Přeskočit na obsah

Jan Hanuš Sitt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Hanuš Sitt
Základní informace
Narození21. září 1850
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. března 1922 (ve věku 71 let)
Lipsko
Výmarská republika
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, houslista, violista a koncertní mistr
Nástrojehousle a viola
RodičeAntonín Sitt
PříbuzníMarie Petzoldová-Sittová a Anton Sitt (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hanuš Sitt, v Německu znám jako Hans Sitt (21. září 1850 Praha[1]10. března 1922 Lipsko) byl český houslista a violista, hudební skladatel a pedagog.

Narodil se v pražském Starém Městě. Jeho otec Anton Šitt (1819–1878) byl houslařem, matka Sofie (1830–??), rozená Kulíková.[2] Jan Sitt měl dva bratry a tři sestry.[3][p 1] Vystudoval gymnázium a vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na housle a skladbu u Antonína Bennewitze.

V roce 1867 byl těsně před absolutoriem ze školy vyloučen pro nekázeň. V počátcích vystupoval se svým starším bratrem Antonínem, též houslistou.[4]

V 17 letech se stal koncertním mistrem operního orchestru ve Vratislavi. Ve Vratislavi se stal i dirigentem a v této kariéře pokračoval i v Praze a v Saské Kamenici. Krátce byl kapelníkem orchestru hraběte Dervize v Nice.

V roce 1883 se stal profesorem houslové hry na konzervatoři v Lipsku. Řídil populární koncerty, byl dirigentem orchestru Bachovy společnosti a několik let účinkoval jako violista Brodského kvarteta, kde jeho kolegy byli Adolph Brodsky, Hugo Becker a Julius Klengel. Propagoval českou hudbu a jeho uvedení předehry k Prodané nevěstě a Libuši a symfonických básní Vltava a Vyšehrad na koncertech v Saské Kamenici bylo prvním proniknutím díla Bedřicha Smetany za hranice Čech.

Proslul zejména jako vynikající houslový pedagog. Jeho instruktivní skladby pro housle a violu jsou dodnes používány v hudebním školství na celém světě.

Sestra, Marie Petzoldová-Sittová, se stala vynikající sopranistkou, přední členkou Národního divadla v Praze. I druhá sestra, Žofie, byla zpěvačkou.

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Nocturne und Scherzo op. 6
  • Gavotte e-moll op. 15 (1884)
  • Ouverture zu A. Leschivo's „Don Juan d'Austria“ op. 20 (1884)
  • Wiegenlied und Gavotte pro smyčcový orchestr op. 48 (1892)
  • Festmarsch op. 54 (1895)

Koncertní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Nocturne F-dur pro housle a orchestr (1882)
  • Koncert č. 1 d-moll op. 11 pro housle a orchestr (1884)
  • Koncert č. 2 a-moll op. 21 pro housle a orchestr (1884)
  • Concertino č. 1 a-moll pro housle a orchestr, Op. 28 (1888)
  • Polonaise pro housle a orchestr, Op. 29 (1885)
  • Concertino č. 2 e-moll op. 31 pro housle a orchestr (1889)
  • Koncert č. 1 a-moll pro violoncello a orchestr op. 34 (1890)
  • Koncert č. 2 d-moll pro violoncello a orchestr Op. 38 (1891)
  • Concertstück g-moll pro violu a orchestr op. 46 (1892)
  • Concertino č. 3 d-moll pro housle a orchestr op. 65 (1896)
  • Koncert a-moll pro violu a orchestr op. 68 (1900)
  • Concertino a-moll pro housle a orchestr op. 70 (1898)
  • Concertino a-moll pro housle a orchestr op. 93 (1906)
  • Romance g-moll pro violu a orchestr op. 72 (1900)
  • Koncert č. 3 d-moll pro housle a orchestr op. 111 (1912)
  • Konzertstück: Allegro appassionato, Romanze und Tarantelle pro housle a orchestr op. 119 (1916)

