenově učení) je ta správná.
Některé skupiny hovoří o Ničirenově snaze sjednotit rozpolcenost buddhismu do jediného proudu. Ničiren však nehledal kompromis mezi jednotlivými školami, založil novou školu a pevně věřil, že ostatní proudy buddhismu se neubírají správným směrem. Podle Ničirena totiž jediná správná cesta vede ve stopách Lotosové sútry.
V pálijském kánonu se vyskytuje několik proroctví o třech obdobích buddhismu. V posledním období by mělo dojít k postupném úpadku buddhistické nauky. Tyto tvrzení byly v pozdější době vykládány metaforicky, avšak Ničiren je interpretoval doslova. Vypočítal, že třetí období nastalo docela nedávno. Začal se považovat za inkarnaci bódhisattvy Višíštačáritry a začal s ještě intenzivnější misijní činností.
Vybraná díla
[editovat | editovat zdroj]- Hokke daimokušó („Pojednání o vzývání jména Lotosové sútry“)
- Riššó ankokurum („Pojednání o zabezpečení státu zřízením ortodoxie“)
- Kandžin honzon só („Předmět uctívání v kontemplaci“)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nichiren na anglické Wikipedii.
- ↑ The Life of Nichiren Daishonin [online]. [cit. 2009-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-04. (anglicky)
- ↑ http://www.sokagakkai.cz/praktikovani_buddhismu/nam_mjoho_renge_kjo.html
- ↑ a b RODD, Laurel Rasplice. Ničiren. In: MCGREAL, Ian. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85190-93-1. S. 385.
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 425.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RODD, Laurel Rasplice. Ničiren. In: MCGREAL, Ian. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85190-93-1. S. 384–387.
- WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. Kapitola Lotosová škola (Hokke), s. 425–427.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ničiren na Wikimedia Commons - (anglicky) Životopis Ničirena Archivováno 4. 12. 2018 na Wayback Machine.
