Longin

Svatý Longin
	Gianlorenzo Bernini: Longin v bazilice sv. Petra
Mučedník
Narození	1. století (Lanciano, dnešní Itálie); Lanciano
Úmrtí	1. století (Kappadokie); Mantova
Příčina úmrtí	poprava stětím
Svátek	16. říjen, 15. březen, 22. říjen a 14. listopad
Období	Římská říše
Státní občanství	Kappadocké království a starověký Řím
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,; pravoslavní,; koptská pravoslavná církev,; arménská apoštolská církev
Atributy	vojenský oděv (římský voják), kopí
Patronem	Mantova
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Longin (Longín, Longinus, zastarale a neobvykle také Dluhoš^[1]) je jméno dané bezejmennému římskému vojákovi (podle některých zdrojů se původně jmenoval Kassius^[2] a jméno Longinus přijal po svém obrácení při křtu^[3]^[4]), který podle Janova evangelia probodl Ježíši Kristu na kříži bok kopím.^[5] Longinovo kopí je nazýváno Svaté kopí, Svaté kopí Páně nebo Kopí osudu; v římskokatolické, řeckokatolické a v ortodoxních církvích se Longin slaví jako světec.

Jméno

Jméno Longin(os) se objevuje v nekanonickém Nikodémově evangeliu. Odvozuje se od starořeckého názvu (λόγχη, lonché) pro kopí. Longin bývá ztotožňován se setníkem zmiňovaným v ostatních, synoptických evangeliích, který zvolal „Tento člověk byl opravdu Syn Boží.“

Legenda

Podle Zlaté legendy stál s jinými římskými vojáky pod křížem a na Pilátův rozkaz probodl Kristův bok kopím. Když vzápětí uviděl zatmění Slunce a ucítil zemětřesení, uvěřil v Krista. Vlivem choroby nebo stáří se mu kalil zrak a náhodou se dotkl očí rukou potřísněnou Kristovou krví, která stékala po jeho kopí. Okamžitě viděl jasně. Vzdal se vojenské služby, poučen apoštoly žil osmadvacet let mnišským životem v kappadocké Cesareji a slovem i svým příkladem obrátil na víru mnoho lidí. V další legendárních epizodách v Kappadocii rozbíjel modly, ze kterých pak vylétli démoni. Místodržitel provincie z toho zešílel a ztratil zrak; Longin mu poradil, že se může uzdravit jen když Longina usmrtí, protože pak se Longin za něj v nebi bude modlit a vrátí mu tím tělesné i duševní zdraví. Pak místodržitel Longina sťal, „vrhl se před ním na kolena a s pláčem činil pokání“.^[6] Podle legendy ihned nabyl zrak i zdraví a konal dobré skutky.

Relikvie

Svaté kopí (latinsky Lancea Domini, „Kopí Páně“) je skutečné raně středověké kopí z oceli montované koženou tkanicí, od roku 1024 součást svátostí Svaté říše římské; je uloženo s korunovačním křížem a říšskou korunou v císařské klenotnici ve Vídni. Císař Karel IV. je převezl do Prahy, dal zpevnit pouzdrem ze zlatého plechu s vytepanou popiskou a zařadil je mezi relikvie, které byly v Milostivém létě ukazovány poutníkům z věže na Dobytčím trhu (Karlově náměstí). Za císaře Zikmunda Lucemburského bylo převezeno do Norimberka a koncem 18. století do Vídně.

Výtvarné umění

Longin bývá vyobrazen jako římský voják ve zbroji nebo středověký rytíř, někdy na vzpínajícím se koni (kopí je jízdní zbraň), s kopím, případně s nádobkou s Kristovou krví, také s latinskou popiskou u úst: Vere filius Dei erat iste.

Ve scéně Ukřižování představuje pohana obracejícího se na víru Kristovu. Bývá proto zobrazen, jak se otáčí, například na tympanonu z kostela Panny Marie před Týnem v Praze.
Socha v nadživotní velikosti od Lorenza Berniniho jej zobrazuje jako římského občana v tunice, pěšáka s kopím, v nice pod kupolí chrámu sv. Petra ve Vatikánu.
Longinovi je zasvěcena rotunda na Novém Městě v Praze.

