Lev Sedov
Lev Lvovič Sedov | |
---|---|
Lev Sedov ve 20. letech 20. století | |
Narození | 24. února 1906 Petrohrad Ruské impérium |
Úmrtí | 16. února 1938 (ve věku 31 let) Paříž Francouzská republika |
Místo pohřbení | Cimetière parisien de Thiais |
Alma mater | Technická univerzita Berlín |
Povolání | politik, redaktor a vydavatel |
Rodiče | Lev Davidovič Trockij a Natalja Ivanovna Sedova |
Příbuzní | Sergej L Sedov a Zinaida Volkova (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lev Lvovič Sedov (rusky Лев Львович Седов; 24. února 1906 – 16. února 1938, Paříž) byl nejstarší syn sovětského komunistického revolucionáře Lva Davidoviče Trockého a jeho druhé manželky Natalje Sedovové. Narodil se v době, kdy jeho otci hrozilo ve vězení doživotní vězení za účast v revoluci v roce 1905.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Lev Sedov byl třetím dítětem Lva Davidoviče Trockého, který měl z předchozího manželství ještě dvě dcery (Zinaidu a Ninu). Jeho matkou byla Natalja Sedovová, která pracovala pro marxistické periodikum Iskra a která zůstala Trockého družkou až do jeho smrti.
Byl v revolucionářských myšlenkách, od dětství sdílel s mladším bratrem (starší sestry zůstaly s matkou) peripetie svých rodičů, tedy vyhnanství, někdy internaci a téměř vždy materiální strádání. Z těchto postupných pobytů téměř ve všech hlavních městech Evropy si uchoval praxi v mnoha jazycích, zapomněl i na ruštinu, kterou ho rodiče museli znovu naučit.
Během říjnové revoluce se přihlásil do Komsomolu, ačkoliv mu bylo pouze jedenáct let.
Po říjnové revoluci
[editovat | editovat zdroj]Po Říjnové revoluci odešel z domova, aby sám nebyl považován za privilegovaného. V roce 1925 se ve svých devatenácti letech oženil s mladou dělnicí Annou Metallikovou a v roce 1926 se jim narodil syn Lev. Studoval inženýrství a byl vynikajícím studentem. Sedov podporoval svého otce v boji proti Stalinovi a aktivně se angažoval v trockistickém hnutí.
V roce 1923 pomáhal Trockému vytvořit politický blok s protistalinskou opozicí uvnitř SSSR a byl v kontaktu s některými jeho členy, například s Ivanem Smirnovem, prostřednictvím starého bolševika Eduarda Golcmana, kterého ve svých dopisech nazýval „informátorem“. Sedov dal najevo, že má mnohem větší zájem o použití přímé agresivní politiky než Trockij, když prohlásil: „Před vším ostatním musíme vyhnat současné vedení a zbavit se Stalina, nic jiného než jejich likvidace nemůže přinést vítězství“. Podle historika Pierra Broué byl blok počátkem roku 1933 rozpuštěn.[2]
Exil v Turecku a Německu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1929 doprovázel své rodiče do exilu a v roce 1931 se přestěhoval do Berlína, kde studoval. Uvádí se, že právě v kazachstánském městě Alma-Ata jej otec přijal za svého skutečného spolupracovníka. Alexandra Rammová-Pfemfertová a její manžel Franz Pfemfert mu zařídili vízum a zajistili mu návštěvu očního specialisty, který mu pomohl vyléčit oční chorobu.[3] Carl Sternheim, přítel Pfemfertových, se s ním v tomto období setkal a popsal ho jako nesmírně sympatického mladého muže se světle hnědými vlasy a modrýma očima, který však neustále kouří. V tomto období Sedov mluvil málo německy, ale zato plynně francouzsky.[3]
Exil v Paříži
[editovat | editovat zdroj]Těsně před nástupem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se Sedovovi podařilo přestěhovat do Paříže, kde odešel pracovat jako pařížský dělník a stal se významným aktivistou trockistického hnutí.[4] Často byl sledován agenty sovětské NKVD. V letech 1935 až 1938 se Sedov a jeho partnerka Jeanne Martinová v Paříži ujali a starali o jeho malého synovce Vsevoloda Volkova, kterému rodina říkala „Sieva“ (a který později v Mexiku přijal jméno Esteban Volkov), syna Sedovovy zesnulé nevlastní sestry Ziny.[5]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Po akutním zánětu slepého střeva v únoru 1938 zařídil agent NKVD Mark Zborowski, který se vydával za Sedovova druha a přítele, aby byl převezen na soukromou kliniku místo do pařížské nemocnice.[6] Zborowski zároveň oznámil NKVD, že Sedov byl pod falešným jménem převezen do Clinique Mirabeau, kterou provozoval běloruský lékař napojený na sovětskou rozvědku, jenž provedl operaci slepého střeva.[7] Po operaci se dostavily komplikace, ale Sedov zřejmě nebyl dále léčen. Později byl převezen do pařížské nemocnice, kde zemřel.[8][9]