Komorní huda

[editovat | editovat zdroj]
  • Piano Trio No. 1 in G-dur op. 63 No. 1 (1880)
  • Piano Trio No. 2 in B-dur op. 63 No. 2
  • Rêverie lesní roh a klavír op. 75 (1902)
Housle
  • Namenlose Blätter op. 10
  • 3 Albumblätter op. 13 (1894)
  • 3 Stücke op. 14 (1884)
  • Romanze in G major op. 17 (1884)
  • 2 Etüden zum Conzertgebrauch op. 24 (1886)
  • Cavatine und Barcarole op. 25 (1887)
  • Walzer in D major (1888)
  • Aus der Jugendzeit op. 26 (1885)
  • Lose Blätter op. 37b (1880)
  • 6 Albumblätter op. 39 (1891)
  • 6 Fantasiestücke op. 40 (1891)
  • Violin-Duette, sechs leichte instructive Duette op. 42 (1892)
  • 6 Stücke op. 47 (1892)
  • Wiegenlied und Gavotte op. 48 (1892)
  • Polonaise No. 2 in A major op. 49 (1893)
  • Romanze und Mazurka op. 52 (1892)
  • 3 Berceuses op. 56 (1894)
  • 3 Sonatinen op. 62 (1895)
  • 2 Stücke: Barcarolle und Canzonetta op. 64b (1894, 1897)
  • 3 Fantasien in progressiver Reihenfolge op. 66 (1897)
  • 4 Stücke op. 67 (1900)
  • 3 Violin-Vorträge: Romanze, Nocturne, Scherzo-Tarantelle op. 71 (1898)
  • 20 kleine Vortragsstücke in progressiver Schwierigkeit op. 73 (1900)
  • 3 kleine Fantasien über Weihnachtslieder op. 74 (1903)
  • Zwölf Melodische Vortragsstücke op. 78 (1902)
  • Bunte Blätter op. 84 (1904)
  • 2 Stücke op. 87 (1905)
  • 3 Stücke op. 89
  • 3 Duette in der ersten Lage für Anfänger op. 91 (1905)
  • Suite (Präludium, Menuet, Arioso, Intermezzo, Introduction und Gavotte) (1905)
  • 3 instruktive Vortragsstücke op. 94 (1906)
  • Mosaik: Zwölf kleine Vortragsstücke op. 95 (1906)
  • Sechs lyrische Stücke op. 96 (1907)
  • 3 Stücke op. 97 (1907)
  • 3 Stücke op. 102
  • Schüler-Konzertino No. 1 in der ersten Lage op. 104 (1909)
  • Schüler-Konzertino No. 2 in den ersten 3 Lagen op. 108 (1909)
  • 3 Sonatinen op. 109 (1910)
  • Schüler-Konzertino No. 3 in den ersten 5 Lagen op. 110 (1911)
  • Gavotte op. 113 (1912)
  • 3 kleine leichte Duette in der 1.-3. Lage op. 117 (1913)
  • 3 kleine leichte Duette in der 1.-3. Lage op. 118 (1913)
  • Concertino d-moll op. 133 (1920)
Viola
  • 6 Albumblätter op. 39 (1891)
  • Concertstück g-moll op. 46 (1892)
  • 3 Fantasiestücke op. 58 (1894)
  • 3 Stücke op. 75 (1901)
  • Gavotte und Mazurka op. 132 (1919)
  • Romanze op. 102 No. 1 (1909)
Violoncello
  • Romanze) op. 17 (1884)
  • 3 Stücke op. 33 (1889)
  • Scherzo a-moll op. 35 (1890)
  • 3 kleine op. 45 (1891)
  • 2 Stücke: Barcarolle und Canzonetta op. 64 (1894)
  • Serenade (1914)
Klavír
  • Dornröschen Polka op. 8 (1872)
  • Namenlose Blätter op. 10 (1883)
  • 2 Ländler op. 12 (1883)
  • 6 Stücke for piano 4-hands op. 16 (1884)
  • 8 kleine Fantasiestücke op. 19 (1884)
  • Petite Sérénade op. 33
  • Lose Blätter op. 37 (1890)
  • 5 Lieder op. 3 (1871)
  • 2 Lieder op. 18 (1884)
  • 3 Lieder op. 22 (1886)
  • 4 Gesänge aus "Wanderzeit" op. 23 (1886)
  • 5 Lieder op. 36 (1890)
  • 3 kleine Lieder op. 61 (1894)
  • Weihnachtslied (1897)
  • An Graf Zeppelin
  • 3 Lieder pro smíšený sbor op. 43 (1891)
  • Festhymne pro mužský sbor a orchestr op. 55 (1893)
  • Sandmännchen: rheinisches Volkslied pro mužský sbor (1900)
  • 3 Lieder für Männerchor op. 60 (mužský sbor, 1894)
  • Nun brich von deiner höchsten Eiche, (mužský sbor, 1897)
  • 3 Lieder für gemischten Chor op. 76 (1901)
  • 3 Lieder für Männerchor op. 77 (1901)
  • 3 Männerchore op. 82 (1902)
  • Vergebliche Flucht op. 83 (mužský sbor, 1902)
  • Böhmische Volkslieder für gemischten Chor (české lidové písně pro smíšený sbor, 1901)
  • Böhmische Volkslieder für Männerchor (české lidové písně pro mužský sbor, 1901)
  • Böhmische Volkslieder für Frauenchor (české lidové písně pro ženský sbor, 1901)
  • Die Krone im Rhein pro mužský sbor op. 85 (1903)
  • Du mit Strahlen mich begleitend pro mužský sbor op. 86
  • Heimkehr pro mužský sbor (1904)

Kromě těchto děl zkomponoval velké množství instruktivních skladeb a pro housle a violu.

  1. Sestra Sofie zemřela předčasně, na úmrtním oznámení otce již není uvedena.[1]
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při Kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. Soupis pražských obyvatel: Sitt Anton, 1819
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 597, obraz 774
  4. Koncert pánů Jana a Antonínů Sittů. Český denník. 16. 8. 1867, s. 3. Dostupné online. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Sitt na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]