Patrocinium

patron města Mantovy, kam údajně přinesl kapky Kristovy krve.
patron proti nemocem očí

Galerie

Fra Angelico: Longin probodává Kristovi bok
Týnský tympanon, otáčející se Longin
Freska v bazilice svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě.
Hartmann Schedel, dřevoryt z Norimberské kroniky, 1483
Fjodor Zubov: Ruská ikona, 1680

Odkazy

Reference

↑ KULDA, Beneš Metod. Legendy: životy svatých a světic božích na každý den celého roku, Svazek I, Měsíc leden. V Praze: B.M. Kulda, 1894, s. 223. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6881b200-9990-11e7-a093-005056825209, 15. března 2024.
↑ EMERICH, Anna Katharina. Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista podle vidění zbožné řeholnice Anny Kateřiny Emerichovy. Brno: Občanská tiskárna, 1928. Str. 223, 236 aj. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:6723a6a0-1bbf-11e3-bd38-5ef3fc9ae867, 17. března 2024.
↑ Anna Katharina Emmerich, Clemens Brentano. Das bittere Leiden unsers Herrn Jesu Christi: nach den Betrachtungen der gottseligen Anna Katharina Emmerich, Augustinerin des Klosters Agnetenberg zu Dülmen ( 9 Febr. 1824) : nebst dem Lebensumriß dieser Begnadigten. Sulzbach: Seidel, 1833. Pozn. na str. 258. Dostupné také online: https://books.google.cz/books?id=jSM7AAAAcAAJ&newbks=1&newbks_redir=0&dq=inauthor:"Anna Katharina Emmerich" brentano&hl=cs&pg=PA258#v=onepage&q=Longinus&f=false, 18. března 2024.
↑ BÍLÝ, Jan Evangelista. Legenda, čili, Čtení o milých Svatých Božích. V Praze: nakladatel není známý, 1865, sloupce 260–261. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:e269423d-c4e3-48e7-896a-581e3b8968d9, 15. března 2024.
↑ Jan 19, 34 (Kral, ČEP)
↑ Jakub de Voragine: Legenda aurea, 1984, s. 131

Literatura

Jakub de Voragine: Legenda aurea, ed. Anežka Vidmanová, Praha 1984, s. 131.
HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5.
BÍLÝ, Jan Evangelista. Legenda, čili, Čtení o milých Svatých Božích. V Praze: nakladatel není známý, 1865, sloupce 260–262. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:e269423d-c4e3-48e7-896a-581e3b8968d9, 15. března 2024.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Longin na Wikimedia Commons
sv. Longín – „životopis“ od Jana Chlumského na stránce catholica.cz

[1] KULDA, Beneš Metod. Legendy: životy svatých a světic božích na každý den celého roku, Svazek I, Měsíc leden. V Praze: B.M. Kulda, 1894, s. 223. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6881b200-9990-11e7-a093-005056825209, 15. března 2024.

[2] EMERICH, Anna Katharina. Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista podle vidění zbožné řeholnice Anny Kateřiny Emerichovy. Brno: Občanská tiskárna, 1928. Str. 223, 236 aj. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:6723a6a0-1bbf-11e3-bd38-5ef3fc9ae867, 17. března 2024.

[3] Anna Katharina Emmerich, Clemens Brentano. Das bittere Leiden unsers Herrn Jesu Christi: nach den Betrachtungen der gottseligen Anna Katharina Emmerich, Augustinerin des Klosters Agnetenberg zu Dülmen ( 9 Febr. 1824) : nebst dem Lebensumriß dieser Begnadigten. Sulzbach: Seidel, 1833. Pozn. na str. 258. Dostupné také online: https://books.google.cz/books?id=jSM7AAAAcAAJ&newbks=1&newbks_redir=0&dq=inauthor:"Anna Katharina Emmerich" brentano&hl=cs&pg=PA258#v=onepage&q=Longinus&f=false, 18. března 2024.

[4] BÍLÝ, Jan Evangelista. Legenda, čili, Čtení o milých Svatých Božích. V Praze: nakladatel není známý, 1865, sloupce 260–261. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:e269423d-c4e3-48e7-896a-581e3b8968d9, 15. března 2024.

[5] Jan 19, 34 (Kral, ČEP)

[6] Jakub de Voragine: Legenda aurea, 1984, s. 131

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]