Někteří historici, kteří se zabývali analýzou této události, se domnívají, že Sedova zavraždili Stalinovi agenti, kteří ho v Paříži sledovali, a to buď během pobytu v nemocnici, nebo ho otrávili, čímž způsobili jeho stav.[10] V roce 1994 Pavel Sudoplatov, generálporučík NKVD, který měl v té době na starosti plánování atentátů v zahraničí, včetně atentátu na Sedovova otce, ve svých pamětech tvrdil, že sovětští agenti nehráli v jeho smrti žádnou roli.[11] V roce 1956 Zborowski vypověděl před podvýborem Senátu Spojených států, že kontaktoval NKVD, aby oznámil, že Sedov vstoupil na kliniku, a poté potvrdil jeho smrt.
Sedovův hrob se nachází v Cimetière de Thiais ve městě Thiais jižně od Paříže.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Sedov byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Annou Samojlovnou Rjabuchinou, která však byla v roce 1938 popravena.[12] Z tohoto manželství měl syna Lva Lvoviče Sedov-Rjabuchina, který žil se svým strýcem a Lvovým mladším bratrem Sergejem a jeho první ženou Olgou Grebnerovou.[13] Jeho další osudy nejsou známy.
V Paříži se jeho partnerkou stala Jeanne Sedovova, rozená Martinová.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Hlavním politickým dílem Lva Sedova je Rudá kniha o moskevských procesech (1936). V době, kdy levicový konsenzus přijímal rozsudky moskevských procesů, kniha je analyzovala s cílem zdiskreditovat je. Šlo o první důkladné odhalení kádrových posudků, na nichž byly procesy založeny. Sám Trockij ji označil za „neocenitelný dar“ a „první zdrcující odpověď kremelským falzifikátorům.“
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leon Sedov na anglické Wikipedii.
- ↑ Lev L'vovič Sedov, 1906-1938. www.knihovny.cz [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Pierre Broué: The "Bloc" of the Oppositions against Stalin (January 1980). www.marxists.org [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b BOIS, Marcel. A Transnational Friendship in the Age of Extremes: Leon Trotsky and the Pfemferts. Twentieth Century Communism. 2016-05-01, roč. 10, čís. 10, s. 9–29. Dostupné online [cit. 2024-05-11]. DOI 10.3898/175864316818855185.
- ↑ Victor Serge: Leon Sedov (1938). www.marxists.org [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Trockého vnuk: Dědečka jsem po atentátu našel v kaluži krve | Svět. Lidovky.cz [online]. 2011-06-11 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ The story of Mark Zborowski: Stalin’s spy in the Fourth International. World Socialist Web Site [online]. 2011-11-17 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SEWELL, Rob. Leon Sedov – 70 years since his murder. In Defence of Marxism [online]. 2008-02-15 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BARMINE, Alexander. One Who Survived. New York: G.P. Putnam, 1945. 368 s. Dostupné online. S. 17, 22. (anglicky)
- ↑ Visionneuse - Archives de Paris. archives.paris.fr [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Stalinovi vrazi, vyvraždění Trockého rodiny - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
- ↑ SUDOPLATOV, Pavel; SUDOPLATOV, Anatoliĭ Pavlovich; SCHECTER, Jerrold L. Special tasks: the memoirs of an unwanted witness, a Soviet spymaster. 1st ed. vyd. Boston: Little, Brown, 1994. 509 s. Dostupné online. ISBN 978-0-316-77352-2.
- ↑ Рябухина-Седова Анна Самойловна (1899). Открытый список [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Сергей Седов. Милая моя ресничка. Письма из ссылки. memorial.krsk.ru [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Lvovič Sedov na Wikimedia Commons