Domenichino

Domenichino
Narození	21. října 1581; Bologna
Úmrtí	6. dubna 1641; Neapol
Povolání	malíř
Hnutí	baroko, klasicismus
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenichino (vyslov [domenykino]), vlastním jménem Domenico Zampieri (21. říjen 1581, Bologna, Itálie – 6. duben 1641, Neapol) byl italský malíř raného baroka a klasicismu.

Život

Narodil se jako syn ševce v Bologni. Zprvu studoval humanitní vědy, gramatiku a rétoriku. Malířství studoval u Denyse Colaerta, dále se svým starším bratrem nastoupil na malířskou Akademii degli Incamminati, jeho spolužáky byli Guido Reni a Francesco Albani, s nimiž nadále udržoval přátelské styky. Stal se typickým pokračovatelem boloňské školy Annibale Carracciho a jeho bratrů. Zdrobnělinu svého jména Domenico na Domenichino získal od kolegů pro svůj malý vzrůst. Svá stěžejní díla maloval v Římě a po roce 1630 v Neapoli, kam přesídlil.

Dílo

Byl velmi oblíbeným a všestranným malířem a designérem interiérů. Od počátku kariéry jej v Římě podporoval Giovanni Battista Agucchi, majordomus kardinála Aldebrandiniho, zajišťoval mu prestižní církevní zakázky. Podílel se na výzdobě vil, domů, kostelů a kaplí v Římě a v širším okolí papežského státu Lazio. Do Neapole přesídlil na pozvání k výzdobě tamního dómu. Vymaloval kapli klenotnice a kupoli scénami zázraků ze života sv. Januaria. Jeho figurální předlohy sloužily jeho následovníkům, ale i malířům porcelánu a dalším dekoratérům.

Jeho působení spadá především do období baroka, nejvíce ceněny zůstávají jeho chrámové fresky a portréty. Strnulými postavami na olejomalbách se řadí také k římskému klasicismu.

Kritika

Tvorbu malířů boloňské školy tvrdě kritizoval John Ruskin (1840) jako bezduchá schémata eklekticismu, jejichž špatný vzor ovlivnil malíře akademismu 19. století. Jeho teorii vyvrátil historik umění John Pope–Hennessy^[1] .

Portréty – dochovaly se dvě desítky, vyznačuje je carraciovský realismus podání tváří v ostrém osvětlením. Vynikají podobizny jeho přátel (Giovanni Battista Agucchi) a kolegů (Guido Reni, Vincenzo Scamozzi). V Římě portrétoval kardinála Girolama Agucchiho a Lanfranca Margottiho, pro něž navrhl také kamenné epitafy.
Mytologie antické cykly scén, fresky např. Ilias pro Palác Giustiniani-Odescalchi v Bassanu Romanu,
Biblické scény – vrcholem barokního iluzionismu je jeho výzdoba chrámu Sant’Andrea della Valle v Římě a kupole katedrály San Gennaro v Neapoli.
Oltářní obrazy – olejomalby
Kresby – podle jeho návrhových kreseb byla vytvořena řada grafických listů, které byly dlouho kopírovány.

Galerie

Giovanni Battista Agucchi, 1602
Klanění pastýřů, 1607–1610
Dianin lov, 1617
Smrt sv. Pavla z Verony, 1626
Abrahámova oběť, 1628
Flétnista, 1629
Adam a Eva, 1633
Kupole katedrály v Neapoli

Odkazy

Reference

↑ John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948

Literatura

Anna Coliva: Domenichino. Giunti Editore : Firenze 1996, ISBN 978-8809762251
John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948.
Luigi Serra: Domenico Zampieri detto il Domenichino. Rom 1909.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenichino na Wikimedia Commons

[1] John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948

[1]